Můj přítel je zahleděný sám do sebe

Ať říkám co říkám, on se prostě neodšprajcne.. je takový.. i kdybych se stavěla na hlavu tak prostě ne.. on je schopný to NE zopakovat klidně i čtyřikrát za sebou .. někdy už mě to fakt vytáčí, on pak řekne, že se bude snažit, vydrží to týden a je to tu znova

To bylo první, co mě napadlo. A přesně s takovýma se já osobně nikdy nedomluvím. Myslím, že by sis měla několikrát přečíst, co si o něm napsala a pořádně se zamyslet. S někým takovým bych nebyla.

Kdysi jsem četla, že s člověkem s takovou povahou se nedá žít.. je jen na tobě, jestli to psychicky ustojíš.. změnit se ale určitě nezmění

Jestli se taklhe chová od začátku, tak to opravdu vypadá na jeho povahu. Nemyslím, že tě nemá rád, je prostě takový a ty se s tím buď musíš smířit nebo ho nechat jít. Zkus si uvědomit, jestli ti za to stojí, jestli ty kladné vlastnosti a to za co ho miluješ převládají. Nikdo není dokonalý, jde o to aby ta pozitiva převažovala nad negativy a aby nám vztah víc dával než bral.

Reaguji na pliska:
Taky byl vodnář

to není zrovna moc šťastný postoj, Neuvažovla jsi někdy nad tím, že je to hlavně tvá chyba , protože lidé se k nám chovají tak jak jim to dovolíme. jestli toto všechno toleruješ 3 roky nepočítej s tím, že se to jako mávnutím kouzelného proutku změní.

aha takže jen kvůli tomuto jsi ochotna vše tolerovat? Mě by zajímalo co všechno ještě hodláš obětovat pro blaho dítěte, když ty sama evidentně strádáš.

Reaguji na pliska:
Sama musíš vědět, jak to mezi váma je a jestli ti váš vztah víc dává než bere. Pokud se tak chová od začátku, tak to opravdu asi bude tou povahou.
Já mu i rozumím, sama se chovám dost podobně. Vždycky je ve vztahu jeden, který má rád víc, obyčejně to bývá žena, u nás je to asi naopak. Bývala jsem velký sólista i ve vztazích, trochu mě zkrotil až současný přítel. Já i když toho druhého miluju a záleží mi na něm, nemám potřebu to dávat najevo. Kdyby se mi chlap chtěl vrtat v tom, proč jsem taková, tak se stáhnu ještě víc, takže rozhovorama na tohle téma si moc nedocílíš. Na sms taky moc neodepisuju, nebo docela za dlouho, ale moje okolí mě v tomhle už zná, takže když něco potřebují, radši zavolají...

Těžko je v takovémhle vztahu žít, milovat,sdílet dobré i zlé...znám to. Když je nějaký problém, řeším to jen já, když jde za zábavou, jde sám...tvrdí, že je mu se mnou dobře doma, že je unavený z práce,nic neplánuje, všechno je na mě.....sám od sebe napíše nebo řekne, že mě miluje, ale činy jsou jiné...Poslední dobou i sex stojí za ***. Po 9ti letech jsem v koncích, budu to muset skončit já, na to, aby to udělal, je moc velký srab....Nejde si s ním promluvit, nechce nic řešit...Miluju ho, ale už nemám dál sílu...
Jsi mladá,prcek je sice trochu závazek, ale život s takovým chlapem je spíš o trápení než radostech.....vždycky bude solista
Jo..a je to lev

Přijde mi, že si je tebou až moc jistý a proto se chová bezohledně páč ač udělá cokoliv, tak ty ho stejně nepřestaneš milovat. Nj chlapi jsou hold takový. Z vlastní zkušenosti vím, že pomáhá to, že třeba si domlouvám něco s kamarádkama a tudíž mám míň času na společné trávení času. No to si pak kluk rychle rozmyslí jestli chce trávit čas s tebou nebo ne chlap je od přírody lovec tak ho nech lovit

nad tímhle jsem přesně uvažovala ,ale já mu to jen tak nedovolím ...ale pokud jedná skratovitě tak prostě to moc neovlivním ...jedná tak s každým ..pokud se vytočí nezná bratra....pokud něco přežene tak se vždy omluví a pak žehlí a to doslova ...nesnáším žehlení a on za mě vyžehlí všecho prádlo, uklidí ...a chová se mile a to je možná ta moje chyba ,vždy mu celkem hned odpustím a nedám mu to vyžrat ...ale když já nevim jak ,pokud se s ním nebudu bavit ,tak to podle mého není řešení ,pokud si s ním budu chtít promluvit ...tak stejně odpoví ,že neví proč na mě vyjel a nakonec řekne ,že se sám v sobě nevyzná

s tímhle souhlasím ,ale zase celkem žárlí,ale to z tou jistotou nemusí zas až tak souviset ,i když on tvrdí ,že vůbec nežárlí ...takže čert by se v něm vyznal ..

jinak všem děkuji za reakce a uvítám zkušenosti a páky na takové chlapy

kolik je mu let ? .Možná bys mu opravdu mohla dát zřetelně najevo a na vlastní kůži nechat pocítit , že si tebou nemůže být zas tak jist, protože ve finále ho až tak nepotřebuješ.Možná ač nevědomky chováš se tak , že mu tím jen nahráváš na smeč v jeho chování vůči tobě.

Je mu 35 let ,takže žádný puberťák ,má 17 letou dceru .Mě je 31 let mému synovi 6 let
Když jsme mu dávala najevo ,že ho zas tak nepotřebuju ,tak fňukal ,že prý necítí ,že by byl moje opora ...řekla jsme mu ,že pokud ho okolo mě a mého syna nic nezajmá tak prostě opora být nikdy nemůže ...tvrdil ,že ho zajmá všechno a že mu můžu cokoliv říct ....pak když mu něco řeknu tak vyjede jak střela,prostě to je jak v blázinci ...rozdvojená osobnost a manipulátor

tak po přečtení všech příspěvků se tě upřímně zeptám - jakou si s ním představuješ budoucnost? jedno je jisté - on se nezmění...možná na týden, jak píšeš..ale změna to nebude..naopak - může to být čím dál horší...není lepší být teď raději nějakou dobu s malým sama, užívat si jeden druhého, poznávat nové lidi - kamarádky i muže..život je krátký na to prožít ho s negativistou, který se neumí pro nic nadchnout, slovo "kompromis" nezná atd atd..vážně, jsi teď v nejlepších letech! Začni žít svůj život, dle svých představ, malému dej to nejlepší zázemí a uvidíš, že ten pravý ještě přijde..v životě nejsme stvořeni jen pro jednoho člověka! Navíc - malý by od něj mohl pochytit jeho manýry a třeba v pubertě či později by se takhle k tobě mohl chovat tvůj syn..nene, važ si sebe sama i malého a prožijte krásný život!

Reaguji na sport4joy:
díky za tvoje slova ..souhlasím ze vším a dnes se mi opět potvrdilo ,že se opravdu nezmění

Reaguji na pliska:
ahojky, jak jsi dopadla??