Mám spoustu oblečení, ale nevím, co na sebe

kozlinka
a kde na to bereš peníze? Kdybych si akždý den měla něco koupit, tak se dva tejdny povejplatě pasu

To měla moje bývalá kolegyně a léčila si nakupováním psychické potíže. Já to nemusím. Ráda šmejdím po nákupních centrech, ale mockrát odcházím s prázdnou. A euforii u toho nemám vůbec. Tím, že šiju, tak vidím jak je všechno předražené. Já si hadříky vyzkouším a pak si je za hubičku ušiju sama - a z toho mám euforii zas já. A myslím, že zaslouženou....

no já si kupovat věci denně tak néjen že nemám výplatu,ale taky ani místo.....jojo taky si občas postěžuju nemám co na sebe a přitom mám....jednou za čas udělám čistku a dáme to buď někomu mladšímu a nebo někam kde je to potřeba do pěstounských rodin atd.....mm není už to pomalu nějaká nemoc?? Co se zaměřit na něco jinýho? Na koníčky,.....na cokoliv...

nemyslím to špatně,ale podle mě jsi zralá na léčení. Mě to normální nepřijde.

kozlinka

Není to normální, někde jsem četla, že se jedná o jakousi nemoc/poruchu, ale vypadl mi název.

kozlinka
Kdysi na kabelovce jsem viděla pořad o lidech, který se díky nakupovaní dostali do strašných dluhů. Měli spousty oblečení a furt nakupovali nový a nový věci.
S dluhama jim pomohli, hlavně žádný kreditky, atd. A za další jim pomohli vyřešit i to proč nakupují. Opravdu to bylo něco, co měli z dětství, či dospívání a lečili si tak své problémy.
Jinak ten stav euforie znám. Když mám nákupní horečku, tak je to opravdu fajn pocit. Pak přijdu domů a zjistím, že nevím, co s tím budu dělat. U mě je to tedy kosmetika. Naštěstí jsem si už uvědomila, že takhle to nejde a držím se.

Jojo,to opravdu je,ale taky nevím odborný název.

Aysel

ono asi jak v které míře

asi každá s nás čas od času zabrečí, že nemá co na sebe, a neviděla bych to jako poruchu - prostě se zrovna v tom, co doma mám, necítím, není to moderní, nemám náladu na barvu, ve městě jsem na někom viděla něco, co by se mi taky líbilo, mám kousky oblečení, které k sobě třeba neladí, chci na někoho udělat dojem, potřebuju něco k nějaké příležotosti, těhle objektivních příčin, proč si něco chci koupit může být víc - - -

otázka je, jestli to pak nosím, nebo mám jen tu euforii, že jsem něco koupila a tím, že jí dám do skříně, jsem zase v té fázi, že musím jít nakoupovat, bo nemám co na sebe

mě to přijde jako oniomanie, učili jsme se o tom ve škole a celkem mi sedí to, co popisuješ. Možná by se nad tím chtělo fakt zamyslet, nejlépe u odborníka...

Já si myslím že jsi úúplně v pohodě. Občas tím taky trpím, že ni nic nesluší a tak. Ráno stojím deset minut u skříně a nevím co na sebe, mám pocit že mi to prostě dnes nepadne. No a někdy zas úplně v pohodě

Lucynecka
ale máš pocit, že je to v pohodě i přesto, že si musí koupit něco každý den? Každý?

Tak to souhlas,to jo,ale slečna to zde popisuje jinak a to mi přijde už ujeté.

To si nemyslím.

Ta věta někomu přijde ok?

Taky si ráda něco koupím a občas i zbytečnost,to asi každý,ale čeho je moc,toho je moc.Tak pokud člověk neví co s penězma,ok,potom je to asi i z nudy.

Já jsem také blázen do nakupování. Oblečení si kupuji tak dvakrát týdně, ale většinou jsou to maličkosti jako tílko na spaní, noční košilka, korále atp... Zatím to u mě do extrémů nedošlo díky financím a příteli, jinak bych už měla byt narvaný k prasknutí a na kartě 0,0 Kč .
Podívej se na film Báječný svět shopaholiků a uvidíš, kam až to může zajít a do jakých problémů se můžeš dostat. Vše má své hranice a když je překročíš, nejsi daleko od léčebny, dluhů atp...

Já tedy tohle naštěstí neprožívám a když jsem moc dlouho v obchodě, tak začnu být nervozní. Ale jinak myslím, že téhle ,,nemoci" se říká shopaholictví (shopaholik/čka). Je o tom i americký film Báječný svět ve světě shopaholíků, je to na poučení i na zasmání .