Musím jako křesťanka chodit ke zpovědi?

Tenhle problém hodně lidí řeší tím, že přechází k evangelikům... Ti totiž zpověď nemají

Záleží, jestli Ti to něco přinášelo, když jsi se vyzpovídala? Pocit "čistého štítu" nebo tak něco . Jinak já jsem taky věřící svým způsobem a přiznám se, že u zpovědi jsem v životě nebyla a asi ani nepůjdu....Nemám na to, vyklopit svoje "hříchy" někomu "cizímu", když o tom neví ani mí nejbližší. Jde hlavně o věci, co se staly kdysi dávno a svědomí mi nedalo spát, to byl asi největší trest, jinak jsem byla po zásluze potrestaná....vrátilo se mi to jinak...Naštěstí se člověk časem mění a boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
P.S. Určitě se nepřemáhej, spíš na to jdi citem...co ti říká srdce. I když jsem tam nikdy nebyla, tak se člověku určitě i uleví, tak třeb k tomu ještě dospěju....

Spíš si myslím, že jsi úplně nepochopila smysl zpovědi, není to za trest, pro toho, co se vyzpovídá, je to spíše úleva a povzbuzení. Pak už záleží jen na tom, co pro tebe to vyznání hříchů znamená, jestli to znovu uděláš, neuděláš atd.
Souhlasím s tím, co napsala Adriana, je to o svědomí a o tom, jak to každý člověk cítí. Já chodím třeba každý měsíc, ale neberu to jako za trest, že to musím někomu říct, prostě chci, mám k tomu osobní důvody a hodně mi to dává. Spousta lidí nechápe, proč si má někde sednout a vyklopit na sebe, co dělá špatně, ale to je spíš nepochopení smyslu zpovědi.
Osobně si myslím, že ke zpovědi chodí spíše lidi, kteří tu víru žijí trochu víc než ty., To zn. nejsou v kostele jen čtyřikrát do roka, ale třeba každou neděli, slavnosti, svátky...prostě tu víru žijí silněji a není to pro ně jen zajít do kostela o Velikonocích.

Reaguji na Ivča39:
Pokud vím, tak většina křesťanů ke zpovědi nechodí.
Pouze katolíci.
Nehorší je, když se opravdová víra musí podrobit systému, kterým bezesporu církve jsou.
Má rada zní, když ti svědomí neříká, že tam máš chodit - nechoď.

Rozumím Ti, mám to podobně, do kostela chodím kolikrát si jen sednout, ikdyž není mše, působí to na mě dobře, ale nechodím určitě pravidelně..
Taky moc nechápu že si někdo myslí, že je mu vše odpušťěno a nic neprovedl, když se vyzpovídá, ale jak už tady zaznělo, je to o povaze člověka, když jdu jednou za delši dobu ke zpovědi, cítím se pak fajn, ale ne z toho důvodu, že bych najednou byla čistá jak lilie..
Právě v náboženství učí docela špatně, jak přistupovat ke zpovědi, protože člověk nemá otevřít kancionál a zpovídat si vše dle zpovědního zrcadla, ale jen ty hříchy, kterých opravdu ze srdce a hluboce lituje.. Takže asi tak..

Možná to tak vyznělo, ale určitě si nemyslím, že to je za trest. Myslím si, že ten smysl chápu, ale i tak s tím moc nesouhlasím

Chodila jsem tam 4 roky, bohužel jsem si z toho neodnesla vůbec nic. Jediné co, že jsem se naučila Otče náš, který jsme se na začátku pomodlili. Potom jsme vybarvovali nebo doplňovali obrázky s danou tématikou a když jsme měli hotovo, psali jsme si školní úkoly. Nikdy jsme si o ničem nepovídali. Kdybych tam nechodila, byla bych na tom úplně stejně a proto nepopírám, že v tom mám určitě spoustu nedostatků...

Ano a právě těch si myslím, že moc nemám. Nechci ze sebe dělat neviňátko, ale opravdu si myslím, že nijak zvlášť nehřeším a když třeba někomu ublížím, tak se mu omluvím, popřípadě to nějak odčiním a má to pro mě rozhodně větší význam, než když se z toho vyzpovídám

Myslím, že tě docela chápu. Taky mám často pocit, že žádné velké hříchy nemám a mluvit o nich s někým úplně cizím by se mi asi nechtělo. Já ke zpovědi nechodím (u evangelíků nic takového nefunguje), ale občas ji katolíkům závidím.

Je jasné, že málokdo má nějaké velké zřejmé hříchy (vražda, krádež). Ale zpověď tě může vést k tomu, že se zamyslíš nad hříchy, které tak zjevné nejsou. Třeba pýcha (jsem lepší než ostatní), sobectví, nepokora, odsuzování druhých... to je asi v každém z nás. Podle mě je důležité si uvědomit, že špatnými činy člověk neubližuje jen sobě, ale i Bohu.

Pokud se při zpovědi necítíš dobře, tak se zpovídat přímo v modlibě před Bohem. Trocha pytování svědomí nikdy nemůže uškodit. Já sama tak často objevuju hříchy, kterých bych si jinak ani nevšimla.

Pokud necítíš potřebu a hlavně nevidíš smysl zpovědi tak tam nechoď. Nic se nemá dělat na silu ani když ti to někdo (v tomto případě církev) přikazuje. Já nebyla u zpovědi 14 let, do náboženství jsem chodila 9 let a stejně jsem význam zpovědi nepochopila. Nevěřím tomu, že když jde někdo ke zpovědi, tam řekne co udělal špatně a že ho to mrzí, že to už nikdy v životě neudělá znovu. Pro mně prostě zpověď nemá žádný význam. Já vím co jsem udělala špatně, ten na hoře to taky vidí a je jen na mně jestli si uvědomím chybu a sama ji napravím. Jako odpuštění hříchů nepovažuju "pomodli se 10 x Otče náš a jdi dcero s pokojem domů bude ti odpuštěno".

Já být tebou tak bych šla už jen proto, že když nad tím přemýšlíš tak ti možná chybí a ani nevíš proč.
Jinak já chodím ke zpovědi poslední 2 roky celkem pravidelně, a význam to má v tom, že zpytovat svědomí pravidelně člověku prospívá, jasně to může člověk dělat i bez zpovědi, ale takto mi přijde, že člověk se nad tím více pozastaví a opravdu se snaží o změnu, navíc když to někomu řeknete uleví se vám, kněz to stejně zapomene a nic špatného si myslet nebude ikdyby tam člověk řekl nevím co. Upřímná lítost by měla být samozřejmostí, ale je jasné, že to neznamená, že poté budu tak silná a už nikdy nezhřeším. A to odpuštění jak t někteří zmiňovali...po zpovědi je nám odpuštěno, ale to neznamená, že nezůstanou důsledky. Za ty chyby zaplatíme, vrátí se nám, ale zpověď je to gesto, kdy říkám, dělám chyby, které umím přesně pojmenovat (když je pojmenovávám, chápu jejich význam,... co dělám špatně) ale zříkám se jich, chci aby mi Bůh odpustil a TEPRVE KDYŽ ŘEKNU CHCI TAK BŮH ODPUSTÍ( Bůh se nám nebude motat do života, když ho tam nebudeme chtít) A ZPOVĚDÍ ŘÍKÁM PRÁVĚ TO CHCI

A už máš první hřích.

Presne ťa viem pochopiť, do kostola moc nechodím asi aj preto lebo sa nestotožňujem s určitými názormi, ale sto ľudí sto chutí. K spovedi taktiež nechodím, nemám pocit, že v živote robím niečo zlé. Jednou z podmienok spovede je úprimná ľútosť a to že spávam s mužom, ktorého milujem nepovažujem za hriech a rozhodne to neľutujem. Onedlho ma v rodine čakjú krstiny, stanem sa krstnou mamou, som poctená, že sa rozhodli práve pre mňa no spovedať sa budem iba s vecí, ktoré skutočne ľutujem!

Reaguji na 0strawberry0: pokud se budeš zpovídat jen z některých věcí, tak by si neměla jít k přijímání, ale možná lepší se vyzpovídat aspoň z něčeho, protože aspoň to bude "smazáno"

nechci se Tě nějak dotknout, ale nějak mi nejdou do hlavy křesťané, kteří chodí do kostela jen o svátcích a vždycky jdou k příjímání. Není náhodou vynechání nedělní mše taky hřích?.. A pokud nevíš z čeho se vyzpovídat, podívej se do Kancionálu na zpovědní zrcadlo, či jak je to tam nazváno..