Modelace prsu - jak to prožívá partner

Dnes je to právě týden, co byla má žena na plastické operaci prsou. Zde je má zkušenost. Na kliniku odjela manželka sama protože jsem musel být v práci. Oba jsme vnímali zákrok jako naprosto rutinní záležitost. Zvláště, když jsme si na stránkách renomované kliniky přečetli, že zákrok je bezbolestný, jediné co ucítíte je vpich a vše probíhá tak hladce, že některé pacientky se po zákroku ptají : " A to už je po všem?".
Manželka mi sice slíbila, že se hned po operaci ozve, ale já si s tím, že se neozvala příliš hlavu nelámal. Ostatně mi to práce ani nedovolovala. Teprve po práci mi to začalo připadat divné a tak jsem zavolal na kliniku. Ozval se milý hlas sestry, která mi oznámila, že vše proběhlo hladce, manželka je v pořádku, ale chce se prospat a ona ji nechce budit, tak mi večer zavolá. Nezavolala, jen jsme si vyměnili pár sms.
Druhý den ráno ji měli pustit z kliniky. Vzal jsem si dovolenou, vstal o hodinu dříve a šel shánět čerstvou kytici růží. Už jsem se nemohl dočkat až spatřím svou ženu. A konečně jsem se dočkal. Byla zničená se dvěma baňkami s krví a nezdravou barvou v obličeji. I nadechnutí byl problém. Ani nevím, jak jsem ji dostal do auta. I když to nemáme autem daleko, byla to náročná cesta. Uprostřed jedné z největších křižovatek mi začala omdlévat!
Konečně jsme dorazili domů. Zde nás čekal náš dvanáctiletý syn. Když spatřil maminku vyděšeně se otočil a zmizel v pokoji. Neměl jsem čas to řešit, byl jsem rád, že jsem manželku usadil a nezhroutila se mi uprostřed pokoje. Když jsem se pak podíval k synovi do pokoje, našel jsem jej schouleného a plačícího pod stolem!
Následovaly dva dny plné péče o manželku. Zvracející a neschopná pohybu. I na záchod to byl výlet! A bolesti. Když jsem si přečetl příbalovou informaci k lékům, které dostala, dozvěděl jsem se, že léky na tišení bolesti patří mezi silné opiáty!
Čtvrtý den po operaci jsme šli na převaz. Zatímco doktor jásal nad svým mistrovským dílem, žena nechtěla svá prsa ani vidět. Stále má strach se na ně podívat. Když jsem situaci konzultoval s lékařem, odpověděl mi, že stav je to zcela normální a bolesti odpovídající operaci. V písemné zprávě se pak objevilo doporučení na čtrnáctidenní klidový režim s minimem pohybu ( není možné se ani okoupat) a pak další dva měsíce s omezeným pohybem.
Nejhorší je stále přítomná bolest, i když pozvolna mizející. Manželka se nemůže stále díky obvazům pořádně nadechnout a pod hrudí má záhadnou modřinu. Dopadla naštěstí lépe než její kolegyně z pokoje, která prozvracela celou noc a hned druhé ráno musela na reoperaci!
Zítra půjdeme opět na převaz. Měli jsme opravdu smůlu a nebo jste něco podobného zažívaly i Vy?

Je to operace jako každá jiná, pokud jste se na to od začátku koukali jako na "rutinní záležitost" není divu, že jste zaskočeni

Reaguji na ivos1967:
Operace probíhá ve dvouhodinové narkoza a už to není legrace. Po operaci může přijít zvracení a zimnice. Pooperační stav je strašně bolestivý a tím se možná od ostatních operaci liší. Pacientka je přikovaná k lůžku a sama si neporadí. Následný minim. týden potřebuje mít k sobě pečující osobu, která ji bude polohovat, omývat, krmit...
Týden je opravdu ve velkých bolestech, i když někdo tvrdí, že do prvního převazu.
V každém případě domů jedete většinou den po operaci ještě s hadičkama, které odvádí krev z obou prsů. Pokud máte doma děti, doporučuji je tohoto pohledu uchránit a nechat je v klidu na týden u babičky nebo jinde. Můj 12.ti letý syn se z toho zhroutil.
Spaní je pro klientku nepohodlné, musí spát jen na zádech, což tlačí. Po dobu 4.dní bere žena silné opiáty, aby tu bolest přežila.
Já bych se znovu pro něco tak šíleného nerozhodla.

Reaguji na CarolS: myslím, že v tom je právě jádro problému. "Operace jako každá jiná"! Já si to po své životní zkušenosti nemyslím. Odpovídá tomu i délka nemohoucnosti pacientky. Podle mého názoru jde o velmi silný zásah, náročnou operaci a takto by se k tomu mělo přistupovat. Na druhém převazu se ukázalo, že v jednom prsu zůstalo asi 100 ml krve, kterou lékař musel vymačkat. Myslím si, že až nyní s námi hovoří úpřimně a náročnost procesu operace a pooperační péče dokládá i prohlášení doktora: " to je normální, některým pacientkám došlo k rozlití krve i do těla, ale tělo si s tou tekutinou poradí!"
Chci jen opravdu upozornit všechny ženy, že ne vždy musí být průběh zcela hladký a nejde o operaci jako každou druhou. Minimálně je třeba počítat s delším obdobím pooperační péče a strachem o Vás, který budou Vaši blízcí mít.(o Vaší dlouhé několikadenní bolesti nemluvě)

ja teda neviem, pred operáciou som všade čítala takéto príbehy, že je to obrovská bolesť, týždeň sa ani nepohnem a možno si ani zadok nevytriem bez pomoci niekoho , no opak bol pravdou ! po operácii som bola úplne v pohode, aj na klinike som sa celý deň smiala a mali zo mňa sestričky radosť. .Na druhý deň ma viezol domov priateľ s mamkou, cesta trvala 4 hodiny... aj doma som bola v pohode..lieky od bolesti som nebrala.. len chrbát ma bolel od ležania ale potom som sa už na tretí deň snažila čím viac prechádzať a neležať a fungovala som normálne. jedine raz mi musela mamka pomôcť umyť vlasy aj to len preto, lebo som sa bála dvihnúť ruky keďže mám rez cez pazuchu .. určite to máte ťažšie tie, ktoré máte doma deti... ale moja osobná skúsenosť je pozitívna, nič ma nebolelo okrem chrbta aj to len tri dni a okrem tlaku na hrudníku som nič necítíla .. mesiac po opke som už ani nevedela, že sa niečo s mojimi prsiami robilo........ jediné čo ľutujem, že som nešla na operáciu skôr .. takže je to podľa mňa individuálne ..

Reaguji na ivos1967: ...myslím že je to Ivosi uplne normální ja se tedy teprve chystam ted v zaří ale všechny me kamaradky co byly at už na modelaci nebo augmentaci to přirovnaly k porodu.... porod jsem prozvracela, pros.ala, a omdlevala jsem imrvere během tech 24 hod... takže počítám s podobnou hruzou , to že človek pak je 2mesice mimo provoz to píšou ale všude ....tak at se žene brzy daří lepe

Já jsem na žádné plastické operaci nebyla, byla jsem pouze na operaci v celkové narkóze před 15 lety. Narkóza sama o sobě je strašný driják, ihned po probuzení z narkózy jsem zvracela a bylo mi strašně zle. Po operaci jsem měla kapačky tak blbě, že jsem se nemohla přetočit na břicho a usnout (na zádech spát neumím), takže jsem prožívala muka. Druhý den po operaci mi už bylo lépe. Někdo snáší narkózu lépe, někdo podstatně hůře, takže otázka, jestli manželce bylo špatně z operace jako takové nebo z narkózy. Jinak každý je jinak citlivý a každý snáší bolest jinak, některé ženy tvrdí, že po operaci nemohly ani dýchat, ale těch je řekla bych naprosté minimum, ostatní tvrdí, že se to dá přežít.

Tak strašně, že jsem se o sebe nedokázala postarat mi bylo v zimě, kvůli nějaké nemoci (těžko říct, jestli se jednalo o chřipku, angínu, zánět průdušek - každý lékař mě léčil na něco jiného), kdy jsem měla horečky 39,2 a byl pro mě nadlidský výkon ujít pár metrů do koupelny, když jsem vstala z postele, tak se mi strašně motala hlava a bylo mi na omdlení, do postele jsem se vrátila naprosto vysílená. Bylo mi tak zle, že jsem odmítla jet i k lékaři, protože jsem měla pocit, že bych tu cestu ani nepřežila. Z čeho mi bylo tak zle nevím, ale ani jsem nemusela podstupovat operaci, nikdy v životě mi nebylo tak zle a zážitek to byl mnohem horší než prodělání encefalitidy, což je mnohem závažnější onemocnění a mělo velmi vážný průběh.

Modelaci prsou může být pro operatéra rutinní záležitost, ale je mnohem komplikovanější než zvětšení prsou, kdy se udělá do prsou "jen díra", vytvoří se kapsa pro implantát, ten se zavede, zašije je a je po všem, takže zásah do prsou je minimální. Modelace prsou je mnohem náročnější operace, kdy se celé prso vlastně rozřízne, odřezává se přebytečná kůže a snad i jiné části, celá prsní žláza se tvaruje a poté se celé prso zpět zašije, jako banální operaci bych to nenazvala.

Klidový režim je u takové operace samozřejmostí, stehy se přeci musí zahojit a pohyb by mohl způsobit deformaci prsou. Že se nemůže spát na břiše je snad také logické a nemělo by to nikoho překvapit. Syn by měl být ve 12 letech dost velký a rozumný na to, aby se srovnal s tím, že mamince není dobře, ne? Ve 12 letech by mi mámy bylo líto, řekla bych jí, že doufám, že jí bude brzy lépe, ale rozhodně bych se psychicky nehroutila.

Jak píše Starry výše, samotné zvětšení je asi "banálnější" operace, než modelace - bolí akorát natažený sval - a přesto jsou tady popsány celé litánie o tom, jak probíhá, jak se člověk cítí a necítí poté, komu kolik dnů trvalo, než se dokázal postarat sám o sebe, apod. Možná to chtělo předem trochu číst, než padlo rozhodnutí - protože nazdávat se, že ucítím jen "vpich" je opravdu silně naivní ...
Já z narkózy dva dny s prominutím problila, to přejde ( ledová cola po lžičkách trochu pomáhá ... ) . Na třetí den jsem se už kroutila po bytě i s "baňkama", protože jsem nevydržela ležet - ale všechno mi trvalo strááááášně dlouho, byla jsem jako lenochod ve spomaleným filmu Přítel mi vařil králičí polévku, naléval červené a rýpal do mne, jestli mi bylo zapotřebí být kozatá, tak mi rekonvalescence docela rychle uběhla, krmit ani přebalovat mne díkybohu nikdo nemusel. Doporučuji hlavně nestresovat, uklidnit sebe i pacientku - to nejhorší už má za sebou - a synka rozhodně zapojit do domácich prací ..... K opiátům se vyjadřovat nebudu, protože nevím, jak velká bolest provází modelaci, já byla jen na zvětšení ( a můj odpor k braní opiátů zde byl o něco silnější,než bolesti ).

Ahojky, jsem 2 měsíce po zvětšení prsou s augmentací. První den operace jsem se nemohla hýbat, ale to bylo tím, že mám implantát pod svalem a nešlo se mi zvednou. Večer jsem byla ráda, že jsem se doplazila na WC, ale druhý den už to bylo mnohem lepší. Dreny jsem měla jeden den a domu jsem šla druhý den už bez nich. Doma jsem polehávala, ale že bych nějak trpěla říct nemůžu. Po týdnu jsem byla na hodinu na procházce a po 10 dnech v práci v kanceláři. Manžel mi první týden pomáhal (vařil a staral se o mě i děti), ale potom jsem to už docela zvládala. Prsa trochu pnou a pobolívají ještě i teď, ale jinak omezená již nejsem. Každý to snášíme jinak a hojíme také. Držím všem palce, ať to mají bez komplikací.

Ahojky, tak za rutinní záležitost augmentaci, natož modelaci, rozhodně nepovažuji. Já jsem tedy podstoupila "jen" augmentaci a první týden jsem byla úplně mimo, bolesti šílené, o bolesti zad ani nemluvím, sice jsem v rámci možností musela fungovat ke dvoum malým dětem, ale bylo mi hrozně a nebyla jsem schopna téměř ničeho. Nejsem žádná citlivka, zvládla jsem dva porody bez epiduralu a celkově si myslím, že bolest snáším dobře, tohle ale předčilo mé očekávání. Přesto jsem si před augmentací načetla kde co a byla jsem, myslím, přípravná na nejhorší (i když i v tomto případě jsem byla nemile překvapená, když jsem pár hodin po augmentaci skončila opět na sále kvůli silnému krvácení levého prsu ) a pak přišel i problém s hojením jizev, vylučovala jsem vnitřní stehy a do teď jizvy musím přelepovat. Každopádně je i dost žen, které měly mnohem větší problémy, proto mohu být ráda za to, jak na tom jsem. Dnes jsem sedm týdnů od augmentace, cítím se dobře, s prsy jsem spokojená, bolesti nemám, jizvy se zacelily, takže doufám, že už bude jen dobře. Vaše žena potřebuje čas, měli jste se více informovat o průběhu operace a rekonvalescence po ní a možná by jste teď nebyli tak nemile překvapeni. Navíc modelace je podle mého náročnějším zákrokem, který vyžaduje i delší hojení, atd. Přeji Vaší manželce brzké odeznění bolestí, ať je vše v nejlepším pořádku a ať jste oba spokojeni s výsledkem ; )

Reaguji na Sara09: Děkuji za podporu i vlastní příběh. Vlastně všechny příspěvky nám velmi pohohli, protože tady to vypadá, že je vše bezproblémové a bezbolestné. Možná jsme měli i trochu smůly, protože na druhém převazu se objevil neodčerpaný zůstatek krve v prsu a možná to byl ten důvod, proč manželka byla tak malátná a zničená. Po ošetření před dvěma dny nastalo silné zlepšení. Dnes jde manželka pro podprsenku a je už v podstatě samostatná. Samozřejmě spaní na zádech je nepříjemné a nepohodlné, ale to je již maličkost. Není spokojena s velikostí prsou (chtěla menší), ale to jsou pro mne již velmi příjemné starosti.

Nejsme spokojeni s výsledkem operace. Pokud chcete podívejte se do galerie. Zajímal by mne Váš názor. Manželka si přála zachovat velikost a nemít nic svislého. Mne velikost nevadí, bohužel v místě řezu (ve dvorci) zůstala pod bradavkou jakoby vykousnutá prohlubeň. Naštěstí na fotkách to není tak vidět, ale na sundání vršku to také není. Museli jste po operaci něco reklamovat? Jak se k tomu postavil Váš operatér? A spravilo se to nebo jste museli na reoperaci?

Podle mého je hodně brzy na to, aby jste hodnotili výsledek. Vše se teprve hojí, implantáty se budou usazovat, prsa se budou tvarovat a jizvy mají také ještě dost času. Je předčasné usuzovat, že je výsledek špatný, vždyť Vaše žena není ani dva týdny po zákroku. Dva týdny po zákroku jsem měla jizvy "hrozné" a ani teď, po téměř osmi týdnech, to ještě není dohojené, jizvy jsou ještě dost zarudlé, ale není to nic neobvyklého. Dejte tomu čas, uvědomte si, že jde o velký zásah do těla, i když půjdete na operaci slepého střeva, nemůžete očekávat, že se vše hned zahojí, nebude nic bolet, apod. Skoro měsíc jsem pociťovala vedlejší účinky narkózy - nechutenství, byla jsem opuchlá, chvílemi jsem prožívala takové stavy, které jsem myslela, že nerozchodím - bylo mi na omdlení, špatně od žaludku, chvění se, atd. Přesto mi bylo jasné, že holt nesnáším narokózu úplně nejlépe, ač jsem do té doby nikdy problémy neměla. Buďte trpěliví, vše má svůj čas. Jinak mi vůbec nepříjde, že by výsledek oprace Vaší ženy nepovedený.

Reaguji na Sara09: Děkuji moc za příspěvek, asi jsme slyšeli co jsme chtěli slyšet. Samozřejmě naděje umírá poslední. Jsem zvědavý na reakci pana doktora.