Musím jako křesťanka chodit ke zpovědi?

Reaguji na Ivča39:
Nedávno jsem byla na moc pěkné duchodní obnově, která se věnovala svátosti smíření. Dělala jsem si jen stručné poznámky, tak třeba budou k něčemu dobré i tobě. Podle mého máš hodně mylný pohled na zpověď, je to taky tím, že tak málo chodíš do kostela, možná ani vůbec nečteš Bibli a jinou křesťanskou literaturu, která by ti pomohla otevřít oči a hlavně srdce pro Boha.

Na začátku bylo pěkné přirovnání, že svátost smíření je podobné duze:

Duha – symbol smíření
Kapky deště – lítost, slzy
Slunce – Bůh, milosrdenství

Naši lítost a naše slzy Boží milosrdenství přemění ve smíření.

Začít zpověď díkem za všechno, co Bůh skrze mě dobrého učinil (zamyslet se nad tím, poděkovat, být vděčná).
Pokračovat zpovědí toho, co jsem zavinila, pokazila, ale taky toho, co jsem neudělala, čas, který jsem promrhala. Tady nad tím opravdu poctivě zapřemýšlet, nejlépe v tichosti v kostele při modlitbě, tak aby se naše srdce otevřelo a mohli jsme se Bohu otevřít a On nám ukázal skrze naše svědomí naše viny a neuskutečněné činy.
Po zpovědi je čas na oslavu. Bůh nás očistil od hříchu, máme jeho milosrdenství předávat dál, do svých rodin, do farnosti, společenství, do celé církve a světa. Je dobré si ten den udělat potom hezký, např. se pěkně obléknout, dobré jídlo, cukrárna, pozvat přátelé apod.

Trápení, kříž, který prožívám – Bůh mi chce ukázat, jaká jsem, poznat to, a teprve až přijde vhodná chvíle, tak mě toho zbaví. Prosit za to, modlit se, děkovat.

Co svátost smíření je:
Ježíšovo slitování je větší, než naše vina. – o tom je svátost smíření.
Pomáhá násobit síly proti zlu.
Nový začátek.
Dávám prostor lidem kolem sebe, Bůh dokáže vstoupit do vztahů.

Co svátost smíření není:
Zpověď není výčet hříchů, úzkostlivé zkoumání pádů.
Reakce zpovědníka není podstatná, neočekávat porozumění zpovědníka (ale je dobré modlit se za to).
Vyznávání se z něčeho, co po mě Bůh nechce (dala jsem si představy o sobě a ty nenaplňuji) – to je špatně. Bůh po mě chce, abych byla tím, kým mě stvořil, s jeho dary, s tím, kam mě postavil. K této roli se mám zpovídat. Nevyznávat hříchy jiných.

Radost pro zpovědníka je, když vidí, jak „mrtvý“ ožil.
Rozhřešením hříchy mizí, i když si je ještě v mysli připomínám. Proto je důležitá osobní zpověď, potřebuji slyšet rozhřešení.
Opravdu malé hříšky můžu vyznat v modlitbě, není nutné se z nich zpovídat. (Jsem lenivá umýt nádobí, ale nikomu tím neubližuji ( např. žiju sama, nebo to prostě nikomu nevadí, nakonec ho umyji třeba později a nic se nestane) – je to lenost, ale v tomto případě malý hřích, který vyznám v modlitbě. Ale - jsem opravdu často lenivá umýt nádobí, manžela to zase rozčílí, hádáme se, trpí tím děti, přichází nespokojenost do vztahu, rozpad – z lehkého hříchu může být těžký hřích, ten musím vyznat ve zpovědi).

Svátostí smíření mě Bůh chrání před pády, před překážkami, pozvedá mě. Ještě horších věcí bych byl schopen, kdyby mě Boží milost nedržela.
Vnímáme svou slabost, ale opíráme se o Boží milost a to stačí.

Na to opravdu pozor! Zpovídat se jen z určitých věcí je svatokrádež.Možná si řeknete no a co, ale tady platí více než jindy, že svatokrádeží chystáme na sebe past v podobě ďábla... a každá určitě víme, co ten v našich životech umí páchat Může vám přimést do cesty nemoci, rozvrat rodiny, neúspěchy, deprese... zkrátka všechno to, čím vás od Boha může odloučit... a trpět nakonec budete jen vy. A potom se budete divit, proč zrovna vám se to děje, když jste tak "dobrý" křesťan, i ke zpovědi chodíte...

Já tomu taky nevěřím Tomu se snad ani nedá věřit. Tohle je totiž naprostá hloupost. Zpověď rozhodně neslouží k tomu, aby se člověk zbavil hříchů a byl snad svatý . Zkus si přečíst více literatury a trošku se zajímat, pokud nechceš zůstat s názory tříletého dítěte (dost možná že dobře poučené dítě by se tomuhle taky zasmálo)

Bůh každému nadělil podle svého uvážení, že.

Reaguji na simuška: No no no. Tak aspoň, že jsem tě pobavila. Neboj čtu dost duchovní literatury ale přesto si dovolím používát svůj rozum( i když podle tebe malého dítěte)a ne jen papuškovat to, co jsem kde slyšela. I když jsem katolička je pro mně zpověď naprosto bezvýznamná.
Tak jako ty mi doporučuješ ať víc čtu a zajímám se já ti zase můžu doporučit "nežer to tak" A jen takový malý dodatek, čím víc se zajímám tím víc zjišťuju, že hodně věcí je jinak než jak nám kážou kněží.