Manželka vs. Milenka?

No musíš ho mít hodně ráda, když ho taháš za nos a jen čekáš na první příležitost, abys ho mohla opustit Tvůj manžel má snad taky právo na spokojený vztah s věrnou ženskou, určitě on i tvoje děti ocení tu snahu nikomu neublížit (dle mého je to spíš sobeckost a pohodlnost) až se za pár let dozví, že léta života strávil po boku ženské, která s ním do budoucnosti nepočítala a předtím, než se s ním uložila do postele, se někde pelešila s jiným chlapem.

Tohle mi ale přijde jako nejhorší forma nevěry a souhlasím s Laky.

Tak v nepatrném měřítku asi tak třikrát do roka, jak tu někdo psal. Ale nedokážu si představit, že setrvávám ve vztahu, který neklape - ani kvůli dětem, nebo penězům. Já chápu, že se někdo zamiluje jinde, ale proč zůstává doma a dělá jakoby nic - aby si nechal zadní vrátka kdyby to náhodou nevyšlo?

S tím nesouhlasím - podstatné věci se většinou stanou během vteřiny. Myslím, že razantní kroky by se měly dělat sice s chladnou hlavou, ale co nejdřív. Život je tvrdý a nic není jisté. Až to jednou rodině řekneš, bude je to bolet úplně stejně, jako bys to řekla dneska, navíc k tomu ten pocit, že už nějakou dobu žijou v klamu, to ještě zhorší.

Nestalo, ale dokážu si to představit, aniž bych některou za toto odsuzovala, ale to by se musela zachovat tak, jak naprosto výstižně napsala Laky:

Reaguji na Lidul:
Víš, já tě neodsuzuju, svědomí a morálku má každý jinde a 100 lidí, 100 názorů...ALE vadí mi, že už to trvá rok a ty to nijak neřešíš? Jestli spolu chcete být, tak už bych se s manželem připravovala na budoucí rozdělení péčeo rodinu, o rozdělení majetku...Je jedno, jak dlouho to bude trvat, manžela i děti to bude bolet stejně, naopak mně jako dítě by uráželo, že se moje máma tahala kolik let s jiným mužem a dělala z táty bl.ba..
Nad tímhle si přemýšlela? Já si třeba myslím, že i když se rozvedeš s mužem, tak musíš žít chvíli sama a ne hned přivést domů jinýho strejdu...Ale to je asi na jinou diskuzi a názory budou velice rozdílné...

Tady nejde o to, že by tě někdo odsoudil za city, ale za to, že už rok systematicky lžete svým partnerům.Chápu, že pro měsíční vzplanutí člověk nepálí mosty, ale myslím, že v případě, že to trvá již rok, mají vaši partneři právo to vědět a zařídit si život podle svého.Vy jste šťastní tak dejte tu možnost i vašim partnerům.To je to nejmenší co jim dlužíte.

Dítěti je do toho slušně řečeno houby
Lidul dělá pitomce z manžela a z obou lidí ve druhém manželství,tím pádem nepřímo ubližuje i dětem a to atmosférou,která kolem toho jistě vzniká i když ona tvrdí,že vše je v naprostém pořádku a nikdo nic neví.

Holky,dokážete si představit jak se chlap vrací domů a pokud jeho žena není úplně blbá,tak on přece za prvé může být cítit cizím parfémem,za druhé sms-telefon zvoní asi častěji než bylo normální,opadá jeho zájem a celkově se 99% chlapů začne chovat jinak.

U žen totéž,jen chlap nemusí mít tak dobré smysly,aby ucítil cizí parfém na halence jinak vidí stejně jako žena.

Proto je dlouhodobý vztah bokem /což rok je dlouho/ všechno možné jen ne tajný.....jen ho možná účastníci nechtějí vidět,ale rozhodně o tom vědí všichni

Laky, já nevím jak jsi to měla doma ty, ale my měli fakt ideální rodinno uatmosféru a na dětství vzpomínám fakt jako na nejkrásnější období...A kdyby jeden z rodičů dlouhodobě podváděl toho druhého, tak by mně to štvalo...
A jako máma bych taky nechtěla udělat nic, za co by se za mně pak moje vlastní dcera musela stydět...A nezlob se na mně, ale paralelní vztah je jednou věcí, která tam patří...
Pokud se zamiluju jinde, trvá to rok a jsem přesvědčená, že milý je ten pravý ,tak to řeším a nek.rvím se jinde...

S dětma se nemá rozebírat situace rodičů,nic jim do toho není ... je to život rodičů,stejně tak jako nemá smysl držet rodinu jen kvůli dětem a nemá smysl obětovat čas jen proto,až děcka vyrostou.
Prostě život nikdo nevrátí a mně na paralelním vztahu hodně vadí to,že se "brzdí" i život těch dvou dalších,kteří kdyby to věděli už by se mohli podle toho zařídít.
Děti do toho netahám.

souhlasím s Lidul, věci se nedějí lusknutím prstu a hlavně třeba teď to vypadá složitě, ale až tak složité to není, jen prostě není ta odvaha to rozlousknout. Já kdybych byla co k čemu, tak bych s milencem taky mohla být mnohem dřív, ale prostě jsem neměla odvahu. Teď si můžu nadávat, nebo naopak si říkat, že to tak mělo být, to už je stejně jedno... Ale můj předchozí přítel se ke mně nechoval pěkně, takže jsem ani neměla výčitky, měl taky své zálety, ale prostě jsem neměla tu odvahu to všecko rozlousknout.
Teď zpětně to taky vypadá všecko mnohem jednodušeji.
A napadá mě otázka, když je to teda všecko tak jasné, jak píšete, tak proč manžel Lidul o ni nějak nebojuje? Když mu to teda musí být jasné? Třeba to ví a taky mu to tak v uvozovkách vyhovuje, to nevíme, známe ten příběh jen okrajově.
Jasně, že milenka ví, do čeho jde, ale někdy to je opravdu moc těžký.

Vypadá to , že s milencem to není 100% jak si podsouváš ,takže ikdyž je pro tebe ten nejúžasnější přesto ti nebrání nic v tom , aby sis ponechala zadní vrátka , když to s milencem nevyjde zůstane aspoň manžel] to jen v návaznosti na to co napsala laky.
Tady se ospravedlňovat nemusíš , to bys měla jinde.......

Nevěra nevyhovuje nikdy nikomu . A za druhé spousta lidí ikdyž podvědomě tuší, že je podváděna brání se tomu a nepřipouští si , že by to mohla být pravda. Zásadní obrat nastane až se to opravdu provalí a to přímo od své drahé polovičky nebo je dotyčný přistižen inflagranti pak teprve nastává čas kdy začne o druhého bojovat a bojují všichni bez vyjímky.

takže mu to v podstatě vyhovuje, žít v jisté nevědomosti. Tak to z toho vyplývá?
Lepší než to vyhrotit a třeba o manželku přijít...

Ani sama k sobě - že jsi byla s někým, s kým se trápíš?
Mi to tak trochu přijde, že Lidul čeká, až se něco provalí na manžela, což je docela pravděpodobné, jestli jeho manželka je duševně s někým jiným. A pak si nebudou mít co vyčítat a ona nebude ta jediná špatná.

Jak píšeš, tak neznáme podrobnosti. Třeba je zbabělec, třeba doufá, že to tak není. Ale city druhých jsou zrovna jedna z těch mála věcí, které nemůžeme ve svém životě ovlivnit.

Jo k sobě jo, hlavně teď, když se na to podívám zpětně. Můj předchozí přítel byl v tomhle trochu manipulátor, vytvářel ve mně pocit, že si to zasloužim, že jsem špatná... Milenec mi poskytoval útěchu a cítila jsem se s nim jako pořádná ženská. Jenže bohužel on byl tehdy zadaný. A oba jsme se báli odmítnutí toho druhého, proto jsme si vlastně nikdy pořádně neřekli, že spolu chceme být i jinak než takhle.
Kdybych si to mohla prožít znova, jasně, že bych se na přítele vykašlala už dávno a milenci bych položila kudlu na krk - chceš - nechceš, nech být, ale tehdy jsem to prostě nedokázala, ikdyž se to ode mě očekávalo. Byla jsem prostě blbá!!

třeba mu to nevyhovuje těžko soudit , nevidíme jak to tam funguje , třeba nemá sílu ani odvahu to nějak řešit zrovna tak jako lidul. Třeba netuší zhola nic pač je Lidul skvělá herečka a některým to pomaleji zapaluje,třeba přehlíží účelně to ví jenom on.Podváděný je vždy v horší pozici než ten kdo podvádí a Lidul tu určitě nerozepsala vše takže je to polopravda a pohled jedné strany. Jaký z toho chceš vyvozovat závěry? Asi žádný.