Mluvíte o soukromí v práci?

Mluvit, ale nezacházet do detailů ono se to roznáší nejlepší je vypustit do éteru nějakou lež a pak zjistíte, kdo to rozesílá

Já si ze spolupracovnic většinou po čase dělám nejlepší kamarádky a když se nad tím zamyslím, vlastně nikde jinde svoje soukromí neprobírám Nezacházím do úplných detailů, ale sdílím, to ano. Všechny mé přítelkyně jsou o 20 let starší než já, jsou podobně zaměřené a mentálně jsme na stejné úrovni. Myslím to tak, že já sama se cítím na těch pětapadesát. Zatím jsem se nikdy nezklamala.
S vrstevnicemi si nerozumím.

Něco málo třeba vyprávím, ale spíš ne..Většinu si nechávám pro sebe.

Záleží na kolezích. My jsme v kabinetu 4 ženský, takže toho semeleme hodně, ale už jsem se naučila nevyprávět vše té jedné, která je drbna a asi to pustí i jinde. S další jsme tak nějak stejně staré, první rok, co jsme obě nastoupily, jsme si sebe moc nevšímaly a teď jsme docela důvěrné kamarádky.
Pokud člověk nechce vypadat jako tajnůstkář, tak není špatný naučit se říkat pouze takové ty všeobecné, nicneříkající věci a vypadat vlastně úplně nudně

jen tak obecně, kde jsem byla na dovolené, co se přihodilo cestou do práce, pes mi ukradl buchtu, kocour se mrňouská, dítě má prázdniny, musím si koupit boty, co udělám k večeři, na co mám chuť, že budu bílit . . .

ale jak to mám doma, co, kde, jak a s kým, to si nechávám pro kamarádky