Manžel tajně pije - co dál?

To rozhodně nejsem

alkoholikem se ale člověk nestane ze dne na den........předchází tomu nějaká konzumace alkoholu dlouhodobá.......těžko si ze dne na den dá člověk flašku vodky a ještě si ji schová a nadále v tom pokračuje.

Reaguji na datka: K odborníkovi bych se došla zeptat, jak se chovat, co dělat. Víš, abys třeba svým přístupem to pak ještě nezhoršila. Není to tvá chyba, co se děje, ale aby pak manžel nehledat důvod už je v tom, že se na něj, dle něj, zle podíváš.
A pak taky kvůli sobě, aby ses mohla vypovídat načerpat tam novou sílu. Někdy takový pokec opravdu pomůže.

Reaguji na Laky: ono dělá hodně i to, že má evidentně alkoholismus v rodině. Má k tomu pítí blíž, než člověk co ho v rodině nemá.
Já se sem tam napiju,ale je mi potom tak zle, že se léčím X dnů, to samý má máma,ale jak jsem psala brácha mami se hodně rád, napil, její tata taky a můj nejstarší bratr taky. Prostě jim to chutná až moc... Pak stačí jen nějaký impuls a začne ten člověk pít jak duha.
Pokud si sám schovává flašky a dělá to tajně, tak si myslím, že sám ví, že má problém. Jinak nevím, proč by to tajně dělal. Jen si to zatím nepřipustil tak moc, že by šel sám někam dobrovolně.

nevím jestli by mělo zrovna tohle nějaký "výchovný" efekt . Začal s tím, protože má problémy v práci, s barákem...odchod manželky a syna by byl jen další problém na jeho hlavu a možná by začal pít ještě víc.

a zajít do nějaké poradny - dneska to není ostuda a stres z práce, nejistoty, financí řeší dost lidí - minimálně se tam vypovídáte u odborníka

Reaguji na datka:
Po třech letech jsem se rozvedla. Jednou mě i napadl a to bylo to rozhodnutí k tomu že jsem odešla. Syn k otci jezdil každý víkend. Pití bylo potom už i před synem už se neschovával. Minulý rok zemřel.

Ono je ale důležité vědět, kdy tomu člověku ještě můžeme pomoci a kdy už nás táhne dolů a je lepší alespoň sebe zachránit. To bohužel nevíme ani my, ani zakladatelka, protože neví, jak dlouho to trvá, jak je to časté a jak velký je to tedy problém. Já bych spíš zdůraznila, aby se netrápila nad tím, že o tom s ní nemluví, aby si to nebrala tak osobně (to se mi to radí, co?), ale alkoholik je nemocný člověk a nemůže od něj tedy čekat chování, jak od zdravého.

Sednout si s ním a o všem si promluvit nepomůže. Buď si bude mlet svou, že on problém nemá, nebo si začně sypat popel na hlavu, řekne, že o tom ví...bude největší chudáček, bude slibovat, jak přestane, jak bude všechno jiné, jak začneme od začátku.....ale za chvíli to bude to samá. Alkoholikovi stačí chytnout slinu a jede v tom zas. Schovávání alkoholu je typické, někteří chodí do hospy a ještě si schovávají chlast i doma. Já to mému otci vždycky našla, vylila a nalila tam vodu...nikdy pro něj nebyl problém si alkohol sehnat nový. Stovky hodin jsem s ním proklábosila PROČ to dělá, že ho mám ráda, chci mu pomoct, nechci přijít o rodinu....nepomohlo. Plakal, možná si pak už i uvědomoval (po X letech), že má problém...ale i za cenu toho, že nás ztratí, s tím nedokázal přestat. Alkohol byl silnější a měl ho raději než celou svou rodinu. Já si stojím za svým a tvrdím, že alkoholik se z toho sám nedostane, potřebuje léčbu (na kterou půjde dobrovolně) a i tak není na zbytek života vyhráno. A můžu ti říct, že pokud to má v rodině, tak to nebude vůbec snadné.

měla jsem úplně stejný systém, ale dorazilo mě to když jsem našla u tříletého syny v šuplíku vodku.

Můj exmanžel to v rodině neměl a stejně chlastal. Nedokážu říct ani jak to vzniklo po čase proč začal pít. měl dobrou práci, peníze dokázal přinést, rodina na obouch stranách klapala. Je to smutný příběh ale vybral jsi to sám.

Zdeni já kdysi dostala od otce mého přítele slivovici v krásné láhvi, měla jsem ji u sebe v pokojíčku a jaké bylo naše překvapení s přítelem, když k ní chtěl přítel po čase čichnout....a ono nic...VODA! To už si tatínek dovolil moc

Reaguji na Laky:
alkoholikem se ale člověk nestane ze dne na den........předchází tomu nějaká konzumace alkoholu dlouhodobá.......těžko si ze dne na den dá člověk flašku vodky a ještě si ji schová a nadále v tom pokračuje.

Vztah k alkoholu měl vždy kladný, chodili jsme na pivo, když byla oslava, pil. Je pravda, že na mě i dost velké množství a přitom byl "v pohodě". Navíc jeho rodiče mají vinohrad, takže zásoby vínka máme pořád dost, ale nikdy nepil tajně, teda aspoň myslím . Do hospody nechodí. Je pravdou, že chodíval, ale to bylo v době, kdy jsme spolu nežili - žijeme spolu 5 let.

To je smutný příběh, ale když si tak říkám tohle si každý vybere sám. U nás to bylo už pak hodně ostrý když bylo synovi 15 a tak vídal takové věci, že to tady ani nemůžu napsat a když mu bylo 18 tak mu otec zemřel.

Reaguji na tamaris:
nevím jestli by mělo zrovna tohle nějaký "výchovný" efekt . Začal s tím, protože má problémy v práci, s barákem...odchod manželky a syna by byl jen další problém na jeho hlavu a možná by začal pít ještě víc.

Právě toho se bojím, aby toto nebyl impuls, aby pil ještě víc. Ale takto to dál nepůjde, už se vedle sebe "dusíme", začínáme být na sebe oba protivní. NEchci, aby tímto trpěl syn.