Management ve zdravotnictví nebo lékařská fakulta?

jsem na medině, ale už vím, že to není škola pro mě..Nejsem moc učící typ, takže je to pro mě trápení. Zvažuju, jestli zůstat a překousnout to, že musím svoje koníčky a zájmy docela často odsunout do pozadí a dát přednost učení nebo odejít. Zatím jsem k žádnému závěru nedošla a už jsem z toho docela na nervy

Takže radím: pokud jsi zvyklá se hodně učit a opravdu je to tvůj sen, jdi do toho. Ale počítej s tím, že to neni žádný med a je nutný škole hodně obětovat...

Reaguji na Verýsek: no, učící typ jsem, ale moc mě to nebaví... spíš jsem ten poctivý typ, co se to naučí... na písemku jsem vůbec "netušila" jen jednou a to na konci roku, když už jsem ani nespala, kolik toho bylo... nechodím na sporty, to už jsem zrušila, kluka nemám - nemám čas... bože já vážně asi žiju jen tou školou, to je hrozný ...
je to studium vážně tak náročné, jak se říká? umím se denně 1-2 hodiny učit, je to dobrá "příprava"?

Reaguji na niicole:
asi jak pro koho, pro mě ano..1-2 hodiny denně je málo, někteří lidi se učí na nějakou těžší zkoušku třeba 3 týdny v kuse a to od rána do večera..samozřejmě s přestávkama na jídlo. Někomu stačí míň, někdo zase potřebuje víc času. Je to individuální.
To, že nemáš kluka teď neznamená, že ho nebudeš mít v příštích 6ti letech. Já ho třeba mám a je to hodně těžký, zvládat to všechno
Ale určitě tě nechci odrazovat, prostě to zkus a uvidíš..

Reaguji na Verýsek: 1-2 hodiny se učím jen tak když je to v celku volné... umím se taky učit i ten týden v kuse, tak to snad zvládnu ... prostě se kousnu, je to můj sen, nakonec ze mě ty pochybnosti zase opadly... já vždycky takhle stresuju ... kašlu na management ... děkuji ti moc za názor, docela mi pomohl ... já myslím, že když to ty doklepeš, tak už to potom bude jen lepší, držím ti moc palce

díky ještě uvidim...každopádně tobě držim palce pak dej vědět, jak dopadly přijímačky

Reaguji na Verýsek: bude to za dýl, ale určo napíšu ... díky moc

Reaguji na Verýsek: mimochodem, kde studuješ, abych věděla, kde tě mám potom hledat

Reaguji na niicole: v Plzni

Pokud máš pochybnosti, nemá cenu tam chodit. Pro to musíš být opravdu rozhodnutá a být ochotna obětovat tomu maximum. Já jsem se teď na medicínu dostala, takže zatím zkušenosti nemám, ale vím od ostatních, jak je to těžké studium a učit se 1-2 hodiny denně, s tím fakt nepočítej. Nad knížkami budeš trávit většinu času a hodně toho budeš muset obětovat. Já jsem si třeba jistá tím, že mě to bude bavit, strašně mě to zajímá a nedokážu si ani představit, že bych někdy dělala něco jiného. Takže rozmýšlej, máš na to ještě více než půl roku, ale pokud si nejsi jistá, nechoď tam i ty přijímačky jsou docela těžké, takže už před nimi musíš mít motivaci, protože znalosti z maturity nestačí a i po maturitě musíš hodně šrotit.

Já jsem si třeba nebyla jistá vůbec jestli to zvládnu, jestli se mě nebude dělat špatně z operací, šla jsem tam s pocitem, že by mě to bavilo. No a chytlo mě to hodně a teď jdu do šesťáku a vůbec toho nelituji. A to tolik omílané ležení v učebnicích bez volného času se týká snad jen prvních dvou ročníků, další jsou už o hodně volnější. Ale i v těch prvních dvou letech byl čas na koníčky, přátele... a popravdě jsem nikdy neležela od rána do večera v učebnicích, ani při zkouškovém, většinou se učím max. 5 hodin denně a nejsem sama, kdo to tak má. Ano na některé zkoušky se učí ty tři týdny, ale v průměru stačí na jednu zkoušku tak 10 dní. Také studuji v Plzni.

Ahoj,

naprosto ti rozumím. Chápu, jak je těžké rozhodnout se v osmnácti (?), co budeš dělat po zbytek života, že máš strach, že to nedáš atd. Je přirozené, že váháš.
Rozhodně se nenech se odradit řečmi, že musíš být pevně rozhodnutá! Znám lidi, co byli rozhodnuti už od kolíbky snad, furt o tom mluvili, ale nakonec skutek utek a na škole se sotva udrží. Je lepší jít tam a zkusit to, ztratit rok, než studovat jinde a pak litovat "co by bylo, kdybych to tenkrát zkusila". I když nikdy není pozdě - znám bakaláře, magistry, inženýry, co studujou medicínu.

Já půjdu po prázdninách do 4. ročníku. Byla jsem pevně rozhodnutá už tak od těch 16, že na medicínu půjdu, a i tak někdy děsně nadávám, že mě to štve, že toho mam plné zuby, že nemám na nic čas apod. Navíc bydlím s přítelem, takže se ke škole starám i o domácnost. Nedovedu si představit, že bych šla na medicínu s pochybnostmi, protože pak by ty okamžiky, kdy jsem naštvaná na celej svět, byly ještě daleko horší a asi bych i litovala.

Každopádně já jsem na medicíně spokojená, jen to chce určitou sebekázeň. Např. letošní zkouškové (6 zkoušek): vstala jsem v 8 hodin, nasnídala se, v devět začínala, chvíle na oběd, chvíle na svačinu, něco ne večeři, popř. jsem zašla nakoupit a s učením končila tak o půlnoci.

Reaguji na Mpty: Já jsem právě šla na gympl s tím, že budu doktor, ale jakmile nastal teď ten zlom, tak si prostě nejsem jistá... Asi je to normální, ale čím víc o tom přemýšlím, tím se víc stresuji ... Zkusím alespoň zkoušky, na ty se budu připravovat poctivě

Reaguji na Zimonka: napsala jsem 1-2 hodiny denně, když ve škole nemám písemky ... kolikrát jsem se zbláznila, nestíhala, učila se celý den i po nocích a urvala jsem si z toho únavový syndrom , takže si myslím, že s učením na zkouškový to takový problém nebude...