Má dcera přispívat ze svého sirotčího důchodu.

Otčím je abstinent nekuřák to její otec byl alkáč.

Psala jsem o tom prvním.

To mě taky napadlo, že to bere jako kompenzaci, za ta všechna minulá léta... Navíc pokud v jejích 13ti letech (pro dívku důležité roky) přišel nový muž, další sourozenci, tak si možná řekla, že teď přišel "její čas" a chce si to všechno vynahradit... penězi... kdo ví

Chyba se určitě někde stala. Pokud si děti navyknou, že se nemusejí podílet na provozu domácnosti, tak je pak těžké je k tomu donutit. Pamatuji si na situaci, kdy jsme měli oba s bráchou děti dospělé, výdělečně činné, ale všechny ještě bydlely doma. Jeho děti nepřispívaly domů ani korunu, můj syn přispíval 1.000,-Kč/měs. A taky se mne na to zeptal, jak to, že on musí přispívat. Tak jsem mu vysvětlila, že to je u nás takhle nastavené, aby cítil nějakou povinnost. Časem se brácha rozvedl, švagrová se odstěhovala a brácha ZAČAL chtít po dětech, aby mu přispívaly na nájem a chod domácnosti. Panečku, to byl boj. Pravidla je třeba nastavit hned na začátku. Měnit je, to už bývá problém.

Ano, to je jistě možné, ale ve 20ti by už mohla mít rozum aspoň trochu...

Jistě že mám. A taky jsem od 6ti let vyrůstala jen s matkou a měly jsme sirotčí důchod.
A pak se matka podruhé vdala a nový "tatínek" mě ve 14ti osahával.

Já nejsem na VŠ podporované dítko, z happy rodiny, které tu plácá o tom, jak by si od něj rodiče nikdy nic nevzali, protože prostě vzít nemusí.

No právě, "mohla by mít"... když se podívám kolem sebe, tak bohužel spousta lidí ho nepobrala ani ve třiceti a naprosto netuší, co se třeba sluší a patří...

jo, to máš pravdu...

Musím souhlasit s Ježkem... Z popisu to na mě působí, že dcera byla ve 14 letech (možná dříve) opuštěna. A teď si to za těch 6000 kompenzuje. Když se řekne domácnost, nemůžete si hned představit svou spokojenou domácnost, ono to může taky být tak, že se dcera chodí párkrát v týdnu (jindy je u přítele) vyspat někam, kde její matka toká se svým manželem, řvou tam dva nevlastní sourozenci a do toho ještě (nevlastní?) sestra s neteří. To opravdu nejsou ideální podmínky pro studium (pokud v 19 maturovala). Dcera také nemlže za to, že si její matka pořídila další dvě děti a s manželem nyní vydělávají 12000 a do toho živí vnučku, jeví se mi to jako dost neutěšená životní situace, od které se pravděpodobně dcera chce trhnout. Já se jí ani tak moc nedivím. začnou tu sice padat argumenty, že přece musí rodině pomáhat atp., ale na ní ve 14 evidentně také nebylo bráno příliš mnoho ohledů.

Asi je pravda co píše Silvestra.Měli jsme to zavést hned na začátku .Řekla jsem jí ať si spoří ale teď nemám tu jistotu že to tak opravdu je.Snažím se něco jí koupit do výbavy -jak se říkávalo.Aby něco měla pro začátek ale samozřejmě jsou to vánoce svátek ,narozky jinak to nejde

Reaguji na Maui:
Pozor, za takové názory se na omlázku kamenuje

Každá mince má dvě strany... Každopádně doufám, že všechny naše zdejší odpovědi zakladatelce k něčemu budou

Ježiš tady je to samá psycholožka!
Dcera byla po narození sourozenců odhozena na 2.kolej....to jste sebraly kde?
Spousty lidí mají mladší sourozence a neznamená to, že byli opuštěni. Evidentně opuštěna není, když ji matka podporuje na dalším studiu, místo aby ji po učňáku hnala do práce a mohla jí ždímat o výplatu.

Reaguji na Moňas:
Vidíš a já nemám ten rozum ani po třiceti letech. Naši se rozvedli, když mi bylo 13 let. Období, kdy jsem potřebovala hlavně mámu, dospívala jsem a přesto, že jsem měla krásné dětství, nikdy jsem ji to neodpustila. Rozvod podala sama a důvod mladší chlap. Byla jsem u soudu, chtěla jsem žít s tátou,, což se také stalo. Nás sourozence rozdělili, bráška zůstal s mámu, já u taťky. Nikdy ji neobejmu, nepohladím a ani nemohu! Přežila jsem to, mám vlastní rodinu, jsem šťastná, chytré zdravé děti, vlastní klientelu, dvě vysoké školy. Zvládla jsem to.
Ale ten zlom v dětství mi už z hlavy nikdo nevymaže.

ale je něco pravdy i na tom co píše ježek.Dvoje děti nevlastní otec i když vzorňas.Není tam to pouto.Jsme nová rodina a ona neví kam patří.

Reaguji na prskafka:
Všechny třeba ne, ale aspoň já ty roky psychologie mám odsezený

A kde jsi ty vzala, že to tak není. Neříkám opak, jenom opravdu nechápu, jak někdo může odsuzovat něco, o čem neví ani ťuk.