Mluvíte o soukromí v práci?

Záleží jaký vztah s dotyčným kolegou mám...Rozhodně ale nevykládám každému kdo projde kanceláří, co jsem dělala o víkendu. V bývalém zaměstnání jsme byli celkově všichni dobří přátelé, běžně jsme se navštěvovali, tam jsem ani moc nemusela vyprávět co bylo. Spíš je to o pocitu z toho druhého, pokud je to fajn člověk, vycházíme spolu, není důvod dělat tajnosti, pokecáme co bylo, zeptám se i já, je to fajn rozhovor.

Já mluvím jen neutrálně, žádné podrobnosti zvlášť z hlediska osobních vztahů nebo intimity.
Prostě řeknu třeba - včera jsme byli na večeři tam a tam. Fakt, že jsme se tam pěkně pohádali a doma se udobřili výborným sexem, si nechávám pro sebe.

Nejlepší je moc nemluvit o sobě a rodině.

Reaguji na Eleanoraka:
Asi tak.Jednou jsem kolegyni řekla, že přítel koupil chatu, byl u toho šéf a když jsem odběhla, tak se hned kolegyně na to začal vyptávat.Něco ve smyslu jestli jsem na to příteli půjčila peníze a nebo kde na to vzal...To je jen jedna z mnoha situací, co tam takhle vznikla.Přitom tohle je čistě moje soukromá věc.Takže už se hlídám, co tam říkam.

Reaguji na Eleanoraka:
Tak to praktikuju, vlasně vždycky i ve škole tomu tak bylo. Ne že bych cíleně chtěla, ale protože nerada mluvím o sobě a o soukromých věcech. Vedle těch, co pořád mluví jen o sobě, je pak člověk za divného patrona, co se nechce s nikým bavit. Těžko to vysvětlovat lidem, kteří pořád mluví jen o sobě, co dělali, kde, s kým. Takové lidi v práci máme a to je teda fakt hrůza to poslouchat, to už pak nikoho vůbec nezajímá.

podle mě záleží jaký vztah máš se spolupracovníky..někdo má kolektiv, kde jsou na pracovišti přátelské vztahy..tam bych problém se soukromým neviděla...ale pak někdo má práci, která je pro něj opravdu jen práce a s kolegy se ve volnu nestýká...pak je zbytečné o sobě mluvit, když to nikoho nezajímá...

Tak my se o soukromí bavíme a přispělo to k tomu, že jsme se víc poznali a rychle se sblížili. Kolegyně se s náma moc nebaví, je "tajnůstkářka" a tím mezi nás moc nezapadla. Doufám, ale, že se to ještě změní. Zkusíme témata, která jí nebudou připadat osobní. Ale finančně jsme na tom všichni tak stejně, věkově taky, takže si nic nezávidíme a spíš tím zabijeme trochu času. Skoro všichni si tykáme a pokud pak řešíme něco pracovního, jsme schopní se na tom líp domluvit a vymyslet nějaký schůdný řešení, protože spolu komunikujeme i o osobních věcech. I když vymyslí nějaký dobrý řešení někdo, kdo je profesně níž, tak se to bere jako dobrý nápad. Ale v práci jsme jenom 4

Bavíme, sedím tu s nima 12 hodin, tak to už jsem skoro jako rodinka

Reaguji na Wild Paula:
ale hodně záleží na tom s kým, s jakýma povahama tam člověk je.Když je tam s někým vlezlým jako já, tak je snad lepší mlčet

Asi rok pracuju s kolegyněmi, které mi povahově moc nesedly, přijdou mi jízlivé až závistivé, takže před nimi si dávám pozor, co říkám a s ničím osobním se jim nesvěřuju a je mi úplně jedno, co si o mě myslí. Před tím jsem ale pracovala ve výborném kolektivu, kde byly holky zhruba tak ve stejném věku jako já a tam jsme si říkaly téměř vše, byly jsme kamarádky a stýkaly se i mimo práci.

Reaguji na Marlinka:
Tak to ti nezávidím.Tasky jsem byla před pár lety v takovým pracovním prostředí.Ale když tam jsou takový lidi, tak je lepší se jim s ničím nesvěřovat a neřešit jejich mínění.Já mam ted takovýho šéfa a když je tam s náma v kanclu skoro pořád, tak to taky není ono.

Mám super kolektiv, jsme spíš kamarádi než kolegové, takže se bavíme naprosto o všem. Občas spolu zajdeme i ven, na nějakou akci. Aspoň pak máme v práci co rozebírat a na čem se smát.

Reaguji na Nikississ: po svých zkušenostech můžu říci, že je lepší o tom nemluvit.

Záleží na kolektivu, ale většinou informace o sobě filtruju. Když začnu někomu věřit víc nebo se z nás stanou přátelé, tak už je to pak samozřejmě jiné.

To jsem taky zažila, postupně mě pak celkem bavilo mezi ně vypustit nějaký drb a pozorovat je, jak se užírají závistí. Věděla jsem, že to mám za pár, tak jsem si popustila trochu uzdu