Můj přítel se začal chovat hezky a mě to přestává bavit

S tím úplně souhlasím. Myslím, že se to zbytečně polarizuje, hodnej a zlobivej... je to spíš o tý závislosti, nikomu neimponuje partner, který na druhym visí jak pytel brambor, nedává najevo vlastní názory, nic nepožaduje a jen se přizpůsobuje. To platí u chlapů i u žen. Malacku, to, cos psala, mi připadá až masochistický, takhle se sebou nechat jednat, živit chlapíka, který vydělává mnohem víc, všechno pro něj dělat a nechtít nic na oplátku... chápu úplně, že nechceš doma žádnou bramboru bez iniciativy, ale nějaká rovnováha by podle mě být měla.

Chi mě baví ,když se ke mě manžel chová hezky-pruďase bych vedle sebe nesnesla...To jsem si zažila jako malé dítě,když se naši věčně hádali a občas se i propleskli...Jsem šťastná za to co mám doma...Uff prožívat si to co moje máma-né nechci..
Ale je fakt,že každému vyhovuje něco jiného..Švagrová tvrdí,že tohle jí na chlapovi naopak přitahuje..,má prý ráda italskou domácnost...
Děda tvrdíval:V domácnosti musí vládnout jenom jeden (je jedno jestli žena nebo muž) a pak je to OK (u nás to budu nejspíš já )
.

Přesně tak. Ucítí tvoje přiblížení a uklidní ho to. Přestane mít strach a začne se víc v klidu zabývat svým světem, začne být "iniciativní a s vlastním názorem". Když to s tím přibližením nepřeženeš, což asi nehrozí, tak on se jen tak akorát odtáhne co je potřeba, zatímco ty se trochu přiblížíš. Pro jednoho jako druhýho by šlo určitě o pohyb žádoucím směrem...

Muki
dobře děkuju, tak já to zkusím. A myslíš, že když máme takovýdle problém s přelíváním energie nebo jak se to nazývá - promiň moc tomu nerozumím, myslíš, že je takovýto vztah perspektivní...já si myslím, že teď jsme na tom dobře...tak nevím, jestli mám zase dělat nějaké radikální změny

tvému dědovi bych i věřila, jenže jak to ten druhý rok vypadalo, vládnout jsme chtěli oba a to bylo jasný, že z toho budou akorát problémy, jak to tak vidím - první rok měl navrch on, druhý rok jsme chtěli mít navrch oba a třetí rok mám navrch já, to jsem zvědavá co bude, jestli bude čtvrtý rok

No holky já má přítele skoro 8 let taky zlobidlo asi v tom něco bude ale můžu vám říct že mě tedy sex nezevšedněl to je to nejlepší na tom vztahu (berte to s nadsázkou) ale fakt je to tak...nevím jak je to možné ale ten chlap mě nuvěřitelně rajcuje... jak to tu někdo psal pěkný vztah bez dobrého sexu nemůže fungovat... snad mi to ještě dlouho vydrží

commet
no právě já ti to věřím, když mě neuvěřitelně štval, štval tak, že kdybych měla kudlu, tak ho snad zapichnu (myslím s nadsázkou samozřejmě), tak jsem ho nejvíc chtěla, nejvíc jsem po něm toužila.... teď jak je na mě hodnej tak po něm už tolik netoužím

Jo, trošku by to chtělo posunout, vždyť to píšeš sama

Tím, že se zpočátku trošku překonáš a zkusíš se různými způsoby víc přibližit, angažovat, být trošku aktivní a vstřícnější, jak jsem psal - uklidní se a dovolí si zase víc zlobit a vrátí se ti náboj. Nejde o nějaké radikální změny, spíš jenom o takové vyštelování…

Ale jo, jestli byl problém v té nevyváženosti, tak to není nic, co by se týkalo vaší opravdové povahy, to jsou spíš takové nepříznivé okolnosti… Vždyť se na to můžeš kouknout právě třeba takhle:

To mohl být přímý důsledek té velké nerovnováhy. On tě štval, že byl jaksi mimo, asi jsi mu to různě vyčítala. Tys ho zase naštvávala tím, že jsi ho, na jeho vkus, nenechala svobodně dýchat. Prostě oboustraně výbušná atmosféra. Bohužel došlo k vývoji tím, že jsi začala být apatická a tím jste si jenom prohodili role. Což není ideální. Sama jsi z toho trošku nesvá:

Lepši by bývalo bylo, kdyby jste si v tom druhém roce postupně dostali na normálnější fungování. Ale co, když to zkusíš opravit teď, tak se to vyrovná a dostane se to tam, kde to už mohlo být, kdybyste neztráceli čas tím "přeléváním". Když se to povede, tak uvidíš, ještě si budeš chrochtat!

S tím souhlasím. Za svůj život jsme měla 3 dlouhodobější vztahy a vždy, když se partner snažil a choval se ukázkově, já nabyla pocit jistoty a začala uvažovat nad tím, jestli je to vůbec ten pravý a začala jsem s ním víc "zametat". A když jsem si naopak řekla, že by si partner zasloužil, abych se k němu chovala pěkně, začal toho vždy jakoby zneužívat. Prostě si najednou zase začal být jistý on a podle toho se choval.

Samozřejmě nic není černobílé, ale pro začátek můžeš zkusit chovat se k partnerovi pěkně, projevovat mu lásku a on třeba otočí..
Jenže co v případě, kdy se ti to povede? Přece jen tvé chování bude nucené, protože bude účelové. Nevím, jestli by to šlo takhle vědomě dělat dlouhodobě...

Jak už jsem psal

Když si to jeden z nich uvědomí, jde na cestě zralosti. Postrčí ten vztah k něšemu zralejšímu a když to opravdu funguje, může si o tom se svým partnerem promluvit. Takže se z tohoto typu nevyzrálosti vyhrabou oba dva. A tím je po začarovaném kruhu.

Jestli se někdo ale z podobnýho magoření nevyhrabe, tak to taky není taková katastrofa. Prostě je ten vztah (nebo pak všechny další) trošku víc psychycky náročnějši, ale neznamená to, že bezcený... Ostatně, jsme s partnery ne proto, že jsou dokonalí, ale proto, že je máme rádi!

Teda, to je dobrá teorie! A zpětně si říkám, že je na ní kus pravdy.
Já vždy couvám, když na mě druhý moc visí a naopak (když uleví ze "sevření", zase se ráda přiblížím). Hm...
No a Malacek, čistě změnou antikoncepce to opravdu není? Já kdysi měla stabilně menší apetit ať se patner choval jak se choval... a bez antikoncepce zase super.

já sem měla něco podobnýho s kamarádkou (ale jako myslim v přátelském vztahu ). Byly sme nej kamošky a pak o prazdinách kdy sme se dlouho neviděli, tak jsem ji začala nemit rada. Nějak se mi vnitřně znechutila. Tedka steží vydržím být vedle ní. Mamča říká, že je to normální ve vývoji, ale zase že bych ji už přímo nesnášela.... to už tak v pohodě není. Nevim co s tim, Dost mě to trapi, nechci ji ubližit

Dobře je to popsaný v knize Proč muži milují potvory.. akorát bys to otočila, tzn. že budeš ta hodná holka, budeš pro něj dostupná a on se trochu přestane snažit a protože ti tím dá najevo, že pro něj nejseš to nejdůležitější na světě (že má i své zájmy atd) tak tě bude víc přitahovat..ale pak musíš vychytat správnej moment, abys nezačala být moc závislá ty na něm Ty vztahy nám dávaj zabrat