Mohu odmítnout cvičení Vojtovy metody s ročním miminkem?

Tak se mi zdá, že zakladatelka už asi přispívat ani nechce....no možná jen nemá čas..
V každém případě tu větu o motivaci chipsem jsem si četla několikrát. Motivace znám různé, ale jídlo v podání chipsu a je vcelku jedno o jaký jde, plátek jablka apod. to určitě nebude...na to není moc co říct.

No plátek jablka by asi ani tak nemotivoval, nemyslíš? Asi to musí být něco, co dítě normálně jen tak nedostane, aby to byla motivace, zas nepíše, že jí tím krmí.

jenže kdyby nekrmila - tak to dítě nemotivuje protože neví co to je

jasně že jde - buńky se můžou několikanásobně zvětšit

Jinak to nejsou žádné pusté teorie, jsou na to rozsáhlé vědecké výzkumy - protože kdo rozlouskne jak nadbytek velikost tuk. buněk ovlivnit - bude ve velkém balíku.

Já osobně jsem začala chodit až v 16-ti měsících, do té doby jsem nelezla, ale pouze seděla a raději jsem se naučila mluvit, než chodit Mamce též byly doporučeny rehabilitace, ale po mých hysterických záchvatech tam také přestala chodit. Nezanechalo to na mě žádné pozůstatky, prostě jsem byla lenoch, ale každé miminko je jiné a nevíš jestli původ nepohyblivosti není vážnější (optala bych se na názor jiných odborníků). Rozhodně bych z toho, ale nešílela nejhorší matky jsou ty, které pozorují jakékoli výkyvy od ostatních "normálních dětí". Každé minino potřebuje individuální přístup.
PS: Podle mě budeš jistě sama ráda až začne chodit, protože tahat stále 13kg se sakra pronese

Já porodila předčasně (o 3 měsíce dříve chlapečka) ...vojtovku jsme poctivě cvičili rok, dokud doktoři neřekli, že už není třeba..a dneska na něm nikdo nepozná, že vylezl z bříška o něco dřív než měl. Takže za mě určitě velké ANO......dítě ti za to jednou poděkuje!

Myslím, že mám s Vojtovkou docela slušné zkušenosti. Synové-dvojčata-narození ve 29 tt, začala jsem s nimi cvičit ještě v inkubátoru, pak jsem cvičila s oběma celý rok 3x denně. Mezitím jsem je ještě rehabilitovala na válci, aby se jim zpevnily zádové svaly. Cvičila jsem s nimi sama, a dalo se to zvládnout. Pak jsme se ke cvičení vrátili v jejich čtyřech letech a cvičíme doteď (je jim už přes 6 let). Opět s nimi cvičím sama, jen večer mi pomáhá manžel. Je to rychlejší a efektivnější. Když byli malí, tak samozřejmě taky brečeli, nelíbilo se jim to. Teď se vztekají, mají tisíc výmluv, ale ví, že je to součást jejich života a zvykli si na to. Cvičíme pořád, na dovolené, pod stanem, neexistují výjimky. Nedovedla a ani nedovedu si představit, že bych odmítla s nimi cvičit. Mám za ně odpovědnost a pokud mi lékař nařídí cvičit, tak cvičím. Nejsem hrdinka, abych jen pro své pohodlí a proto, aby děti nebrečely, riskovala, že jejich vývoj nebude správný. Myslím si, že se musíš rozhodnout sama, ale věř mi, že těch 3x12 minut denně stojí za to, aby jsi dceři umožnila správný vývoj. Já cvičím nyní 30-40 minut 3x denně, chodím do práce, mám své koníčky - je to jen o organizaci. Hodně štěstí.

Osobně si myslím, že jsou lepší motivace jako např. hraní a když jde o jídlo, tak jsou vhodnější způsoby než učit dítě jíst nevhodné potraviny.

Mimo to mi to silně připomíná jednu známou, která mi tvrdila, že její dcera prostě nepije neslazený čaj, když jsem se ptala proč jí ho sladí a ještě tolik. Zvláštní, že stačil první den kdy jsem jí hlídala a neslazený čaj mi pila bez potíží. Ano, musela jsem být trpělivá, protože ho nejdřív odmítala, ale když zjistila, že nic jiného nebude, tak ho pít začala až jí to už vůbec nepřišlo nedobré.
Takových příhod mám bohužel víc než dost a jediné co za tím vězí je zkrátka obvykle jen lenost maminek. Ono je totiž jednodušší lákat dítě např. na ten zmiňovaný chips než být trochu vynalézavá a najít pro dítě něco zajímavějšího.

Souhlasím...Dítko má asi vše, co si zamane v dosahu - přiblíží se to tam - a tak nemá motivaci se samo hýbat...Kdyby se muselo třeba za hračkou nějak dostat, tak by brzo zjistilo, že je třeba vyvinout nějaké úsilí Pokud teda za svým cílem pozornosti neválí sudy

Nejsem sice maminka, ale tuto metodu bych vůbec nepodceňovala.. Narodila jsem se nedonošená, v nemocnici jsme byly s maminkou více jak doma, měla jsem mozkovou obrnu...Mamča se mnou poctivě cvičila právě Vojtovu metodu a díky ní díky bohu jsem zdravá, normální holka (nejsem postižená, jak to na první pohled by bylo zřejmé, studuji gymnázium). Nechci strašit, já měla problém hned od narození, ale určitě bych vyhledala nějakého ještě jiného odborníka a kdyby byl nějaký problém (ťuk ťuk), tak aby se to podchytilo včas Hodně štěstí přeji

Od známé chlapeček nelozil, rovnou chodil (v celku brzy). Nyní v 10 letech mu zjistili, že nemá dovyvinuto břišní svalstvo....což je problém. Ono každá fáze ve vývoji má svůj význam, takže nepodceňovat

... (raději svůj příspěvek smažu, abych opět někoho neiritovala).

To jo, ale v takovémto podání (a že jsem se s tím nesetkala prvně), to opravdu vyznívá tak, že stav a případná tloušťka u například 25 letého člověka je způsobena tím, co jedl před 25 - 5 lety, u 50 ti letého jen tím, co jedl před 50 až 25 lety. Tomu odmítám věřit. Podle mě i kdyby měl člověk nevím jak založeno na ty tukové buňky z dětství, tak prostě to jak vypadá teď je dáno tím jak jí teď anebo v minulosti ne tak vzdálené. Tahle teorie mi přide v tomhle směru děsně pesimistická.

A nebo třeba taková Donna Simpson, to se mi ani nechce věřit, že i v takovém případě má stále jen ty tukové buňky, které měla v dětství, to by opravdu byly velikosti melounů.

Reaguji na rings: počet tukových buněk je kolem 80 miliard....takže bohatě stačí když se zvětší 1x...

no to určitě. Ale jak píšu - bud má buňky přeplněné a je obézní, nebo splasklé a je štíhlý. Jejich počet je však konstantní a stačí malé zvýšení energetického příjmu - a bleskurychle se zase zaplní

Jsem zakladatelka a čas na diskusi mám bohužel až teď. Takže se to pokusím shrnout. Má dcerka se narodila a měla 3,5 kg. Už do malička přibírala dobře, ale doktorka je spokojená a nikdy mi nic špatného neřekla. Dodnes kojím, jídlo má 5x denně a určitě nekrmím své dítě bůvíjakými nesmysly. Masolezelnina a ostatní příkrmy ji moc nechutnají, jak vařené tak kupované, takže má stále více mlíčka. A ano, opravdu jsem ji nalákala na klasicky malilinkatý kousínek chipsu. Nekrmím jí tím denně, ale kupodivu poprvé se někam pohnula. Za což jsem ráda a určitě, tím kousíčkem chipsu na ochutnání jsem ji nijak neublížila. Já a můj přítel jsme štíhlí a sportovně založení, takže sklony k obezitě nemá nikdo z nás a oba si můžeme dovolit sníst vše a neztloustneme. Vojtovku odmítat nebudu, cvičím s ní dál, ale pouze cvik, který zvládám. Ten druhý, název nevím, ne. Konzultovala jsem to i se svou rehabilitační sestrou. I ta mi dala za pravdu, že i ona s mojí dcerou má problem ji do dané polohy dostat.