Na vysokou po třicítce?

Znám rodiče vrstevníků, ketří studují dálkově spec. pedagogiku, informatiku, techniku, psychologii. Na VŠ jsem měla spolužačku, která začala ve 33 a končila s námi. V našem oboru neexistuje dálková forma, obor je poměrně hodně náročný. Klobouk dolů, zvláště když měla tolik let po maturitě.
Většina dálkařů si nestěžuje, jen je třeba nějak přežít zkouškové období. Je dobré, když Ti firma vyjde vstříc a dá Ti studijní volno. Fandím takovým lidem a i když mám VŠ, ráda bych vystudovala ještě dálkově bakaláře v oboru, který mě zajímá a znalosti z něj by byly v mém zaměstnání užitečné, nebo bych chtěla studovat jazyky.

Je mi 30 a začala jsem v září 2010 studovat další vysokou - kombinované studium, obor Cestovní ruch v Jihlavě. Mají tam ještě dálkově Finanční řízení. Školu máme o sobotách a někdy je i víkend volný, záleží, jaký předměty si člověk vybere a poskládá rozvrh, na některý přednášky ani není třeba jezdit. Pokud máš do studia chuť, tak jdi do toho, protože pak toho studia můžeš kdykoli nechat, když třeba zjistíš, že to není nic pro Tebe.

Já jsem začala studovat UK ve 45 letech, příští rok mě čekají Bc.státnice. Na stránkách fakulty jsem si zjistila požadavky k přijímačkám, ukázkový test a absolvovala přípravný seminář. To mě nasměrovalo k tomu, co se učit, nakonec jsem byla přijata z 11. místa.
Pokud máš do studia chuť, určit do toho jdi, nikdy není pozdě začít. Chce to hlavně pevnou vůli a motivaci, která tě nakopne vždycky, když se ti nebude chtít učit, psát seminárku nebo třeba vstávat ráno v půl čtvrté a jet na výuku. Přiznám se ale, že se mi zatím za celou dobu studia ani jednou nestalo, že bych s tím chtěla praštit. Naopak, v únoru si chci dát přihlášku na navazující Mgr. Pokud chci udržet krok s dobou a udržet se na trhu práce, určitě se mi investice do vzdělání vyplatí i v mém věku, však mám do důchodu ještě 18 let

dnes, 21:43:33 - Připojeno během spojování:
Studium VŠ po třicítce, zvládáte?

Ahojky,

chystám se v příštím roce pokusit o přijetí na VŠ pedagogickou, s přípravou bych chtěla začít již teď /nultý ročník apod/, jelikož střední školu jsem ukončila před lety... Začal někdo z vás studovat VŠ až po třicítce? Jak jste to zvládali popř. zvládáte? Jak se vám podařilo dát dohromady školu, rodinu, práci... Mně je 34 let, 3 letý syn, pracuji, tak mám obavy, jestli to vůbec "dám". Děkuji za vaše zkušenosti

Zvládám Ale hlavně zpočátku pochybnosti určitě byly. Taky se musíš připravit na to, že něco půjde stranou: návštěvy kamarádek jsem omezila, s úklidem to doma nepřeháním ... Strašně důležitá je podpora partnera, bez toho bych asi studovat nemohla. Mj. proto, že dokud nedostuduješ, bude škola přinášet spíš minusy, ať už finanční či v péči o rodinu.
Jestli se mi moje vzdělání v budoucnu zúročí, zatím nevím, ale svého rozhodnutí určitě nelituji. Mj. mi to dalo sebevědomí, pocit, že něco zvládnu

Moje kamarádka začala studovat VŠ také až po třicítce, tehdy měla jedno dítě a pak se jí velmi brzy narodilo další a školu zvládá skvěle (někdy mám pocit že lépe, než my bezdětní)... Asi je to dost individuální a chce si to opravdu ujasnit, co všechno jsi ochotna studiu obětovat - hodně učení, skoro žádné volno, stres - a také mít jistotu, že to zvládne i partner, protože to bude docela "frmol" a určitě se to dotkne i jeho, ale zvládnout se to určitě dá

"pocit něco zvládnout" - jj přesně moje slova, po mateřské moje "zdravé sebevědomí" šlo do pryč. Připadám si hrozně "otupělá" 3 roky jsem se věnovala jen dítěti, žádné vzdělávání, žádné kurzy, nic! Tak snad to půjde

Začala jsem VŠ studovat po čtyřicítce. Se třema dětma. Je to náročné, ale dá se to zvládnout. Navíc nemám školu v místě bydliště, ale dojíždím, cesta trvá hodinu a půl. Nutná je podpora manžela nebo partnera.

Po třicítce jsem vystudovala dvakrát Mgr., při dvou malých dětech. Jedna VŠ 150km od bydliště, druhá 300km. Dá se to, měla jsem i červený diplom. Ale přiznávám, že jsem ráda, že to mám už za sebou

Také záleží zda státní či soukromou a jakou konkrétně - město, název?

jej, holky a jaké školy to máte? já jsem tedy trochu v jiné situaci, nemám děti,domácnost ani mi není ke 30. ale zajímá mě to..

Reaguji na janikah: Reaguji na Amba: téda, super, jste jedničky, máte můj hluboký obdiv!!

Reaguji na Lilliana: chtěla bych UP Olomouc, pedagogická fakulta, tak uvidíme

Reaguji na jersey: pokud máš chuť studovat, udělej to teď, bez dětí a v mládí je to opravdu jednodušší!

Jasně, i po 40 Každopádně situaci moc ulehčí podpora partnera. A taky vstřícný přístup zaměstnavatele, že ti dá dovolenou na cestu do školy bez dlouhodobého plánování, prostě když řekneš např. za týden ve středu potřebuju jet do školy - můžu? Dovolenou nebo náhr. volno.
Z toho vyplývá, jak už píšou holky výše - prakticky žádný volný čas a taky ne dovolené. I když je škola vedená jako kombinovaná o víkendu, návštěvě v prac. den se prostě nevyhneš.
Dělala jsem bc. na VŠB-TU a teď navazující inženýrské na ČZU. A hodně (tipuji 1/2) spolužáků a spolužaček jsou lidé od rodin s dětmi.

chci to zkusit, ale právě nevím jaký obor.proto jsem se chtěla inspirovat. mám hodně široký okruh témat a oborů co se mi líbí a nevím. uvažuju taky jak to pak zvládnout při práci.a pak zda je ten obor co k čemu.

Máma začala studovat když jí bylo nějakých 32, byla učitelka ve školce a jak se u nás školky zavíraly dostala strach a šla na pedagogickou aby mohla aspoň učit na základce. Udělala bakaláře stylem 2 dny v práci, 3 dny ve škole, myslím že to tehdy bylo na 4 roky. Byly to ale nervy, měla celou dobu stresy, nekončící rýmu, doma dvě děcka a mažela s nulovou podporou. Magisterské šla dodělávat když jsem už byla na vysoké já, takže jí bylo přes 40 a to jí šlo mnohem líp, hlavně asi tím že magisterské tehdy zaměstnavatel nevyžadoval tak neměla co ztratit a nestresovala tolik.