Na čas do zahraničí bez manžela a dětí

Proč si celej svět (omluva těm, kteří neuvažují jako supermatky) myslí, že jen matka se dokáže a musí postarat o dítě? Kdyby odjel otec, tak to nikomu nevadí a tady z toho děláte jakoby ty děcka nechala někde na ulici shnít. Tohle se musí posuzovat případ od případu a zrovna v téhle situaci si myslím, že je ten odjezd reálný a v pořádku - s dětmi zůstane milující otec, který se o ně postará, popřípadě pomohou babičky, manžel ji podporuje, v zahraničí má známé, takže o hodně jednodušší situace, atd... Kdyby na ty děcka byla sama, bez muže, nebo s mužem, který o děcka nemá takový zájem, kdyby neměla v zahraničí nikoho, kdo ji pomůže, ubytuje, tak řeknu "Ne nejezdi!".

Tříleté dítě je fixované prostě na maminku, otec ji nahradit nemůže.To je prostě holý fakt. Něco jiného by bylo, kdyby otec byl ty tři roky na mateřské on a ne matka, ale v tomto případě je to naprosto jasné.

Holky,mnohokrát vám děkuji za reakce.Každá máte kus pravdy.A každá posuzuje tak nějak podle sebe.Maminky,jejichž manžel není zvyklý se o děti příliš starat,si logicky neumí představit,jak by to mohl sám zvládnout.U nás je to tak,že manžel od té doby,co máme děti,stará se o ně se mnou.Jasně,že děti jsou více času se mnou,když já jsem na mateřské a on chodí do práce.Ale ve všech aktivitách a činnostech mě vždy uměl a umí zastoupit.Zaznělo tu,že děti s ním nemusí mít pevnou vazbu,když on sám byl pryč - není to absolutně pravda.Je to půl roku,co je doma a v podstatě už jakobychom ani nevěděli o tom,že někde byl.Všechno funguje a téměř ihned po jeho návratu začalo fungovat úplně stejně jako předtím než odjel.Líbí se mi,co tu zaznělo o tom,že chlapská výchova klukům prospěje.Myslím si úplně to samé.Co se týče toho jazyka,nemyslím si,že 3 měsíce jsou úplně na nic.Jak jsem psala,byla jsem tam nejdýl 3 týdny v kuse a i za tu dobu jsem cítila,že nabývám sebevědomí a nacházím odvahu mluvit.Nějaké kurzy toto nenahradí.Že je v Londýně plno Poláku,to je pravda.Taky je pravda,že někteří Češi tam žijí 5 let a anglicky neumí,nenaučili se,protože se nechtěli naučit.Ale já se nepotřebuju ani tak naučit,jako spíš naučit se jí běžně používat v plynulé konverzaci.Znám pár,co tam spolu je 5.rokem - kluk je pasivní,práci si hledal vždy mezi krajany nebo Slováky či Poláky,rodilým mluvčím se vyhýbá,na úřady,do banky atd. si bere přítelkyni a ta mluví za něj,protože oproti němu vyhledává angl. společnost,aby mohla mluvit,poslouchá ang. televizi,čte ang. knížky a časopisy,práci hledala takovou,aby tam angl. mluvit musela.Takže je to o přístupu a o tom vědět co chci .Kus té touhy po změně a po tom dokázat něco sama za sebe,tu samozřejmě je taky.To tu taky zaznělo a je na tom kus pravdy,to nezapírám.Psala maminky,že odjela na týden na dovolenou bez ročního syna a byl to nejhorší týden v životě - chápu to a souhlasím.Když jsem měla jenom jedno dítě a takhle malé,nikdy by mě nenapadlo od něj odjet.Toto je ale jiné a ty maminky s jedním malým dítětem,mi možná za pár let,až budou mít dvě nebo tři děti,dají za pravdu.Člověk už pak některé názory mění,věřte mi holky,já je taky změnila,ačkoliv jsem to jiným nevěřila,že to tak bude....A ta rada,žemám odjet na týden na dovču - ne o tom to není.A jako krkavčí matka se necítím - samy vidíte,že to řeším,že mě to trápí,jestli by to bylo správné nebo ne.Holky děkuji vám,moc mi pomáhá číst si vaše názory

Přesně tak, nemocnice by byla nutnost a nikdo neříká, že dítě by netrpělo. Jen by jaksi nebylo na výběr. Ale zakladatelka na výběr má a přesto je ochotná risknout, že její dítě trpět bude. Pokud jí vadilo 7 let doma, tak s druhým dítětem měla počkat a mezitím na chvíli vyjet. Jinak si myslím, že tím rodiny trpí, když se matka sebere a na několik měsíců či let odjede a je úplně jedno, kolik je těm dětem let. S tátou nebo babičkama se to vůbec nedá srovnávat. Proto je nejlepší si všechny tyhle sny splnit před dětma, resp. po dětech, v dnešní době to není nemožné. Matka s malým dítětem nemůže myslet hlavně sama na sebe. Jsou i jiné způsoby odreagování, klidně bez dítěte, ale ne na několik měsíců.

Vidíš,a já si zase oproti tobě nemyslím,že to musí být tak,že všechny svoje takové sny si má žena splnit před dětma (nebo po nich).Sny a přání v životě ženy se mění a vyvíjí podle situace,ve které je.Já jsem tento sen před dětma neměla.Před dětma jsem měla sen - prostě mít děti .Teď mám v hlavě toto a co budu řešit jak ty říkáš "po dětech",to teď nevím .Vidíš,každá jsme jiná,tak to v životě chodí.Ty ve 32 řešíš,jestli mít či nemí děti a já řeším,jestli nechat svoje děti na pár měsíců na starost manželovi - oba jsme děti chtěli,přemýšlet jsme o tom nemuseli a oba se o ně umíme postarat .

Taky si myslím, že jedináček by to snášel hůř než dva bráškové s tátou

Reaguji na Renuli:
Podle toho co píšeš je vidět, že jsi velmi rozumná, inteligentní a moudrá žena, která ví co chce a o životě přemýšlí. Takže držím pěsti a šťastnou cestu.

Přesně tak - a proč si je nesplnit, když máš dobré zázemí. Já mám též chlapa, který v domácnosti zastane naprosto všechno, proč toho trošičku nevyužít..... Ty sama nejlépe víš, jak to ten Tvůj prcek, který je tu asi nejvíce zmiňován, vezme. A já jsem opravdu přesvědčená, že ho to přes ty prázdniny bude bolet nejméně.
Můj manžel byl několikrát v zahraničí na delší dobu a vždy, když se vrátil, to bylo jako by byl pryč jen přes noc - naprosto zaplul do "našeho" všedního dění. On věděl vše o dětech, děti věděly vše o něm - povídali jsme si o tom, co dělá a proč to dělá (děti byly ve věku tvých dětí), mluvily s ním přes Skype....... ano, je to náhražka, ale jsem přesvědčená, že pokud se to dětem dobře podá..... nebudou s tím mít problém.

Ani já si to rozhodně nemyslím, a ani to takhle já sama nehodlám praktikovat...ale pobyt v zahraničí na tři měsíce mi vážně přijde dost, i kdyby to doma zvládali, tak pouto na mámu prostě děti mají, pokud od malička nevyrůstají jen s tatínkem nebo někým jiným
Já bych to teda asi spíš pojala jako příležitost naučit se jazyk pro všechny a vzala i děti a manžela...zvlášť mladším dětem se jazyk učí líp, pokud to nejsou nějak extrémně introvertní bojácné děti, tak se taky aspoň základy naučí...a že se jim to jednou bude sakra hodit v dnešní době...

Pak by šlo jet klidně i na půl roku nebo rok a měla by jsi víc času na naučení se, děcka taky,...
Já to fakt viděla na našem klukovi, po půl roce ve Skotsku se naučil tak dobře, že jsem fakt koukala...předtím anglicky uměl hodně hodně málo, spíš tak jednoslovně odpověděl... no a pak tam musel do anglické školy a prostě se naučil...a kamarády si tam našel hned druhej den po příletu

Reaguji na ryamara:
Přesně tak to bylo u nás.Úplně stejně - každý den jsme si psali přes den SMS a večer volali přes Skype,posílali stále nějaké fotky,povídali všechno,co jsme dělali,kde jsme byli,kluci o tátovi věděli taky vše - kde byl,jaké to tam bylo a že až za ním přijedeme,tak nám to ukáže atd.Takže když jsme za ním lítali,věděli jsme už kde co a jak z jeho vyprávění a fotek a potom,když přijel domů,tak prostě zase zaplul do našeho všedního každodenního kolotoče a bylo to.Tak jsem si na základě toho říkala,že by to snad šlo i obráceně .Že by to mohla být příležitost i pro něj,byly by to i jeho nové zkušenosti.Malý mě opravdu velice miluje a vyhledává,ale to je pochopitelné,to snad každé mimi,které je tolik času s maminkou.Ale závislý na mě není.Od mala jsme oba kluky učili,aby uměli být i s jinýma lidma.Babičku a dědu milujou a je to pro ně ráj tam být.Starší se skoro každý pátek sebere a že jde spát k babičce .Kolikrát tam jde i malý a je tam úplně stejně spokojený.Máme i hlídací tetu,která taky běžně funguje.A je pravda,že přes ty prázdniny by to mohlo být takové nejpřirozenější - než by se vystřídali u babiček a tety a objeli různé výlety atd.,tak bych byla doma

Je spousta žen, které mají zaměstnání a odjíždějí na dlouhé služební cesty a děti musí nechávat s chůvama, a neodjedou jen na 3 měsíce, ale průběžně odjíždějí třeba celé dětství, přesto jsou to dobré mámy

Reaguji na milow33:
no...ne každé dítě to takhle ale umí brát... jak jsem už předtím psala...já zažila naprosto opačnou zkušenost, když jsem kdysi pracovala jako au-pair...Ale tam to taky ta matka chtěla kompenzovat tím že malé nakoupila kde si co vymrčela, což bylo hezké, ale jinak se jí moc nevěnovala, na chvíli přilítla domů, pomuckala se s ní, dala jí pár pusinek a pak zas odběhla někam pryč do města, pak do práce...

Na druhou stranu, pořád lepší máma co cestuje ale má svý dítě ráda a jinak se o něj stará, než ty hrozný zrůdy co věčně vídá člověk ve zprávách, co týrají svoje děti...ty bych normálně popravila bez milosti

tahle věta se popírá.

Taky jsem nikde neřekla, že všechny sny si má plnit před dětma, vůbec ne. Sny a přání v životě ženy se sice měnit můžou, ale s dětma už není jen sama za sebe. Má závazek. Už se nemůže rozhodovat jen podle toho co chce ona. Proto já s dětmi váhám. Právě proto, že vím, jak obrovským závazkem jsou. Věřím, že se o vaše děti manžel dokáže postarat, přesto jsem přesvědčená, že minimálně to menší bude trpět. A to možná tak, že si následky ponese celý život. Ale je to samozřejmě tvoje rodina, tak se rozhodni jak chceš, stejně vypadáš, že už jsi přesvědčená.

Reaguji na Katulinka78:
Kdepak,přesvědčená nejsem .Ale to,že by dítě mělo několikaměsíční nepřítomností matky trpět celý život - to mi přijde dost přehnané .Obzvláště,když uvážíš,že by to ani nebylo několik měsíců bez přestávky.U tebe bych řekla,že to všechno kolem dětí nějak moc přeceňuješ .Myslím,že až ty děti mít budeš,uvidíš spoustu věcí jinak .Závazek jistě děti jsou,ale právě proto má dítě dva rodiče,aby se o tu radost i starost mohli dělit .

já určitě ne, v mé diskuzi si můžeš přečíst, že k dětem ani nemám moc vztah

mně ne, je to ještě malé dítě, může ho to poznamenat. Nemyslím to tak, že by ti to třeba celý život vyčítalo, ale třeba bude mít strach lidem důvěřovat, protože se podvědomě bude bát, že ho jednou opustí (to je jen příklad). A možná ani nebude pořádně vědět proč. Tříletý dítě prostě nepochopí, že se vrátíš, můžeš v něm vypěstovat strach. Nechci ti do toho extra kecat, jen vyjadřuju svůj názor, ale dobře zvaž pro a proti. Nerozhoduješ jen za sebe. Každopádně přeju, ať to dobře dopadne, ať už se rozhodneš jakkoliv