Manželská krize - psyholog/psycholožka?

suflatko
no ale každá to právě nedokáže, možná je to přesně to, co by Ti poradil psycholog, kdybys za ním přišla sama

suflatko
Na každýho funguje něco jiného...pro nás byl psycholog na "prd"ale tak třeba mášchlapa co pochopí řeči o vzájemném respektu od někoho cizího.

Jej jsem se přecvakla...bylo to pro Zuzajdu ....

Marki
nevim, ale je evidentní, že odemne je nebere....což taky asi není dobře, žejo....a proč to u vás bylo na prd?v čem to krachlo?jako, že jste se to tam nevyjasnili?já taky nevím, nijak se k tomu neupínám, ale třeba by to mohlo klapnout...

Zuzajda007
Já ti ani nevím,prostě...seděl u pc,nezájem o děti...no přesně ta klasika!!A ikdyž jsme tak nějak mluvili...oba věděli že krize a oba chtěli změnu,nezvládli jsme to a já první selhala(kravka)....

Zuzajda007
Blbě jsem pochopila otázku...u psycholožky jsme se oba otevřeli...i citově,oba odcházeli děsně pozitivní a po pár dnech to opadlo a stalo se co jsem psala!

suflatko
je vidět, že jsme stejné znamení. Já bych to řešila taky tak. Měli jsme taky několik krizí, to snad nemine žádný pár. Největší byly vždy když jsem po mateřské nastoupila do práce a najednou se musel víc zapojit. Naštěstí mám chlapa, který se nenechá moc obskakovat, maminka ho stále obskakovala, ale jemu to bylo nepříjemné, tak asi proto si raději dost věcí udělá sám.
Ze začátku jsem musela všechno zařizovat já, až jednou pochopil, že kdyby nenosil domů peníze, tak že by tam nemusel ani být a začal pomáhat i mně.
Vždy jsou na to potřeba dva a pokud jeden nemá zájem v něčem ustoupit, tak se ničeho nedocílí, To jsou moje 20 leté zkušenosti s jedním a prvním chlapem.

ano ano tak to přesně je...lépe by jsem to neřekla!

ja mam skusenost s navstevou psychologicka kvoli problemu v partnerstve.mne to nepomohlo ani priatelovi.mozno nejake dobre rady padli..a to som bola u fakt odbornicky na konkretne veci...myslim,ze vsetko si naj vyriesia sami dvaja najlepsie.aj ked nepopieram,vela krat psycholog pomoze!a terab skusit vsetko ak chceme vyriesit svoje problemy...

A co dělat, pokud vám partner řekne, že k psychologovi nemá zájem jít ? S malým dezertem navrch: já ti to před pěti lety říkala, že k tomu dojde.
Kdyby si tak člověk pamatoval tu památnou větu, řečenou před pěti lety, když ji dnes nechce zopakovat s tím, že je to přece jedno.

Ono záleží o jaké problémy se jedná, pokud se ten druhý třeba "jen" nezapojuje do chodu domácnosti jak by si jeho partner představoval (úklid, děti, plánování...), ale jinak komunikace normálně probíhá, dá se o tom mluvit - hlavně to chce v klidu, ujasnit si myšlenky předem, mluvit spíš o svých pocitech, vyvarovat se výčitkám a větám typu: ty nikdy...ty vždycky...jsi stejný jako... To jsou prostě základy komunikace mezi lidma - může poradit psycholog, dobré jsou kurzy pro manažery a pod., někdo na to má cit, jiný je zas naprostý antitalent, takže tam je rada určitě vhodná. Taky je dobré si uvědomit, že ten druhý je rozdílný, má jiné myšlení, ne špatné, prostě jiné, některé věci prostě opravdu nevidí - což není omluva, ale spíš jde o to si to uvědomit, pak se kvůli tomu nemusí vyvádět a ten druhý se na to třeba zaměří a bude si dávat pozor (manželova oblíbená historka: v naší úzké kuchyni se překlopila igelitka se smetím, nebylo kudy projít, on aniž by si toho všimnul ji překročil, dokráčel si pro něco do lednice a teprve cestou zpátky si jí všimnul, předtím jí prostě neviděl, ale ne tak, že by do toho šlápnul, prostě překročil a šel dál...). Tohle jsou věci které v normálně fungujícím manželství dříve nebo později přijdou a dají se vyřešit.
Pak je stav do kterého je možné se dostat (a mezi řádky bych řekla, že několik a vás bude přesně vědět o čem mluvím), kdy už spolu ti dva nejsou schopni vůbec mluvit aniž by nenásledovala hádka, mlčení, uražení se...jak kdo je zvyklý... Prostě v tu chvíli i obyčejný pozdrav toho druhého je brán jako útok, už pouhá jeho existence ve stejné místnosti vytáčí, tam už je nějaké společné popovídání si jen doma téměř nemožné. Vím o čem mluvím, prošli jsme si tím až do bodu, kdy sem si hledala podnájem, abych byla chvíli sama a ujasnila si myšlenky - obávám se, že by to moc nepomohlo... Díky Bohu jsme měli (a máme) hodně dobrého kamaráda, kterého jsme oba respektovali, byl to něco jako rodinný přítel, slavil s náma narozeniny a vánoce a tak, než se oženil a přestěhoval, no a ten to viděl a nebylo mu to jedno kam se řítíme, takže nám to jednoho dne začal pískat - já něco řekla manželovi, ten na to hned neadekvátně zareagoval a kamarád hned: ale počkej, ona řekla to a to a ty reaguješ jak kdyby řekla toto...a naopak... Prostě nám postupně vytáhnul z uší takový divný stroječky co každou větu vždycky tak divně pokřivily...nebylo to ze dne na den a bylo to ze začátku i dost krkolomný a toporný, snažili sme se jeden druhýmu dělat radost, což bylo někdy fakt k smíchu, protože bylo evidentní, že ten jeden to dělá kvůli tomu druhýmu a ten druhej že to ví, že to proto dělá, ale vydrželi sme a už jsou ty věci přirozené.
Něco podobného nás teď čeká znovu, protože naši dobří kamarádi mají podobné problémy, nejsou spolu schopni mluvit, tak spolu nemluví, což přináší další nedorozumění, nepochopení, zranění...prostě bludnej kruh. Začali sme se o tuhle problematiku dost zajímat a pořádáme i takové předmanželské kurzy pro páry co to spolu myslí vážně a chtějí na vztahu pracovat hned od začátku. Je to moc dobré, hlavně si ještě v době zamilovaných brýlí uvědomí, že na tom musí celoživotně makat a oba!, že to není nic co by šlo tak nějak samo a mimo ně a když to nejde, tak se rozvedem a vezmem si někoho jiného a když to zase nepůjde, tak se zase rozvedem.... Taky v tom kurzu padají otázky na které by přišla řada třeba až po letech, ale tím, že si je vyřeší v době zamilovanosti, tak to mají jednodušší a vědí s čím mohou počítat...no a nebo prostě zjistí, že jsou každý úplně jiný, že má každý naprosto odlišné hodnoty a nefungovalo by to a rozejdou se - lepší teď než pak v manželství...
Tož to sem se rozepsala po ránu...pardon

Nazývejme to pravým jménem: translátor Aneb cokoli řekneš je špatné.
Tak člověk mlčí, to je taky špatné, začne mluvit - špatné. A k psychologovi ? Pokud mi někdo dáte návod, jak transferovat z bodu A do bodu B strašně naštvanou chobotnici v síťovce aniž by jí jediné chapadélko vyklouzlo...

thunderbird
Když nechce, tak ani párem volů... Na vztah musí být dva...

Přečetla jsem si vaše příspěvky a přidám taky trošku do mlýna. Samozřejmě i mě, nebo spíš nám se nevyhnula krize, ale díky ní se náš vztah natolik zlepšil a okořenil, že si na ni vlastně nemůžu stěžovat. Problém byla nuda, stereotyp v manželství, práce a práce. Je mi 34 a 13 let prožívám v manželství, 2 děti. Začala jsem si říkat co mě čeká, jestli vůbec ještě něco?! A ejhle v té šedi mi začaly chodit lichotivé sms-ky od známého a každému je jasné, že to byl kámen úrazu. Najednou mi došlo, že nejsem taková šereda a sluška, ale že i já můžu být ještě pro někoho, atraktivní ženská. Manžel to ihned zaregistroval, protože by musel být úplný slepec a blbec v jedné osobě. Ta moje změna byla zcela evidentní. Získala jsem díky krátkému oblouznění, sebedůvěru, zdravé sebevědomí, víc se osamostatnila, začala o sebe víc dbát, shodila pár kilo, prostě jsem zblbla, ale vůbec mě nenapadlo, že bych měnila chlapa, to neeeee! Manža pár sms zpráv vyhmátl v mobilu, protože mě ani nenapadlo si je mazat a i když bylo pár dní dusno, dotyčného zašlapal do země a já si vyslechla svoje, nikdy těm smskám nepřestanu děkovat. Nejenže jsem pochopila, že mám nejlepšího chlapa na světě, který o mě bude bojovat do konce života a já nemám jít slepě za pár lichotkama, který jsem slyšela doma a po společných letech už je spíš jen přeslýchala, ale najednou šlo všechno změnit. Začala jsem být zahrnována pozorností a lichotkama od svého muže, dostávala nečekané dárečky a překvápka, noci při svíčkách a šáňu, byl čas na společné výlety, nákupy, začal mi pomáhat s domácností, sex dostal ty pravé grády a nejkrásnější dárek po ix letech odmítání jsem dostala loni pod stromeček, augmentaci v Sanusu. Dneska říká, že to byla jedna z nejlepších investic, vracím mu to i s úrokama. Naučil si mě vyslechnout, jinak to bylo pořád jenom já, já chci.... Chci jenom říct, že u mě platilo, všechno zlé je pro něco dobré. Zase si společně užíváme života, nezdá se mi, že živořím jako dřív, přestože jsem 18 let s jedním mužským. Ledacos jde změnit, jenom někdy nemáme odvahu, vzdáme to, a hledáme jinde, nebo třeba potřebujeme nakopnout nějakou tou krizičkou.

petty
To zní krásně, příjemné povzbuzení pro nás ostatní