Máme doma potkana

Siamese
tak v tom případě bych to někdy ráda zkusila, třeba mě to zbaví předsudků... My vždycky měli klasický chlupáče, ale ono ať mají dva chlupy nebo milion, je to jedno, úžasní jsou určitě všichni

lucinkaf
Uričtě to zkus! Myslím, že je to stejné, jako když se někdo štítí hadů, že jsou slizcí...a pak fascinovaně hladí jejich kůži, protože je to úplně jinak
Kdyžtak se mrkni na potkaní fórum, potkanáři docela často dělají v čajovnách srazy i s potkánky, při troše štěstí tam bude mít někdo fuzze a ŠÁHNEŠ SI...

http://www.potkani-forum.cz/index.php

Siamese
jednou jsem taky takový sraz zaregistrovala, ale nikdy jsem tam nešla. Coby dítka jsme se scházeli v parku na lavičkách a smáli se úšklebkům kolemjdoucích, dnes tam už nevysedáváme a upřímně, ani nemám čas někde běhat a ukazovat, jsem ráda, že si najdu aspoň chvilku času na nějaké to pomazlení, pohrání, bohužel...Každý večer mám výčitky, že se mu nevěnuju víc, ale přijdu z práce, udělám večeři, skočíme na brusle (s sebou ho neberu, udělala jsem to jednou a v momentě, kdy jsem padala, mi bylo jasné, že to není nejlepší nápad ), protože jinak bych se nehejbala vůbec, přijdeme, umyju se, uděláme, co je potřeba kolem bydlení a je dvanáct hodin...

lucinkaf
Jojo, to znám, taky jsem měla výčitky... A asi je budu mít i teď, potkyš bude zase jenom jedináček. Ve dvou se jim žije líp, no, ale u mě víc potkanů - víc alergenů = nakonec žádnej potkan .... nechci to riskovat
Nejlepší je šupnout ho za triko a mít ho aspoň u sebe. Ten můj miloval, když jsem měla takový uplý trička, vlezl si do "mezikozí" a díky tomu uplýmu triku tam kompaktně držel. A chrápal.
No chlap, no......

Siamese
no ten muj taky miloval, když mohl spát v tričku, třeba když jsem se na škole učila, seděla u stolu a on pod trikem. A taky rukávy, to je jejich...Měla jsem dva, tak nějak jsem se jim snažila vvykompenzovat to, že se jim tolik nevěnuju, jednu dobu to šlo, ale teď, co umřel a zůstal tam jen jeden... Je mi ho líto...

to jí musíš ale čistit každý den ne zvlášť když se jedná o samečka?
spolužačka na jiné koleji ho měla a asi moc na čistotu nedbala, ale ten zápach bych vám nepřála zažít

tak ja jsem byla malá, ze začátku mi jich taky bylo líto, ale člověk si zvykne...

to vážně stačí? tak to koukám

dají se i nějak vycvičit aby nedělali bobky a nečurali nikde jinde než v terárku?

Efemera
hele fakt nesmrdí, samci teda vyžadují čištění častěji, nebo aspoň tak to bylo utěch mých, ale teď mám samice, teda už jen jednu, pořád se vyjadřuju jako on, ale je to ona a opravdu nesmrdí. A s těma bobkama...měla jsem samce a ten pouštěl bobky pořád a všude, jakmile jsem ho vyndala, šlo to ráz naráz. Samici jsem měla po pokoji třeba pět hodin a nenašla jsem jediný bobek, vždy jsem jí na dvě minuty dala zpět do bydlení, vykadila se a pak jsem jí zase vyndala...A taky jsem měla jednu samici, a ta se vždy učůrla, ale to bylo strachy, musela se utkat s kocourem a od té doby měla problémy, když jsem jí vyndala ven z jejího bezpečí...

lucinkaf
Bez srsti se mi libí - i kočky, teď budu mit jednu sphynx. Už se na ni těšim.
Známá z Plzně má potkana bez srsti, jsou krásní.

Holky přihoďte i fotky potkánků

jeee, ten je nádhernej, to já mám fuzz myšku

Ahoj, dcera dostala krásné mládě potkánka, nechcete ho někdo na mazlíka?
http://img.kralici.cz/potkani/inzerce/08cbddd2ab8e 107d0177.jpg

tyweee
Týjo, sphynxka, to je můj sen!

já jsem před x lety potkany chovala nejdřív jeden, druhej pak třetí až jsem z toho měla 40 mladých ve dvou velkých terárií, jsou to mazlíci

měla jsem tři potkanky po sobě...s tou první jsem měla asi nejužší vztah, umřela mi na nádor v rukou...noc předtím už měla naježené chlupy a byla unavená, byla se mnou v posteli a spala mi schoulená u krku aby mi byla co nejblíž...když jsem ráno šla jen na záchod a vrátila se do pokoje, ležela na zemi, nemohla chodit a plazila se za mnou....do pár minut mi umřela v rukou...bylo to pro mě hrozný, protože to byl vážně mazlíček...ale to byly i ty další dvě a vždy mi umřely cca po dvou letech na nemoc a ty konce byly fakt hrozný...

co se týče smradu tak No problem, tedy alespoň u holek. Už odmalinka jsem je nosila u sebe a spávaly mi v podprdě pod ramínkem. Když se začaly vrtět, stačilo je dát na zem kde se okamžitě vyvenčily. Rády sedávaly na ramenu aby měly přehled o dění. Bavila je taky televize a samozřejmě hraní...skákaly po nábytku, schovávaly se a na zavolanou se zase objevily...docela mi chybí...