Má cenu bojovat o zadaného?

Reaguji na natalia7:
s inteligencí to samozřejmě nesouvisí, ale souhlasím s tímhle

Naprosto souhlasím, dělá jich to podle mě většina...
Osobně nemám naprosto žádné zábrany začít si se zadaným a argumentace "to nemáš na to najít si nezadaného" mi přijde naprosto nelogická. A pokud ji baví s ním jen spát, tak nevidím důvod, proč by to nemohla dál dělat. Pokud to chce brát také na této urovni a nechce se stát přítelkyní č. dvě. Protože jak už tu někdo psal, kdo je děvkař pravděpodobně děvkařem zůstane.

mě také. To neni o tom "na co mám" - já v téhle větě postrádám smysl! Názor někoho si najdi a za každou cenu mu buď věrný - ?? Jako když budu s někým ve vztahu a potkám někoho "lepšího" v mých očích, budu si snim rozumět, bude mi snim dobře...tak proč ne?

a ty jsi jako co? nepřijdeš si jako postelový povyražení?

nevím jestli někdo, kdo lže dlouhodobé partnerce, může být zásadový....

Reaguji na natalia7:
No já taky nejsem zastáncem nevěry, byla jsem věrná skoro 4 roky, ale jak říkám, nikdy neříkej nikdy...může to být jedinkrát za život, ale stane se. Ale zas takovýhle hodně příležitostný úlety jsou něco jiného, než téměř paralelní vztah, jak bych nazvala to mezi vámi...já taky měla pár vztahů, o kterých jsem věděla, že nemají budoucnost, ale ti kluci byli nezadaní (teda ruku do ohně za to nedám, když vim, jaký chlapi jsou, ale celou dobu to tvrdili, nikdy jsem se pak nedozvěděla, že by přítelkyni měli ). Záleží na tobě, jestli to zvládneš bez těch citů. S těma výčitkama je to těžký....ale je pravda, že výčitky by měl mít hlavně on, on k ní má závazek, navíc kdybys to nebyla ty, byla by to jiná. Jako od tebe to k ní taky rozhodně neni hezký, ale Jak většinou končí slušný lidi a jak hajzlové Tím zas neomlouvám nevěru, jen je to prostě složitý a nevidím nic tak jednoznačně na to, abych někoho ve tvé situaci odsuzovala....jeho určitě jo, protože pochybuju, že přítelkyni řekne,že ji miluje a tebe má jen na užívání, tý přísahá nevím na co, že je věrnej

Reaguji na Luciecz:
pokud by to byl vztah založený na sexu, tak váhám. Je to občas fajn zpestření, ale do budoucna mi to stačit nebude. Navíc mám taky nějaké city...jelikož se bojím abych se do toho nijak "neponořila" , jsem teď ohledně pokračování dost skeptiská

ne, ale ukončím to normálně, a ne, že budu dělat z druhýho de.bila a podvádět ho. Tobě to přijde fér??

Já netvrdím, že se to nestává. Kdybych někoho potkala a nemohla si pomoct, tak si to prožiju a tím to končí, ale prostě by mě nenapadlo přemýšlet o tom, že bych si ho mohla "vybojovat", protože za těchto okolností to "bojovat" znamená něco zničit a někomu ubližovat.

Proč bych se ale s původním partnerem měla rozcházet, když ho miluju? Je nevěra fyzická a psychická.....

Reaguji na Lucrezia:
ne fér to není, ale už jsem psala. Pokud ten člověk má vztah několik let a najednou někoho potká, je logické, že hned to neutne. Neví do čeho jde a zda by mu to s tím "novým" partnerem vyšlo. Takže chápu, že je zde úvaha nad tím, zda přijít o něco jistého co funguje jen kůli nějakému dobrodružství a vzplanutí...

Píšeš že jsi ze začátku nevěděla, že někoho má. Tak to nemusíš mít žádné výčitky, ale jakmile bych vešla do toho bytu a viděla prostě ten jejich domov tak bych se otočila na podpadku a odešla. Připadala bych si jako ku...a.
Dovedeš si vůbec představit jaké to je mít tak dlouhý pro ni třeba štastný vztah budovat si domov místo které máte pro sebe jen vy dva a zjistit že si tam vodí holky jak do hotelu? Dovedeš si představit, že se dozvíš že spal s někým ve tvé posteli kde je každý večer s tebou? Kbys ty odešla tak si přivede jinou, ale tobě by zbyla alespoň nějaká čest a hrdost. Ne nadarmo se říká že nemáš dělat druhým věci co nechceš aby dělali oni tobě.

Já osobně kdybych se mě toto stalo tak bych se s ním třeba občas viděla, ale čistě kamarádsky bez se.u líbání a všeho takovýho. A kdyby zjistil že si rozumíme a chtěl mě. Tak bych to řešila tak, že buď se rozejde s ní a zkusíme to jako normální pár a nebo prostě nic. Ale stejně by ve mě pořád zůstával fakt, že on tu svoji partnerku chtěl podvést a že jednou bude chtít podvést mě to je tak daný.

A chlap kterýmu je 28 a nemá žádnej respekt žádnou ústu ke vztahu co trvá už tak dlouho tak toho bych nechtěla ani omylem.
chápu, že může potkat někoho jiného a zamilovat se to je jasné, ale nejdřív si má vyřídit svoje závazky a pak to zkusit s tou novou s tím že buď to vyjde nebo bohužel ne

Reaguji na tamaris:
je hezké myslet na druhé. Měl by to dělat každý z nás. Zároveň je ale někdy dobré myslet také sám na sebe. Proto, ač je to ode mě sobecké nemám výčitky...on by zřejmě měl mít, on ubližuje člověku, kterého má rád. Já k té slečně žádný vztah nemám a pochybuji, že by někdo bral ohledy na mě nebo na některou z vás...

a toho bys chtěla?

smutná pravda

toReaguji na natalia7:
samozdřejmě že je v životě důležité mslet především sama na sebe. Ale třebá já chci svůj život žít tak abych si nemusela nic vyčítat. Abych měla nějakou čest a mohla být na sebe hrdá. Co si myslíš že pro něho seš? Holka do postele nic víc.
Kdyby ses s ním vídala "nevivě" a on se s tebou vídal pravidelně a nešlo by mu jen o sex a postupně by se to do tebe zamiloval a rozhodl se zkusit to s tebou a rozešel se ní tak je to o něčem jiném