Mužská krása

Musí mě přitahovat. Pro ostatní může být klidně škaredý, to neřeším. Hlavně v něm musí být něco, co způsobí, že se mi z něj podlamují kolena a musím nad ním neustále přemýšlet. A to něco rozhodně nejsou peníze.

To je hezký

mě se líbili vždycky spíše hubení muži.Když jsem se seznámila se svým přítelem,tak pro mě měl postavu tak akorád.Sice se mi nelíbí tetování,ale na těch jeho šest jsem si zvykla.Za 2roky,co jsme spolu přibral 30 kilo,má břicho skoro jako když jsem byla těhotná,ale stejně ho miluju a líbí se mi.Kdyby ale byl takový,když jsme se poznali tak bych ho ale určitě nechtěla.

Já zas naopak nesnesu hubený chlapi.Aby mě přitahoval musí mít vypracovaný tělo , tvrdý hrudník a vymakaný ruce.Prostě pro mě CHLAP.
Vlasy kraťounké či žádné (dlouhý háro nesnesu) a takovej ten přidrzlej výraz v obličeji.
Ideál je pro mě Vin Diesel (přítele mám jak přes kopírák) a taky se mi líbí Rytmus.
Jiný typy mě nepřitahujou

Tuax
snad tě potěším, ale mě se líbí víc menší muži, nevím proč, asi mi připadají roztomilejší takže pokud ho nepřevyšuji o 20cm tak jsem spokojená.
Jinak, já měla vždycky jiný vkus než ostatní, většinou se mi líbí muži, kteří jsou něčím zvláštní, takže typický hezounek není nic pro mě.Jo a muž může mít i nějaké to kilíčko navíc (ale ne nadváhu), když je znát, že není jako rosol.

Každý můj dřívější chlap byl úplně jiný a nebyli hezcí. Nebyli to lásky na "první pohled", že bych si řekla "ten je fakt pěknej", ale rozuměli jsme si...i když měl třeba velkej nos, začínající pleš už od dvaceti let atd.

dnes mám chlapa o kterým jsem si řekla už poprvé, když jsem ho zahlídla "ten je krásnej"...měl krásnej úsměv, tmavší typ, čokoládový oči s takovým tím jiskřením, vypracovanou postavu...sympaťák, oblíbenej, férovej a přitom hodnej, na rukou by mě nosil...často se na něj zasněně podívám, když něco dělá a připadá mi prostě úžasnej...jinak je o deset čísel menší než já...mám 185cm a on 175cm...ale má dostatečný sebevědomí i na to když mám podpatky

Ahoj. Já jsem to vždycky měla tak, že pokud jsem poznala někoho, kdo se mi třeba ne úplně líbil - myslím tím, ne že by se mi nelíbil, ale přišel mi "normální", nijak výjimečný. Tak čím více jsem ho poznávala a čím více jsem ho měla ráda, tím více se mi líbil.. Takhle jsem poznala kluka, který mne nakonec začal tak neskutečně přitahovat, že už to u přátelství dál pokračovat nemohlo, i když zprvu bych nikdy neřekla, že by to mohlo být na vztah. Byli jsme spolu tři krásné roky a i když jsem se pak rozešli, dodnes je to jeden z mých nejlepších přátel. Takže podle mě vzhled až takovou roli nehraje. Ovšem je něco jiného, pokud se vám člověk už od pohledu nelíbí a je vám nesympatický, s tím asi ani dobrá duše nic neudělá.

Mužská krása podle mě není důležitá. U muže je pro mě důležité charisma, inteligence, "chlapskost" a něžnost zároveň, smysl pro humor, vzhled - zhruba v tomto pořadí.

Nemám doma objektivně krásného muže, ale mně se strašně líbí, i když má nedostatky. To je podle mě to důležité.

Slyšela jsem názor, že ošklivější chlapi se musí více snažit (za hezkým chlapem se každá ohlédne, za ošklivým ne), proto jsou obecně pro vztah lepší (a bývají třeba lepší milenci - bývají, takže neříkám, že je to zákon).
Slyšela jsem také názor, že ošklivější chlap musí slevit ze svých požadavků a hledá si ošklivější ženskou.

Osobně souhlasím s tím prvním názorem.
S tím druhým zkušenost nemám

Môj posledný objav nebol absolútne môj typ, nebol to ani vyslovený krásavec, ale mal niečo, čo ma k nemu neuveriteľne priťahovalo a dodnes neviem prísť na to, čo.

Tá charizma tam proste musí byť ... Ale samozrejme, vnútro toho dotyčného a charakter určite zohrávajú veľmi dôležitú úlohu.

mě se líbí přítel heliiDior asi proto, že ten můj je mu trochu podobnej
Moc se k sobě hodíte fakt dva krásní lidi.
Můj přítel je pro mě krásný, ráno po probuzení, když se na něho podívám si řeknu já mám ale štěstí. Přitahuje mě a dělá mě šťastnou a to je to nejkrásnější.
Nemohla bych být s chlapem, který o sebe pečuje víc než já a ani kdyby mě aspon trochu nepřitahoval. Důležitá je u muže komunikace a vtip.

taky se mi líbí takoví a souhlasím,že jim to s Helli moc sluší..málo párů spolu tak moc k sobě pasují.. ale zvláštní je,že se vždy zamiluju do opačného typu
ale hlavně musí mít nějaké charisma..něco co mě na něm zaujme,co jiný kluk nemá - nebo jich to má málo..a taky by měl být inteligentní,vtipný a dost se mnou komunikovat..abysme si rozumněli..

Já osobně jsem nikdy neměla přítele krasavce, ale každý přítel se mi časem začal moc líbit a připadal mi krásný. Prostě jsme poznala jeho vlastnosti a ty pro mě vyzařovaly navenek-proto byl pak pro mě tak krásný! Tak si to vysvětluji já! Jinak bych asi nesnesla kdyby si lehl k televizi a s ničím mi doma nepomohl, to bych mu asi sbalila kufry a mohl by jít k rodičům! Já potřebuji podporu, potřebuji vědět, že když budu v práci a on doma, že když příjdu domů, nebude tam ******! Vím, že některé práce mému příteli nejdou, tak je dělám já a on věci, které nemám ráda! Doplňujeme se a je nám tak fajn! Kolikrát si přítel stěžuje, že myje nádobí skoro jen on, ale který chlap si nestěžuje?

Chlap, co umí být pozorný a navíc je i sympatický, se dneska těžko hledá, takže už tohle samo o sobě je výhra. Kdyby nebyl fyzicky vyloženě odpuzující, neměla bych s tím absolutně žádný problém.
Mimochodem, na tohle je jeden citát: "Ne ten milý, kdo krásný, ale ten krásný, kdo milý."

Mužská krása je určitě důležitým faktorem, protože je to většinou to první ,co můžeme posuzovat. Nejprve někoho vidíme a teprve potom se s ním třeba dáme do řeči a zaujme nás pak jeho hlas to co říká, smysl pro humor....
Někdy stačí ani nic neříkat, jen pohled a úsměv a jsme stejně hotové, dostal se nám do hlavy a ne a ne ven.To je ta správná "chemie".

Co je to vlastně ta krása? Vždyť je to tak individuální... Já nepotřebuji k životu hezouna, o kterého se ženský perou. Abych byla upřímná, tak takového chlapa, bych už ani nikdy nechtěla. Můj přítel je pro mě ten nejhezčí mužský pod sluncem. A nedělají to jeho nádherné upřímné oči, zářivý úsměv, ale to, že si s ním mám vždy co říct, že se spolu pořád smějeme a máme stejný (snad) postoj k životu. Prostě, že ho miluji. Má obětovaná láska z něj pro mne dělá nejpřitažlivějšího přítele.