Nějakou dobu se zaobírám myšlenkou, že bych se měla rozejít s přítelem. Začaly mi na něm vadit některé věci, mám pocit, že z mé strany pomalu vyprchává láska, že to prostě není ono. Koukám taky po jiných (ne že bych s nimi něco měla, ale před půl rokem jsem neměla ani chuť koukat)... Přišlo to docela najednou, ale někdy mám takové stavy, že nemám ani pomyšlení na sex s ním, ale nějak to "přetrpím" a ještě se u toho snažím být milá. Nedávno jsem si ještě myslela "musím se s ním rozejít", pak přišlo "je mi to jedno" a teď tak kolísám; víceméně ale dost váhám, jestli to není jen dočasný (cca měsíc) výkyv nálady a zamiovanosti a vlastně bychom měli být spolu. Hodně v tom hraje roli i to, že on je můj první, že nemám ráda změny a že se bojím, aby mě někdo vůbec ještě někdy chtěl (což je kravina, jsem mlaďounká, hezká atd.). Přítel ví, že si tím vztahem nejsem jistá, a "snaží se", jenže ani já nevím, co by měl dělat, abych ho zase chtěla na sto procent.
Myslíte, že se ten cit může vrátit, nebo mám přestat čekat?
(Jsem čerstvě plnoletá, on o rok starší - říká, že by se mnou už chtěl zůstat. Jsme spolu asi rok a půl.)
To sem měla taky a pár kamarádek taky. A řikám - nezmění se to akorát to bude ještě horší. Zkoušela sem to skoro rok možná dýl a nic. Někde sem slyšela, že jakmile nechce kun*da nebudeš chtít ani ty a je to fakt. Zkus jinýho a uvidíš, že na tohohle si jako na kluka ani nevzpomeneš.
Bohužel mám obavu, že nejlepší řešení je rozejít se. Také jsem to zažila, byla to má první láska byli jsme spolu 4 roky. Láska z mé strany postupně vyprchala, nechtěla jsem sex, začaly mi vadit vlastnosti, které mi dříve nevadily a bohužel začala jsem si také postupně všímat jiných. Plácala jsem se v tom takto dokonce půl roku, než jsem konečně pochopila, že cit se zkrátka nevrátí Hodně štěstí.
Bohužel, to jsem taky teď zažila, šlo to ještě pak k horšímu a horšímu. A dneska jsem se rozešli, sice to bolí, ale snad to bude lepší. Myslím, že rozchod je asi nejlepší řešení.
Cituji elle11: A řikám - nezmění se to akorát to bude ještě horší
Kecy prdy beďary.
Nemusíš se s přítelem rozejít úplně, stačí, když se nebudete nějakou delší dobu vídat, pak zjistíš, jestli to bylo jen chvilkové nebo to přetrvává. Nevím, na kolik tě váš vztah pohltil, takže se třeba vrať ke svým věcem, které jsi dělala před tím, než jste spolu začli chodit, věnuj se na plné čáře kamarádkám, škole (či práci) a nějak na to nemysli. Ale třeba si říkej, co je na vašem vztahu hezké a co by byla škoda jen kvůli tvému náhlému stavu zahodit nebo naopak, co ti doopravy tak moc vadí, nebo kde se stala chyba. Jestli tě přítel miluje a snaží se, uvědom si, že je chyba na tvé straně a zamysli se nad sebou.
Jestli ještě můžu poradit, neházej hned flintu do žita, později bys mohla litovat. Takové věci přichází stejně rychle, jako většinou odchází /takové krizovky prožije každý/.
Cituji elle11: kun*da
Cituji kacii_: Kecy prdy beďary.
Tady se to nějak rozjelo Nicméně může a nemusí. Pokud nemáš zájem pro to něco udělat, aby se to změnilo, nelámala bych to přes koleno.
souhlasím s tim, co napsaly holky přede mnou.
Také jsem to měla podobně....a také se svým prvním přítelem. Přišlo to zhruba v době, kdy jsme spolu byli cca 2 roky....rovněž mi na něm začala vadit spousta věcí (a to to nebylo nic hrozného, ale strašně mi to tehdy lezlo na nervy), on se to snažil zachránit a mně to bylo víc a víc jedno...nakonec jsem začala se začala vídat s jinýma, s nim se rozešla..ale jak on se o mně pořád snažil, tak jsem se k němu vracela..bálajsem se, že už nebudu tak zamilovaná atd atp. Prostě jsem nemohla být s nim ale ani se s nim definitivně rozejít. Dopadlo to tak, že jemu to strašně moc ublížilo, protože se ke mně vrátil i přesto, že jsem mezitim byla s jiným, a on ač se to snažil překousnout, protože mě miloval, tak mi to stejně předhazoval...a já jelikož sjme ho již nemilovala, tak to nějak neřešila....A plácali jsem se v tom další 2 roky..a pak jsem potkala někoho, kdo pro mě začal být vším a díky tomu ten věčný kolotoč skončil. Teď zpětně lituju, že jsme neměla odvahu to ukončit dřív, když jsem tušila, že už to nebude ono
Reaguji na kacii_: hm dobrý já se takhle nevídala asi 3 měsíce a šo*uš*tala bych po tý době každýho jenom ne jeho a takových případů znám víc. Tady nejde o žádný ''milování'' může ho mít ráda jak chce, ale stejně jí pak bude odpornej na dotyk. A taky je její první a holka si musí taky něco užít tím to bude. Já ho taky měla ráda, ale po takový době už sem měla pocit, že pýchám svýho bratra. Mě se u prvního stalo to samým a jedný známý taky = řešení rozchod nebo výměna za jinýho.
Reaguji na kacii_: přesně tak, podívej se zpětně co ti na přítelovi nejvíce vadí. Já tuto krizi měla také, jsme s přítelem spolu 3 roky a minulý rok, jse prožívala něco podobného. Pak jsem začala dělat některé věci bez něho, a on taky, viděli jsme se třeba vždy jen večer, nebo jsme si domluvili přes den rande mimo domov a šli jen na procházku a cestou si dali někde kávu nebo jsme si koupili jen zmrzku, udělali piknik, nebo se jen sešli v menze když byl čas. A vše se upravilo a jsem ráda, že jsem vztah nikterak nenabourala. Myslím, ale, že to na mě přítel poznal.
Teď jsme spolu šťastní, ale už mezi námi není taková zamilovanost, ale láska, věřím mu, vím, že když je mi nejhůř, tak mě podrží a že mě zná jak nikdo jiný a takovou mě i miluje a já jeho lásku cítím
tak možná zkuste něco podobného než to úplně rozseknete.Držím palečky.
Reaguji na elle11: Reaguji na Moscone: Bojím se, že to tak taky bude...
Reaguji na marcellka: Hodně síly a optimismu!
Cituji kacii_: nebudete nějakou delší dobu vídat
Co je "delší doba"? Bydlíme asi 300 km od sebe (vlastně teď jen 200 ), vídáme se jednou za dva týdny. Ke koníčkům se vracím, ale děkuju za tuhle radu - vztah mě pohltil až příliš.
Cituji kacii_: Jestli ještě můžu poradit, neházej hned flintu do žita, později bys mohla litovat. Takové věci přichází stejně rychle, jako většinou odchází /takové krizovky prožije každý/.
Děkuju za ten názor. Protože, no, flintu do žita pomalu házím. To, že bych se měla zamyslet hlavně nad sebou, mě pořádně nenapadlo - no, lidi si vlastní chyby moc nepřipouští, že (Na druhou stranu, nemusí to být ničí chyba - prostě jsem dospěla a jeho chování mi začalo vadit. Nebo taky ne.)
Cituji vicky: nemáš zájem pro to něco udělat
To já nevím. Na jednu stranu ano, ale to bych si musela být jistá, že s ním chci strávit zbytek života, což teď tak úplně nejsem...
Holky, děkuju za reakce, které jste zatím napsaly. Jen mě mrzí, že jednoznačná odpověď neexistuje
přesně jako bych to psala já někdy před cca rokem a půl...
Přítel byl moje první velká láska, stejně tak já jeho... Po roce a půl jsem si začala všímat, že každý začínáme směřovat úplně jinam. Já se hlásila na vysokou, měla stáž, chtěla jsem cestovat, jeho největší hobby byla auta a počítačové hry... cca po 2 letech jsem se s ním rozešla, ale úplně jsem si svým rozhodnutím nebyla jistá (asi jako ty teď) a nakonec jsme se k sobě vrátili... Po půl roce s nástupem na vysokou přišel definitivní konec. Poznala jsem spoustu nových lidí (=kluků) a uvědomila si, že nemá cenu zůstávat s někým jenom ze zvyku a žít napůl. Takže radím si dát pauzu a poznat, jestli tě to k němu ještě táhne...
Btw. po rozchodu jsem se cítila paradoxně šťastná jako dlouhou dobu ne
Reaguji na Mireia: já to přesně takhle měla, bylo uplně odporné když mi jen chtěl dát pusu, když mě hladil bylo mi to nepříjemné, on to věděl a snažil se stím něco dělat, jenže čím víc se snažil, tím víc se to zhoršovalo. Taky jsem nevěděla co a jak, tak jsem mu řekla žesi to potřebuju urovnat a dali jsme si ''pauzu'', prostě jsem se delší dobu nevídali, nepsali si, jen občas takovéto 'jak se máš' atd.. no a za nějakou dobu jsem si uvědomila že bez něj to prostě nejde a jsem moc ráda že jsme se nerozešli. Zítra to je dva roky co jsme spolu Ale je mi jen 16, takže tady do toho asi nemam moc co kecat
Reaguji na Mireia: to že od sebe bydlíte tak daleko může být i tím, že jak se říká - sejde z očí, sejde z mysli....
Každopádně pokud je to v té fázi, kdy je ti to jedno, tak bych asi přítele dál netrápila.
Cituji Mireia: jednoznačná odpověď neexistuje
Kolik lidí, tolik názorů. A nakonec je to stejně pouze na Tobě
Zažila jsem tohle se svým prvním přítelem taky. Byli jsme spolu asi 3 roky a tyhle moje stavy trvaly tak rok a půl. On se snažil, tak jsem si vždycky řekla, že to nějak půjde. A pak jsem se zakoukala do jiného a odešla jsem okamžitě. Doslova (v 7 ráno 10 km pěšky ).
Tím chci říci, že je možné, že se v tom budeš plácat do té doby, než Ti zkříží cestu nějaký jiný a neokoukaný mužský. A poté si budeš říkat, proč jsi neodešla už dávno. Ale tak to často s prvními láskami bývá. Hodně štěstí
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.