Na čas do zahraničí bez manžela a dětí

to se může klidně projevit i později... táta a babička mu podle mě mámu nenahradí, ale nejlepší by bylo zeptat se nějakého dětského psychologa na jeho názor.

Podle toho co píše v úvodu to opravdu stačí, vůbec bych se toho nebála. Střední znalost angličtiny je opravdu dostatečná, pokud se nebavíme o zaměstnání, že vyžadují perfektní znalost angličtiny. Taky docela vím jak to chodí. Takže pokud by šlo jen o jazyk, tak bych to řešila jinak, tři měsíce jsou navíc opravdu málo. Jak říkám, já bych od dětí neodjela a hledala jiné řešení. Ale samozřejmě nikomu nevyvracím jeho názor.

Může a nemusí. Někdy se stane spousta věcí, které změní celý život, během jednoho dne.
Nikdy bych od svých malých, a koneckonců ani větších dětí, neodjela.

Přesně tak.
Když jsme měli ročního synka, odjeli jsme bez něj na týden do Itálie.
Byl to ten nejhorší týden v mém životě.
Už nikdy bych to neuděla.

Protože hloupé tři měsíce jsou úplně k ničemu. Nebo si fakt myslíš, že jí pomohou k lepšímu platu? To by tam musela být minimálně půl roku a na takovou dobu si neumím představit opustit tříletý děcko. A OT, tu angličtinu opravdu přeceňuješ, známá teď nastoupila s ne zrovna špičkovou znalostí jazyka na místo, u kterého to vyžadovali a řekli jí, že s tím nemají problém, že mají stejně rodilé lektory, kteří tam doučují. Nástupní plat byl ke třicítce. Navíc jí personalistka sama řekla, že v dnešní době už se na to tak nekouká.

Pro 3leté dítě i pro to 7leté je odloučení na tak dlouho dobu (ano 3měsíce jsou velmi dlouhá doba odloučení) velmi traumatizující (nejdřív pláč, neustále ptaní se, kde je maminka, odcizení a nahrazení matky jinou osobou). Maminka má specifické postavení a nenahradí ji tatínek ani babička. Stačí se podívat jak je důležité připravit dítě, když je čas na školku. A to tam je jen pár hodin a zase jde domů za maminkou. Matka je určujícím bodem zázemí, jistoty, podpory už od chvíle, co se dítě narodí. Nejde srovnávat situaci, kdy je otec na dítě sám už od narození. To dítě máminu náruč nezná.
Nemyslím si, že by zakladatelka byla otrokem svých dětí, když do Anglie nepojede. Skype a další moderní vymoženosti nenahradí pohlazení, obejmutí, společně strávený čas atd... Dospělý nemusí podřídit celý svůj život dítěti a být tedy tzv. otrokem, ale nechat 3leté dítě na 3měsíce bez matky ... promiňte, ale to mi nepřijde správné..A ano, ne všechny děti jsou stejné . Některé třeba neukáže, jak se trápí z odloučení a bude to vypadat, že je vše OK. A je téměř jisté, že následky si do budoucna ponese...

Reaguji na Kathalin: naprosto souhlasím.

3 měsíce jsou pro dítě strašně dlouhá doba, dětem to utíká úplně jinak než nám... navíc tříleté dítě nepochopí, že máma se vrátí. Taky mi nepřijde správné od dětí odjet. Já bych se trápila i v deseti.

Reaguji na Renuli:
Na tvém místě bych odjela, pokud to tedy opravdu chceš. Však oni to bez tebe těch pár měsíců zvládnou a pokud by nastal problém (např. vážná nemoc dítěte), tak vrátit se můžeš kdykoliv. Navíc máš podporu manžela - což je velké plus (on možná chudák netuší co ho v reálu čeká - ale tím líp). Po 7 letech doma s dětmi máš na to plné právo. Nejsi jenom matka, ale taky člověk, který má svoje touhy, sny a přání. A stejně mám takový pocit, že to není až tak moc o studiu jazyka, ale o šílené a možná až zoufalé potřebě změny. Jeď a to co nejdřív, nejlépe hned!

Proboha,možná to 7leté dítě to přežije bez větší újmy,ale 3leté ne! Jestli zakladatelka tak zoufale potřebuje odjet a odpočinout si od rodiny, tak ať jede na týden na dovolenou. Děti nejsou hračky a nejde si zahrávat s jejich city jen proto, že matka si řekne už toho mám po 7letech dost, teď jsem na řadě já - o tom rodičovství fakt není.. Dochází tu někomu, že to menší dítě bylo doposud jen s maminkou? Že do školky třeba teprve začalo docházet a zvykat sina pár chvil, co je bez mámy? Jak mu asi bude, když najednou zůstane jen s tátou, se kterým nemá nejspíš nijak zvlášť pevnou vazbu i díky tomu, že on sám byl pryč.
Já morylizovat nechci a nebudu, je to věc každé rodiny,jak své děti vychovají. Jen si opravdu myslím, že na plnění takových snů si zakladatelka měla vybrat dobu, kdy byla bezdětná. Teď je to vážně nevhodné a zlé vůči tomu malému. Když to tak moc potřebuje, počkala bych ještě pár let, než to malé dítě povyroste a bude schopné pochopit, proč máma odjela.

Reaguji na Kathalin:
A myslíš si, že je zakladatelka tohoto tématu tak hloupá, že neví, jak na tom její děti jsou (spíše tedy to 3leté)? Že kdyby viděla, že jí to malé stále pláče, stále jí hledá, straní se ostatních, že by jí vůbec napadlo odcestovat?
Mně se zdá být velice rozumná - ví, jak na tom její děti jsou, ví, zda se manžel dokáže postarat, kdo rodině pomůže apod.

To opravdu není, ale také není o tom, že se až do konce svého životu budu stále věnovat dětem a obětuji jim naprosto všechno. Přeci abych v rodině fungovala, musím být spokojená i já - a v tomhle to máme každá jinak. Někoho na 100% uspokojuje být matkou na celý úvazek - někoho ne (já osobně bych se zbláznila). A jistě plno z vás má zkušenosti s prací, která nebavila..... Navíc psychologové udávají, že dítě vybavuješ pro život právě v období do 3 let....... A u kluků bude výchova otcem ku prospěchu. Přeci jenom vychovávají jinak.
Může vyjet přes letní prázdniny, kdy (alespoň u nás) nefungují družiny a školka je otevřená pouze 1 vždy na 14 dní - takto se vystřídají všechny školky ve městě - v této době moje děti většinou trávily čas u babiček (mám květnové děti a nárok na dovolenou byl po 3 měsících) nebo s tatínkem. Vyjede v červnu - vrátí se v září (klidně i koncem) a hnedle má krásné 4 měsíce.
Renuli,
jeď. Já jsem chtěla vyjet do zahraničí hned po škole - nakonec jsem se rozhodla jinak (manžel tlačil na pilu - chtěl už rodinu) a pak jsem toho litovala. Ty sama víš, jestli to tvoje rodina zvládne, navíc v době Skypu - kdy se můžeš s dětmi vidět.....
Jinak já jsem teď v zahraničí - děti nastoupily do školky a školy - řeč naprosto neuměly - a zvládly to v pohodě. Aklimatizaci tu zvládly daleké lépe než já s manželem

Naprostý souhlas s Kathalin

Jinak, ano, to že je nějaká žena matka neznamená že nesmí mít svůj život, určitě by měla...ale měla by ho taky umět skloubit s tím mateřstvím..a ne že se prostě na čas sbalím a vypadnu si do světa
To si měla rozmyslet dřív než si děti pořídila... nicméně vzdělávat a zdokonalovat se může i jinak a v česku, různé kurzy, večerní studia,...
Já sama jsem docela aktivní člověk a být sedm let někde jako puťka bych nezvládla, ale nikdy bych nebyla tak sobecká abych jen tak nechala děti doma a sama si někam jela dodělávat jazykové zásoby

Kdysi jsem dělala au-pair v rozvedené rodině, holčička žila s mamkou která vlastnila hospodu a tudíž byla každej večer pryč až do noci...a i když měla mě na hlídání, a holka mě měla ráda...šíleně trpěla...a taky se to na ní pak dost psychicky podepsalo...agresivní nezvladatelné výbuchy, ničila věci, nadávala vlasní matce do všeho možnýho a jak ji nenávidí...a to jí bylo teprv sedm...

Takže za mě matky tohoto typu u mě NEJSOU MATKY! Prostě jednou mám dítě nebo děti a holt se musím přizpůsobit... Mám možná dost striktní názor, ale takhle to vidím a beru já

Ne,nemyslím si, že by zakladatelka byla hloupá a předpokládám, že se její deti ještě nedostaly do situace, kdy by byly na delší čas od matky, takže nemůže vědět, jak na to děti budou reagovat.
A promiň, ale nikdo se tu nebaví o tom, aby podřídila celý svůj život dětem. Tady se jedná o 3leté dítě a to přece není celý život,ne? Já jsem docela aktivní člověk a taky nejsem domácí puťka - partner mi to často zazlívá. Ale dítě si nepořizujeme s myšlenkou, že mu přece nebudu otrokem a proto musím myslet hlavně sama na sebe. Do určitého věku by však matka měla myslet především na dobro svých dětí, aby po psychické stránce dobře prospívaly. Proč jim tak brzo způsobovat bolest na duši? To 3leté děťátko je opravdu ještě moc malé. Samozřejmě záleží pouze na zakladatelce,jak se k tomu postaví. A protože se ptá,jestli má odjet bez dětí, tak si tím asi taky není úplně jistá.

Zakladatelka sama ví nejlíp, jak moc jsou na ní její děti závislé, stát se může cokoli, některá matka může jít na tři měsíce do nemocnice, taky se to musí zvládnout. Tady děti zůstanou v domácím prostředí s tatínkem, kamarády , ostatní rodinou, někdy musí dítě třeba do ozdravovny a to je bych řekla horší, protože se náhle ocitne mezi cizími a v úplně cizím prostředí a také to zvládne.

Mám známou, které byly takovéto militantní výroky a hesla vtloukány do hlavy a ona žila pod jejich tlakem. Dopadlo to tak, že se nervově zhroutila, víc než půl roku byla hospitalizována na psychiatrické klinice a už pravděpodobně nebude nikdy psychicky v pořádku.

Pletete tu hrušky s jabkama. Něco jiného je, když matka musí do nemocnice a něco jiného je, když chce prostě jen vycestovat kvůli sobě. Vše se dá zvládnout. Ale proč trápit dítě, když se nemusí.
Máme na to odlišný názor.

Btw: já měla psychologii jako jeden z předmětů. Něco nás tam naučili a něco přímo v terénu. Dětská duše je moc křehká a takové názory, že to dítě nějak zvládne, jsou opravdu smutné.. Nikdo přece nechce a neříká, že se vše musí točit kolem dětí. Ne, nemusí a souhlasím, že kdo to tak praktikuje, tak se může zbláznit. Jenže jiná věc je postarat se normálně lidsky o 3leté dítě.

Reaguji na Ify:
No tak pokud nedělala nic jiného, tak se to dá pochopit, ale já taky netvrdím jenom se starat o rodinu, jak jsem psala, může se seberealizovat a pracovat na sobě nějak jinak, než na tři měsíce jet do světa a malý děcka nechat doma...zvlášť to tříletý...