Mluví vám muži do řízení auta?

manžel se mnou moc často nejezdí, spíše jsem já vezena jeho autem Ale když už se uvolím, že ho dovezu domů z nějaké pracovní akce, tak je na místě spolujezdce. Je zlatej, nekomentuje, občas přidá dobrou radu. Spíše já se ho ptám, stylem "co bys dělal v téhle situaci? Jak bys vyřešil tohle? Nedělám to blbě?"

byl to starší pán,tak se mu asi chtělo spinkat...tak se vždycky přibrzdila,aby se vzbudil

Takhle přesně to dělám (dělala jsem) já! Jenže já jsem varovala jenom jednou, a pro vysazené osoby se nevracela! Řidič jsem dobrý, v tomhle jsem si sama se sebou (jako v jedné z dost mála věcí) jistá, a pokud se někomu nelíbí jak řídím, ať využije MHD, nebo si vezme taxíka. Koneckonců, auto je moje, a když už někomu prokazuju laskavost, a on té laskavosti využívá, ať laskavě drží ústa. Ale myslím že se to "vysazování" o mně už rozneslo, takže už roky si nikdo nedovolil ani ceknout. Ha!

...tak mě do řízení drahý kecá....začne to kroucením hlavy....vzdycháním. a pak už jen lítaj slova....strašně mě to rozčiluje....když jsem začínala řídit-chtěla jsem nějakou radu....otáčel se směrem k oknu a díval se ven...prej se na to nemohl dívat nikdy mě nepochválil ale ostatním mě chválí pořád nechápu...jinak holky...prosím Vás...jak ho přinutíte vystoupit z toho auta?? neumím si to představit

No je pravda, že asi hraje roli, jestli to auto je tvoje nebo manželovo. Já jsem si auta vždycky kupovala sama, takže je pak asi snazší říct "prosím vystup z mého auta"

....nevím...určitě máš pravdu ale i když mám své auto....a řekla bych mu vystup...asi by na mě koukal jak puk a smál by se. asi nemám tak velkou autoritu....ale rozhodně to přístě zkusím....

Reaguji na beliveme: Nechodily jsme tam spolu?Mě usínal učitel taky pravidelně při jízdách.Vždycky jsem ho budila,abych věděla kam jet a když se to nepovedlo,tak jsem jezdila kudy jsem chtěla.Ale ten můj nebyl starý,asi okolo 40let.

A jinak k tématu.Taky mi manžel trochu kecá do řízení,sice už o dost méně než,když jsem s ježděním začínala,ale občas má prupovídky.Jedeš moc pomalu,jedeš moc rychle,to stihneš atd...Ale naučila jsem se ho ignorovat.

Ještě mně napadá, že v těhle situacích dost pomáhá vyzdvihnout nějaké řidičské nezdary remcajícího protějšku. Můj ex se vždy cítil jako pán silnic, a když už to vypadalo že frajeří moc, tak jsem mu připomněla (jím) odřená zrcátka na jeho autě nebo jeho rozpačité parkovací pokusy...
Taky jsem si všimla, že ti skutečně dobří řidiči se snaží být těm méně obratným řidičům spíš oporou, když jsou na místě spolujezdce tak třeba i poradí, ale nemají u toho ten protivný tón...
Naopak ti největší frajeři a "rádci" mají vždy za sebou nějaké to odřené zrcátko nebo kolizi při parkování, takže "připomínacího materiálu" je tam vždy dost

Tohle je trochu mimo téma, ale vzpomněla jsem si teď na jednu dobrou scénku z první série Big Brother. Leoš Mareš tam zpovídal soutěžního adepta, cože by si za výhru v soutěži koupil. Klučina odpověděl, že touží po Peugeotu 206. To Mareše překvapilo, divil se, proč že nechce třeba Ferrari. Vtipný mladík ho ale naprosto trefně odrovnal odpovědí, že on si prý přeje jen auto, o kterém ví, že by ho dokázal řídit!

Do řízení mi většinou nekecají, i když je pravdou, že stejně nejradši řídím sama.
Naposledy mi do toho mluvil kolega, když jsem jela po dálnici s jeho autem kapku rychleji a lovila v mapě -navigaci prostě nevozíme, protože je to bez ní dobrodružnější
Díky tomu jsem se při poslední služebce z Rakouska ocitli v Maďarsku.. ehm ehm

Mamce táta tak dlouho ,,kecal" do řízení, až to dopadlo tak, že mamka neřídí (i když řidičák má). Nabízela jsem jí, že jí budu ,,učit", nebo nabádala, ať si vezmi kondiční jízdy, ale už se jí do toho nechce. Já mám řidičák od 18ti (4 roky), moc jsem řídit chtěla, a nějaké případné tátovi poznámky ignoruju (pokud nejsou vhodné a měla bych si z nich něco vzít), protože se cítím za volantem jistě. Ale je pravda, že když jsme byli s několika kámoši na dovče ve Šapnělsku ani jednou jsem neřídila, i když bych bývala chtěla, ale před nimi se nějak nechtělo... I když jsem několik přítel v autě již vezla. To bych chtěla změnit, abych prostě za ten volant sedla ,,kdykoliv a kdekoliv", i když by se mnou měl jet papež

Mně ze začátku do řízení taky tatínek kecal (řidič z povolání, který se bál vždycky, když neřídil), ale pak musel uznat, že řídím dobře, a ty geny se nějak projevily
Řidičák mám 8 let, řídím každý den a auto miluju.

Jednou si to dovolil a šel domů pěšky.