Mentální anorexie? Léčba

Reaguji na mau-mau:
Ano, dá se toho dělat hodně, ale každé tělo má své limity a je otázka, jestli na ně zakladatelka nenarazila (v předchozím tématu uvedla, že se jí hubnutí zastavilo - třeba to má důvod...). Nejlepší by bylo zajít k odborníkovi, nechat si udělat všemožné testy metabolismu, složení těla apod., vylíčit své problémy s psychikou a pak se uvidí.
Jinak co sama píše je fajn, ale může to být silně subjektivní hodnocení (známe to, jak si některé holky stěžují na neexistující špíčky). Chtělo by to foto....
Prostě a jednoduše bych si s tímto nezahrávala. Úzkost a stres z jídla a strach z přibrání není úplně normální, nehledě na to, že to zdraví zrovna neprospívá. A bude nanic, když změní jídelníček, když se u toho bude stále stresovat - akorát si zadělá na žaludeční vředy nebo na problémy se žlučníkem. Takže jsme u toho, že je třeba změnit přístup, odbourat úzkosti a strach a s tím nejlépe pomůže odborník.

mau-mau: Děkuji. Jde o to, jestli se mám nějak hlídat ohledně jídla, abych se jestě zbavila nějakého tuku, nebo jíst tak, abych si váhu jen udržovala. Tím hlídáním je myšleno, že si ráno do té kaše například nepřihodím čokoládu, i kdybych měla chuť, nebo si nedám odpoledne navíc sušenku. Nevím, jestli mám jíst podle druhého způsobu a počkat, až se začnu mít skutečně ráda i přes to, že se vzhledem nejsem moc spokojená a nebo pokračovat v tom prvním.
PS: Omlouvám se, že píšu ručně, komu odpovídám. Jsem jen na mobilu.. :)

Bakalářka: Už jsem řekla, že se žádná návštěva "odborníka" konat nebude. Nezlob se, ale pokud je tohle tvá jediná rada, už se tu nemusíš vyjadřovat. :)

Ok, ale nevím, co tu tedy chceš za rady. Jestli chceš změnit jídelníček, fajn, ale navštiv teda alespoň odborníka - výživového poradce (nějakého s VŠ a ne s nějakým kurzem) a nech si udělat jídelníček na tělo.
Jenže změna jídelníčku tvé problémy s úzkostí a strachem nevyřeší (jak už jsi si ověřila a sama píšeš v úvodním příspěvku).

Tohle je jako když hrách na stěnu hází.
Doufala jsem, že mi někdo poradí jak to vyřešit bez nějakých těch "odborníků".
Nestojím o žádný sestavený jídelníček, protože by všechno akorát zhoršil.
Dokud jsem postupovala podle jídelníčku, o kterém jsem věděla, že má "správné množství" kalorií a živin, úzkostmi jsem netrpěla.
Problém nastává, když mám jíst bez jídelníčku, takže jít k výživáři by byla ta největší zhovadilost.

hele, měla jsem jiný problém (s jiným typem stresu), snažila jsem se ho řešit sama, ale nejvíc mi nakonec pomohl právě ten odborník. Protože ten Ti pomůže odkrýt v čem to pramení a naučíš se s tím pracovat. Ano, někdo to zvládne i bez toho, ale univerzální postup neexistuje - maximálně se zamyslet nad tím, proč tak nutně potřebuješ zhubnout, proč máš strach z přibrání, co by se stalo, kdyby jsi přibrala a co tě na tom ta děsí. proč případně potřebuješ mít nalajnováno, jak a co jíst, proč nad tím potřebuješ mít absolutní kontrolu. Třeba tu příčinu odhalíš sama. Ale někdy může být natolik skrytá, že ji sama prostě neobjevíš. Nebo se objeví najednou, v nějaké náhodné situaci.
Jinak na jednu stranu tvrdíš, že nemůžeš mít tedy nalajnovaný jídelníček a na druhou stranu se ptáš, zda pokračovat v dietě nebo ne:

Tak si to ujasni sama v sobě... Já bych Ti poradila jíst na co máš chuť, ale myslím si, že se budeš akorát trápit úzkostí. Zkusila bych být Tebou napřít svou energii někam jinam než na jídlo a hubnutí - nejít si nějaký koníček, začít se učit nějaký jazyk, prostě ten čas vyplnit něčím jiným. Máš přítele? vyrážejte na procházky a výlety, povídejte si, vyrazte do kina, do divadla, zatancovat si. Prostě si udělej program.

Reaguji na bakalářka: no já sama při pravidelném cvičení nabírám...ale nejde o kardio, že jo. sama jsem tam psala že jsme tu laici a že má jít k někomu kdo opravdu pomoci umí...

Přítele mám. Nebýt jeho, nezvládla bych to bez těch odborníků. Věřím, že s ním to zvládnu. Je mi obrovskou oporou. Nedokážu ho zklamat a proto jím pořád stejně. Neubírám, i přes úzkost a radši se s ní peru.
Koníčků mám strašně moc. V pracovní dny nemám odpoledne už téměř žádný čas, kdy bych nic nedělala. :)
Žádnou dietu jsem nedržela. Prostě jsem jedla zdravě bez "hřešení" a v "hubnoucím" množství, ale to neberu jako dietu.
Bohužel teď nedokážu říct, jestli se mám dál hlídat a vyhýbat sušenkám a podobným věcem nebo si mám tu sušenku dát, když dostanu chuť. A když ne sušenku, tak třeba spořádat tabulku čokolády, když bude vážně chuť.
Asi to vypadá dost zmateně, takže jednoduše - jak moc se hlídat?

Respektive, jak moc podléhat nebo nepodléhat chutím. Samozřejmě za předpokladu, že denně nebudu jíst ty sušenky po balíkách, ale třeba 1/3 balíčku nějakých celizrnných sušenek denně s nebo prostě jednou za čas celý balíček.
No a nebo teda ta možnost pokračovat jsko doteď a případné chutě na sladké ignorovat.

Já myslím, že by ses nějakou dobu hlídat neměla vůbec. Nepočítat, kolik čeho sníš a prostě jíst na co budeš mít chuť i když to samozřejmě nepřehánět. nemyslet prostě pořád na jídlo. Když budu mít chuť na čokoládu, dám si, ale omezené množství - třeba čtvereček, řádku.... Možná bych zkusila udělat to, že bys přípravu jídla nechala na partnerovi (pokud s ním bydlíš). Prostě bys ho nechala vařit a pak bys to snědla. tak tě to nebude svádět počítat kolik je v tom čeho.
Jenže tohle je prostě složitý, protože já s tím nemám zkušenost a cokoli Ti poradím tě taky může hodit hlouběji do PPP. proto radím odborníky, protože mají zkušenost jak postupovat. Zkus třeba zavolat na tu Anabell (http://www.anabell.cz/), nebo napsat dotaz do diskuze, tam Ti poradí fakt nejfundovaněji. Je to anonymní, nemusíš nikam chodit a dají Ti nejfundovanější rady ze všech (http://www.anabell.cz/cz/nabizime/internetove-poradenstvi).

Pokud jsi si psala a počítala, kolik jsi toho snědla a nemohla sníst nic jiného (a když jsi to snědla měla jsi výčitky) tak to dieta byla. Jinak by jsi asi nehubla....

jenže právě ta úzkost Ti nejvíc škodí a tu bys potřebovala odbourat. Hele, já si přílišným stresem a úzkostí odpálila žlučník a můžu Ti říct, že žlučníková dieta je teprve lahůdka.... Kor pro někoho trochu posedlého hubnutím, protože přesně ty zdravé věci (celozrné pečivo, většina zeleniny) v ní nesmíš...... Samozřejmě, že ani ty největší hnusy, ale i tak.

jasně, ale když má holka fobii z přibírání tak bych se bála, že bude cvičit jen tak aby zhubla

Hele OmNom, já jsem to tu někdy na konci minulého týdne psala někomu jinému: jde o to, abys pochopila, že pokud budeš jíst opravdu správně a přirozeně, tak se jídla nemusíš bát. Tvůj život se prostě nemůže točit kolem jídla, počítání kalorií, sestavování jídelníčků apod. ... to by nebyl život, ale otročina.
Podle mě osobně to, že vůbec máš chuť na tak přeslazený a přearomatizovaný věci, jako jsou třeba sušenky nebo čokoláda, je problém. Já bych zauvažovala, jestli si jídlem neřešíš něco jiného - neodměňuješ se, nesaturuješ nějaké jiné potřeby apod.
Jsi skvělá, že to chceš zvládnout sama a nespoléháš se na pomoc někoho jiného. Já myslím, že to je dobrý předpoklad - asi se cítíš dostatečně silná, abys to zvládla. A to je dobře... musíš si věřit, ve všem.
Víš co, chutě nepřicházejí bez příčiny. Problém je, že někdy to není volání těla po něčem, ale hlad a hlas duše. Zkus si nejdřív všechno probrat sama v sobě, zauvažovat, jestli se cítíš opravdu dobře, a třeba pak na něco přijdeš. Anebo zjistíš, že jsou to fakt jenom chutě, ale tomu zase nemusíš podléhat

Jenže anorexie není o tom, jak vypadá, třeba je OmNom hubenější než by si přála a nevidí to. Anorektička byť má 30 kilo tak si stále přijde tlustá.

To že si jenom sama naordinuješ, je to fajn, na to, abys nezemřela hlady, ale jak se zbavíš těch výčitek a špatných pocitů?

To je samozřejmě správný, ale možná by spíš měla se nejdřív zbavit problému a pak začít na sobě pracovat. Zvlášť když hranice mezi zdravým životním stylem a posedlostí vlastním vzhledem bývá dost tenká.
Kdyby sis OmNom zlomila třeba nohu, tak holt cvičení bude muset taky počkat a určitě by jsi ji taky neléčila sama ale šla bys za doktorem. Alespoň o tom ještě popřemýšlej. Jak říkám, vždycky budeš muset nejvíc si pomoct sama, ale zase doktor nebo psycholog už má nějaké zkušenosti, třeba ví, co už někomu pomohlo a třeba tě jenom navede na nějakou cestu k vlastní spokojenosti. Vždyť se můžeš jít někam jenom poradit, nemusíš hned 3x týdně chodit na sezení po celý rok...

bakalářka: Děkuji. Zkusím tam teda napsat. :)
Mau-Mau: Dřív jsem měla hrozný chutě na sladký. Byla jsem schopná sníst několikrát týdně celou milku, oříšky v čokoládě a podobně. Teď mám občas chuť na 70% čokoládu a výjimečně na nějaké sušenky. Ale právě že na vyloženě přeslazené věci chuť nemám. :)

A i když si sestavíš nějaký kontrolovaný jídelníček, se kterým budeš spokojená, bude to jen zamáznutí problému, protože se nezbavíš těch špatných pocitů a úzkostí, a vem si že v životě jsou prostě situace, kdy by sis musela dát i něco, co zrovna tvůj jídelníček neschvaluje (na oslavě, babička se ti bude péct s koláčem, budeš muset aspoň ochutnat, pracovní večeře, dovolená,...) Jde o to, abys nebyla otrokem jídla. A psycholog nebo psychiatr ti nebude radit jak a co máš jíst, ten ti právě bude radit jak být zase v pohodě. Vím, že asi vypadám, že tě k němu hrozně tlačím, ale to je prostě proto, že si myslím, že je to závažnější problém, než si připouštíš. Myslím, že když na to budeš sama, třeba to zvládneš, vypadáš že máš odhodlání ale možná s vhodnou léčbou by to mohlo být za tebou rychleji...

Bohužel, tohle si žádná zdravá holka s normálním přístupem k jídlu i k sobě samé, neumí ve skutečnosti představit a proto neumí ani správně poradit.
Bohužel ani žádný přítel ne.
Před měsícem zemřela moje známá, která přes 25 let trpěla men. anorexií. Bylo jí 45 a před smrtí vážila 28 kilo při výšce 180 cm.
Celá rodina ji všechny ty roky neskutečně pomáhala a podporovala ji...