mauss82
a to by nepohlídal ani děti, kdybys ho o to požádala?
říct, že chceš začít chodit cvičit...
Když to čtu, zase mě to zvedá - radikální rada : vyměnit partnera...Já vím, že to neuděláš,ale ...
PARTNEŘI si mají pomáhat a respektovat se. Pokud máte děti - jsou VAŠE - né jen tvoje !Předpokládám, že u výroby asistoval !
Většina našich kamarádů děti nemá, ale pár jich tam je - jezdí s náma ( i s dětma pochopitelně ) na dovolené, na výlety atd. V létě děcka můžou vzít i na zahrádku, když jdeme na sklenku...Nikoho to neobtěžuje...Rodiče se střídají s uspáváním..hlídají v podstatě všichni
A tak to dle mě má vypadat, nemám zatím děti, ale žít tak jak popisuješ ty, tak mám stejně černé myšlenky a propadám depresi...
Ano, jistě je dobré mít každý své koníčky, ale taky je důležité TO společné co prožíváte a u vás to je evidentně jinak - on si jede dle své lajny a to co cítíš ty ho zrovna dvakrát nezajímá - o dětech ani nemluvě...Jste rodina a to tady zcela postrádám....I s malejma dětma se dá žít a to poměrně aktivně.
Hrát nějaké hry ? K čemu ? On to chápat prostě nechce, protože mu to tak vyhovuje...Bohužel já bych takovýho chlapa ( protože to je jen chlap, nikoliv partner ) doma nechtěla...Lidi se mají domluvit na tom co mají rádi, jakej styl života jim vyhovuje atd.A možná jsem radikální,ale pokud jsou rozdílný a nepotkají se v tom a ty představy se liší, pak to dopadá špatně. Protože charakter a přístup k životu poznáme ještě dřív, než si ho vezmeme a máme děti - je tisíc a jedna situace, které to ukáží a názorya postoje vylezou na povrch - pokud to vidět necheme, pak trpíme a život stojí za ***...
Se dvěma dětma to není sranda,ale jasně bych řekla, že takhle ne a pokud se nebude snažit a nebude chtít chápat, že takhle to nejde - řešila bych to...Žijeme jen jednou a nikdo by neměl setrvávat v něčem co evidentně nefunguje a ničí ho to za každu cenu...Život je příliš krátkej...
Cituji Bruce78: radikální rada : vyměnit partnera
nesouhlasím... i kdyby vyměnila partnera a našla si někoho vysněného, tak kdyby se na něj upnula jak se to stalo teď, tak se vsadím, že i ten nový začne dělat buĎ to stejné nebo něco podobného...
spíš by se měla změnit ona sama... změnit přístup...
protože jak už tu psala matadi myslím, to co si o sobě myslíme, tím se také stáváme...
a rozhodně není náhoda, jak se k nám ostatní chovají... vidím to sama na sobě... začala jsem jinak myslet a i lidi okolo mě si ke dovolí míň věcí, co dříve...
Bruce78
taky bych to tak razantně neviděla a nehnala bych se hned po novým pratnerovi, nicméně s tebou souhlasím v tom, že by si měli být parneři a o děti se starat současně a ne, že jeden se stará a druhý si užívá
redzac
souhlasím s tím, že by se měla měnit sama u sebe - nebýt tak závislá na chlapech (celkově ) bo když opustí tohodle, najde si jinýho a skončí tam, kde s tímhle
bo jsem na mateřské byla a byla jsem z toho taky zoufalá a vím, že bych i teď tu mateřskou horko těžko jenom sama s dítětem unesla - proto jsem ale hledala i jinou činnost - kurzy, školení, posezení, cvičení . . . prostě nějaké to odreagování od už jsi papal, půjdem spinkat, . . . (jsou ženy, pro které je tohle naplnění a smyslem jejich života, za což se jim obdivuju, bo vím, že bych to nezvládla) - ale taky si nemyslím, že pokud někdo "utíká" od těchto "mateřských povinností" je o to horší manželka a matka
Sakryš baby,problém je ve mě,manža je zlatej-no...v mezích já bych tedy neměnila..potřebuji radu jak ste to zvládli,jde doufám o přechodné období..?Napadlo mě říct že jdu cvičit a pápá ale klaplo tak max dvakrát
Poradte náké fígle jak na ty chlapy?smutný oči ze mě udělaly hysterku,kompromis to že já nemůžu nic a jemu to prochází a semetrika co zakazuje nikdy nebudu..Píšete jak se střídají v uspávání a tak,jejda včera sme byli na terásce a jak přišli kamarádi tak :běž k mamině,není pokaděnej-jestli byste neměli jít dom.. prostě si řeknem co a jak,a to nejdůležitější!!nepovolím!prostě jdu ven a kdybych měla obejít město prostě pudu...
Cituji mauss82: Poradte náké fígle jak na ty chlapy?
Jasně a nejlépe holou větou mu řekni co se od něho chce.
Souvětí a dlouhé hovory pánové nechápou.Dítě je vaše společné a ty nejsi placená pečovatelka.....jsi manželka a matka.Ne služka!
Cituji mauss82: Sakryš baby,problém je ve mě,manža je zlatej-no...v mezích
No, tak jestli to co popisuješ dle tebe znamená, že je zlatej, pak máme každý DIAMETRÁLNĚ rozdílný pohled na chlapy, život atd...Hodně štěstí...
Cituji mauss82: běž k mamině,není pokaděnej-jestli byste neměli jít dom
to první bych pochopila, ale to druhý?
a proč nejdete domů oba?nebo, když jste doma, proč ho nešel zaopatřit on?
nebo patří k těm typům mužů, co si myslí, že mateřská je zodpuštěním kopáním se do . . . a nicneděláním?
co až budeš zase chodit do práce - zlatej chlap opravdu asi vypadá i u mě trochu jinak
Cituji mauss82: Hlavu vzhůru,chápu že se jen "nudím" myslíš že sem náká semetrika když ho chci víc pro sebe?
Ne ne, to si nemyslím, prožila jsem to samé......Chápu co prožíváš..
Tak si kup na to cvičení permanentku a řekni, že pokud nebudeš chodit pravidelně, tak propadnou peníze. A prostě jednou týdně vyraž na cvičení, a najdeš si třeba i nové kamarádky, taky maminky, se kterými bys pak mohla trávit čas i přes den společně s ratolestma. Vypovídáš se, postěžuješ si a bude líp.
Jaké rozházené hormony dva roky po porodu? Pokud tedy nemáš nemocnou štítnou žlázu a nebo skutečnou depresi, což z toho, co píšeš, klidně může být.
Myslím, že si sama sebe prostě z nějakého důvodu nevážíš, proto se bojíš, že si Tě nebude vážit ani Tvoje okolí. Proto jsi nejradši doma, kde nemusíš "bojovat o uznání: a byla bys ráda, kdyby tam s Tebou byl i Tvůj muž. Jenže to sis měla vybrat nějaký bačkorový typ, ten by Ti ale asi tolik neimponoval, že? Takhle máš jedinou možnost - zapracovat na sobě, najít si nějaké vlastní aktivity, začít si plánovat návrat do práce apod.
Mně to přijde celkově nějaký divný. Přece jste manželé, máte 2děti, tak jakýpak, že odjede na víkend pryč i když ví, že nechceš být doma pořád sama?
My to řešíme bud tak, že jedeme i s dcerou (9 měsíců) nebo jsme oba doma. Asi by nás nenapadlo, že když můžeme být o víkendu spolu, tak jeden odjede. Naše společné akce jsou ale stejně spíš o tom, že přes den je nějaký výlet - tam není problém být i s dětmi, večer se griluje, prtata bud vydrží nebo usnou v kočárku a podle situace se bud jede domů, nebo se zůstane a jede se až ráno - dítěti je vcelku jedno jestli spí na chatě u kamarádů nebo doma ve svý postýlce.
Přes týden to máme tak , že s jarem jsem začala zase běhat, takže chodím 2-3x týdně sama běhat, Marek mezitím jede na procházku, když mi někdy přijedou holky nebo Markovi kamarádi, tak je pozveme večer k nám a bavíme se pohromadě.
Když jdu do kadeřnictví, kosmetiky, na pedikůru, tak je ještě sám na sebe pyšnej, že se o malou zvládne postarat a dopřát mi čas i na sebe - to na něm zbožňuju
Cituji mauss82: Napadlo mě říct že jdu cvičit a pápá ale klaplo tak max dvakrát
A proč to nevyšlo víckrát? Tak se domluvte a prostě to tak bude!
Přece to nejsou tvoje děti, ale VAŠE, tak by bylo normální ,kdyby se staral i táta
Pro mně se přirozené, že se o péči dělíme, jasně, že já se starám víc, ale zase od toho jsem na mateřský a víkendy jsme spolu, takže si nepřipadám nijak zdrchaná nebo neštastná.
Cituji mauss82: minule mi řekl že sem si neměla dělat miminko!to sem měla chut skočit z okna
Tak to já bych měla chut mu spíš vrazit po tlamě To ti nemůže říct - přece sis mimčo neuplácala z hlíny, ale za jeho výrazný asistence,ne?
Cituji mauss82: když jedem někam přes noc tak sem stejně s nejmenším a on se baví klído do rána..to není zábava ale provokace
Nám se osvědčilo uspat malou , dát jí chůvu ke kočárku nebo postýlce a jsme venku oba. A když začne malá plakat a já třeba zrovna něco vyprávím, tak Marek okamžitě vyskočí a pádí za ní - prostě může máma i táta. Příště mu řekni, že může taky malýho uspat on a ty se mezitím venku bav
Verča11
Hmmm holka ty asi víš o co mi jde Zlatej chlap je,jen já si svou blbostí ho rozmazlila a páníček mi přerůstá přes hlavu...Mě právě příde že sem sanˇ kdybych mu řekla na rovinu at nikam nejezdí, příští měsíc jedou zas už sem domluvená že o víkend jdu na kafčo tak ještě uvidím reakce musím ho prostě donutit aby myslel a domýšlel..
děkuji všem za názory,jsem prostě jak v kleštíchVím jaké je století a přeto se bojím ozvat protože jsem na mateřské..
Tak jsem si přečetla celou diskusi a musím reagovat.mauss82
Před 11lety jsem si zažila něco podobného a je hrozně jednoduché někomu radit, že si má doma dupnout, že dítě je obou, nebo vyměnít chlapa atd. Byl mi 20, když se mi a manželovi narodil syn- manžel vůbe nepochopil, že starat se mají oba rodiče. Do té doby jsme měli moc hezký vztah. Manžel si dělal co chtěl, nikdy malého nekoupal, nevozil kočár .... Zastával názor, já vydělávám, ty se starej. Nikam jsem se nedostala, protože nebylo hlídání a když byla někde nějaká akce, šel jen manžel, protože tam nikdo neměl děti- já zůstávala doma. Když jsem si dupla a šla s holkama ven- začal mě psychicky vydírat- zavolal mi a když jsem zvedla telefon, položil ho vedle malého a nechal ho brečet- já sedla do auta a jela domů. Psychické vydírání bylo na denním pořádku, ponižoval mě a vše co jsem dělala bylo špatně- byla jsem k ničemu. Po roce a půl ničení jsem sbalila sobě a malému tašku a utekla. Taky jsem se bála ozvat- několikrát mi bylo řečeno- nevyděláváš, tak buď ticho. Dnes nechápu, že jsem to tak dlouho vydržela. Je těžké radit, co máš dělat, ale chlapa nepředěláš. Můžu srovnávat. Dnes mám muže, s ním 3 letého kluka a 3x týdně chodím cvičit, bere si oba kluky na výlety a stará se. Tak to beru jako velké štěstí- ne jakoVerča11, jako samozřejmost. Všichni chlapi nejsou stejní a nestarají se tak, jak by měli.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.