Muž na mateřské

Byla jsem s dítětem doma necelý tři roky, teď jí je patnáct, dítě plánuju, jen si nedokážu představit, že bych zase měla zůstat doma, předtím jsem z toho byla zoufalá, takže jsme se domluvili s partnerem, že kdyby se náhodou poštěstilo, zůstal by doma on. Což moje kamarádka konstatovala, že to dítě bych prý měl jako hračku, která se dá odložit a se kterou si můžu hrát, jen když budu mít čas a náladu.
Pro upřesnění, partner mimo toho, že je zaměstnaný jako ředitel pobočky tak má ještě svou firmu, takže ta jeho mateřská by spíš byla tím způsobem, že by své pracovní záležitosti řešil z domova, a já bych byla zaměstnaná, tam, kde jsem, bo respektuje moji potřebu být v kontaktu jak s lidma, tak nevypadnout na tři roky z profese.

Tři roky, které člověk může dítěti věnovat, jsou v porovnání s celým životem "nic" a pro dítě je to nesmírně důležité. Dítě a kariéra jsou neslučitelné. Vždycky se něco ošidí.

to moc hezky nevyjádřila, protože dítě není hračka a musí se o něj někdo postarat, a ať je mateřské ten či onen, rodiče jsou oba dva, jen jeden se stará víc. To ale neznamená, že by měl jeden rád víc, než druhý. Až bude mimi, budu na mateřské určo já, přítel vydělává víc, navíc já kariéru rozjetou nemám a naopak mám v okolí spoustu maminek a plánovaně budoucích maminek a širokou rodinu, takže v kontaktu s lidmi určitě budu, teda pokud se mi nějak nespalší hormony a já budu kontakt s lidmi odmítat

no, slučitelné to je, to vidím tady v práci, ale já určitě nebudu matkou, která tahá malé dítě na porady, shání paní na hlídání, abych si mohla jednou dvakrát týdně odskočit do práce. To je přesně moje kolegyně a když vidím, jak největším zážitkem dítěte je tahání kapesníčků z krabice, čmárání firemní propiskou na smlouvy a žbleptání při řešení cash-flow...Vyrůstá v tom a asi mu to nepřijde, ale moje dítě tohle zažívat nebude a souhlasím s Courtney s tím, že tři roky je v životě nic a základy jsou vždy důležité...

Nic proti tomu nemám, také jednoho kluka na mateřské znám. Ale ve svém případě si to neumím představit. Asi bych byla trochu sobecká a chtěla bych být-alespoň ze začátku s miminkem já. Ale těžko říct co osud přichystá.

lucinkaf
právě proto, co jsi popsala - otřesný případ výchovy děťátka - tvrdím, že je to neslučitelné. Ve smyslu, že nejde být maminka na 100% a zároveň pracovat na 100%. Pokud tedy musí pracovat maminka (stejně, jako to bylo u nás v rodině), měl by fungovat tatínek. Pokud by ale pro tatínka znamenala rodičovská dovolená pouze změnu místa pracoviště, tak to vidím pro to mimčo jako tragedii.

Takhle ne, samozřejmě, že by své aktivity omezil jen na svojí firmu, jinak by to nešlo. S stávajícím zaměstnáním by to prostě nešlo a toho si je vědom. Jsou i ženy, které si k mateřské přivydělávají, takže proč by to pak nemohl řešit muž, podotýkám, je starší, a finanční situaci v tomto připadě nemusíme řešit.

Prostě se rozhodl, že bude tatínkem na mateřské i s tím přebalováním, tedy, až dokojím, takže od toho minimálně půlroku věku dítěte.

Courtney
no ono to je slučitelné, ale jak jsi napsala, pak už nemůže ani jedno fungovat na 100%. Ale někomu vyhovuje to a jinému zas ono, bohužel to, že ta kolegyně tahá dítě do práce a tráví tam každou volnou chvilku, se nelíbí jejímu manželovi a dost ostře proti tomu vystupuje, to je podle mě špatně, mělo by to vyhovovat oběma rodičům, ne jen jednomu...

Moje ségra to chce taky tak, ale nelíbí se mi její přístup, že to manžovi oznámila, jako samozřejmost a vůbec se ho neptala zda chce.Psotě mu řekla, že vydělává víc a práce se nevzdá a půjde na mateřskou on. Ale nevím teda, ona si to asi představuje, že z práce vůbec neodejde, ale vždyť nějakou dobu před porodem bude muset být doma a pak ještě kojit. Na to asi nemyslela, má někdy trochu zvrácené názory. A navíc je mi líto švagra, je to fakt pohoďák, ale je takový neklidný, roztržitý, ne že by byl nervózní to ne, ale nevím zda by dokázal být s malinkým dítětem úplně sám. A myslím, že se toho taky bojí. V tomhle případě bych řekla, že je ségra sobecká.

Mě to teda přijde jako dlouhá doba. Já byla v jeslích od půl roku, dcera taky a obě jsme normální
Mě už se to teda netýká, protože nám stačí jen jedno dítě, ale nedávno jsem ve škole vyslechla vcelku zajímavou debatu spolužaček. Dělám VŠ, ty holky chtějí děti, ale jakmile se na 3 roky zahrabou doma, tak studovaly zbytečně a taky řešily dilema, jak to jednou udělat. Mě osobně by se víc líbil zahraniční model - doma s dítětem jen pár měsíců, dostatatek jesllí a školek a třeba i 1/2 pracovní úvazky, žena v zahraničí pro zaměstnavatele neznamená "riziko".

Jinak mamka byla doma se sestrou 3 roky, aby se pak dostala na stejnou (vedoucí) pracovní pozici i plat, stálo jí to další 3 roky a 120 000 z vlastní kapsy za dovzdělání.

tak to asi je, jen tak mu oznámit, že na mateřskou jde on a ona že ústupky dělat nebude? Asi bych si na jeho místě pěkně rozmyslela, jestli bych vůbec s takovou ženskou dítě chtěla, omlouvám se, je to tvoje sestra, ale tak to vnímám...

Já byla v jeslích, do práce mě s sebou brala máma od 3 let na dva dny v týdnu, protože ty dny byla ve školce učitelka, se kterou mamka měla jako mladá konflikt a nechtěla, aby si svůj vztek vylévala na mě. Upřímně v práci se mi líbilo a nevidím na tom nic špatného.

taky jsem jeslová a taky si přijdu naprosto normální, naopak jsem pak s kolektivem neměla ve školce problémy oproti těm, kteří byli tři roky s maminkou a najednou je někdo kopnul do kolektivu. A kolektiv dobře snáším dodnes, dobře se aklimatizuju

Záleží na tom, kde pracuje. Já u zahraniční firmy a kolegyně nastoupila na MD týden před porodem (teda nakonec to byly dva dny) a týden po porodu se vrátila, doma je manžel. Vím jen, že jsme to museli řešit s právním oddělením a byla jí jinak vyplácena mzda.

Pro mě byla doba necelých tří let na mateřské zoufalá, povídat si s jinýma maminkama, jak ten její kaká, ta její papá, no to bylo prostě na umření. Jenže u nás ani jesle, ani zkrácený úvazek nebyl, takže jsem si to fakt musela protrpět. Takže jsem se do práce těšila, jinak si myslím, že dcera, které je 15 je v pohodě a nikdy netrpěla nedostatkem lásky, porozumění, pochopení, času, . . . Prostě byla v pohodě