Lze přeměnit milenecký vztah na jiný druh vztahu? A má to smysl?

Tak vidíš, pak to asi za zkoušku stojí

Myslim si, že tohle je dobrej přístup. On prostě když nebude chtít, tak to poznáš. Prostě bych takto ukazovala zájem, když o tom neumíš mluvit. A že to v hlavě nemáš srovnaný a nevíš co přesně chceš. To prostě neřeš, se ukáže, jestli tahle cesta je ta správná. Prostě dělej to, z čeho máš sama dobrý pocit.

A neboj já tě celkem chápu. Začínala jsem vztah po rozchodu (5 let vztahu). A první 4 měsíce jsem o tom řekla jen nejlepší kámošce, protože jsem si nebyla jistá, co z toho bude, nebyla jsem si jistá, jestli já na to jsem připravená, jestli si s tím klukem budem rozumět, vlastně jsem nevěděla, jestli něco tak závazného chci... Co jsem věděla, tak že to nebudu řešit a budu si užívat, to co mi to nabízí... i kdyby to bylo jen na pár měsíců. No a světe div se drží to pořád a já už si troufnu mu dávat najevo, jak mi na něm záleží Měl jen trpělivost, nenutil mě... jen byl na mě milej... a díky bohu neslyšim žádný věty typu: bez tebe nedokážu žít. To totiž beru normálně nohy na ramena.

Jo, tak tahle věta by mi také 100% vyděsila ..díky za komentář, je fajn vědět, že mi někdo rozumí, i když je to místy nesrozumitelné

Tak osud, nebo ON? To vše, tak nějak vyřešil zřejmě za mě...již deset dní nejsme v kontaktu. Já jsem se ho kontaktovat nepokusila, on mě také ne. Od naší poslední schůzky. Měla jsem naplánované, jak část z toho, co mu chci říct mu řeknu, připravila jsem a naplánovala (snad) pěkný večer, ale kamarádky si myslí, že bych ho neměla kontaktovat, že když se neozval, tak nemá dál zájem a vzdal to se mnou. No, řeknu vám, nehroutím se, už mi ale bylo lépe. Cítím se sama, opuštěná, ale aspoň nějaký pozitivum - když jsem ve stresu, hubnu. Takže tři kila dole :-/...

Ahoj,

asi se chci trochu vypovídat a taky zjistit jak to mají ostatní např. v podobném vztahu..
Již 2,5 roku znám jednoho muže, seznámila nás moje kamarádka (on je její nevlastní bratr) a hned napoprvé jsme si padli do oka. Vyměnili jsme si skype a začali si psát, on byl již v několikaletém vztahu a má s ní chlapečka. Ten vztah jim dlouhodobě nefungoval, ale klučík byl malý, tak se snažili to nějak vyřešit, navíc on byl tak trochu "podpantoflák" a ona takový generál..Ale jinak z našich rozhovorů jsem zjistila, že je to úžasný muž, inteligentní, šarmantní, zábavný, samozřejmě měl a má i svoje chyby, kdo ne..

No..psali jsme si skoro každý den, nejdříve obecně, skoro samé společné zájmy, postoje a pohled na svět, on mi říkal, že jsme spřízněné duše a že je rád, že mě zná, že vždy se těší na naše konverzace a zlepším mu náladu. Já byla taky ráda, jenže ouha..já nezadaná a co se nestalo, platonicky jsem se do něj trochu zakoukala, párkrát jsme se viděli a bylo jasné, že to jiskří. Jeho nevlastní sestra a má kámoška si z nás dělala srandu, že jsme pro sebe ideální pár, ale já to brala v mezích, on byl prostě zadaný a tečka. Jenže postupem času jsme si spolu i zaflirtovali a ty hovory byly důvěrnější (ale nikdy jsme nepřekročili tu hranici, žádné virtuální milenectví). Co jsem ho znala, jsem nebyla schopna s nikým navázat vztah, nikdo mě nikdy nezaujal jako on, jen pár schůzek a víc nic. Navíc já v té době ani nic vážného nehledala, byla jsem zklamaná z předchozího a dávala to i světu najevo, jako že jsem mladá a nezávislá a nikoho nepotřebuji. on mi na to vždy reagoval, asi potřebuješ najít toho pravého, se kterým se ti svět obrátí naruby a jednou dodal..kež bych tě potkal dříve, kdyby tak věděl co cítím.

Pak se stalo, že nakonec vztah nevydržel a oni šli od sebe, ta jeho přítelkyně řekla, že už takhle nechce, že se jen hádají a odstěhovala se, v té době ta má kámoška slavila narozky a my jsme se tam opět po delší době viděli spolu a co se nestalo..Já jsem nechtěla, nechtěla jsme do toho skočit a být náplast či něco, nespala jsem s ním, ale něco proběhlo.
Jestli jsme si do ted psali hodně tak ted skoro denně. Byl nadšený (aspon se tak jevil) že nakonec za ním přiedu a já přijela a bylo to. Já teda měla strach, že mi to ublíží tak si trochu držela odstup a dávala maličko najevo, že nikam nespěchám, že se vídáme je nám hezky, on to samé..jenomže já do toho šla už trošku zabouchnutá a co se nestalo..zabouchla jsem se..věděla jsme, že to neni chození..jezdíme k sobě jednou za čas, zezačátku skoro každý druhá víkend, pak méně, tu byla nějaká akce a on nemohl..ale denně si píšeme a mluvíme o všem, on mluví o problémech s ex a tím, že někoho má a že mu vadí, že mu ńechce dávat kluky, mluví se mnou o alimentecha tak vůbec..
problém je, že takhle je to už 7. měsíc a já chci víc. Jenomže nechápu myšlení mužů a pořád jsem asi dost naivní. Je nám spolu nádherně, máme spoustu společného, on se mnou mluví skoro o všem, já moc ne, dáno mou povahou a taky tím, že když něco napíšu, necítím uplně zájem, ale to je i tím, že je to chlap a nereaguje tak jako my ženy, které vyslechneme, ne že by nevyslechl to zase ne..Sex jetaky naprosto parádní, ale stále cítím víc a víc že se to posouvá někam kam nechci. už si nepíšeme takové ty polosladké řeči, to mi psal zezačátku, možná aby mě dostal..nikdy miluji tě, ale takové to, ty jsi úžasná, je mi s tebou krásně, moc se na tebe těším..Možná tady došlo k problému, že potom jak si rozumíme a tak jsme si myslela, že začneme nezávazně, aby si ujasnil po rozchodu v hlavě co a jak..ale to se nestalo.

Vídáme se ted jen když má čas a nemá nějakou akci s kamarádama a když tak k němu a nic víc, je fakt, že jsem měla i smůlu na počasí a mohla jezdit až v so odpo a hned v ně odpo zpátky, protože mám hodně práce. Navíc je tu vzdálenost, on je z Brna a já z Plzně
No, nedávno jsem někoho potkala, kdo jeví zájema vůbec se jeví, že mu na mě záleží víc než na tom prvním. Jsme z toho ted tak zmatená a nevim co dál, já se ho už před měsícem ptala, jak to tedy mezi námi je, zda spolu teda jako chodíme či jak, že jsem někoho potkala, nic od toho nečekám, jen že se s ním možná občas sejdu, že nevím a uvidim a on mi řekl, že teda nad tím ještě nijak nepřemýšlel, že ted neví co a jak, že mě má rád a neni to jen o tom, že se spolu vyspíme, ale že ted mi víc říct nemůže, ale že spolu nechodíme, ale nehledá nikoho jiného, ale pokud by se stalo, že by někoho potkal a vyspal se s ní, že by mi to řekl a probrali bychom co dál a zda se já někde zamiluju, tak že bysme to skončili..že se to mezi námi třeba někam posune, ale ted prostě neví co na to říct.

Asi chápete, že se mi to neposluchalo dobře, já to na sobě teda nedala znát..
Tak si říkám, jak to mám brát, jelikož mám nasazené růžové brýle, nej kamarádka je jeho sestra a nikdo o nás neví.
Přijde mi, že si nějak uvědomil, že má najednou svobodný život, že je fajn, že je tu někdo s kým jednou za čas..možná řeší problémy kolem dětí, peněz a rozchodu, to byvh chápala, i tu vzdálenost, ale že mi napíše, že pokud se zamiluji..nebo že kdyby se stalo, že on někde něco..sie to nehledá, ale kdo ví..a že nejsme jen na sex? uchlácholení? Mám ho sakra ráda a jsem ochotna i počkat co dál, ale nějak mě to začalo ubíjet. Říkala jsem si, zkusit ho nějak "dostat" mít příležitost v létě třeba a někam i na jednodenní výlet, podniknout něco víc než jen k němu, ke mně a max nějaká procházka..Já nevim, najednou se tu objeví někdo, kdo má zájem a chce vážný vztah, problém je, že já nejsem schopna se sblížit s někým jiným amám ho v hlavě, ale nějak mám pocit, že mě jen využívá, když zrovna nemá co jiného dělat. tak jestli je to nezávazné, at..nic mi neslíbil, sice to občas působilo..no ale to možná jsme si namluvila, proč mi ale hned píše, když se přihlásim na skype. v minutě mi napíše a už se bavíme o všem možném. uvažuji, zda ho nemám chvíli vydusit a třeba se týden nepřihlásit, ale to asi nevydržím, jsme tak zvyklá být s ním denně v kontaktu.. bohužel, něco udělat musím, čekat a jednoho dne mi napíše, že někoho potkal a dá mi vale a já ztratím někoho, s kým si poprvé v životě umím představit život a i pro m přítele a důvěrníka.
Co se honí chlapům v hlavě, když mají milenku, se kterou si rozumí, svěřují se jí, v sexu to klape, to mají fakt tak jednoduché, že se jim do toho nezamotají city? Máte někdo podobnou zkušenost s takovým vztahem? On asi neví jak jsme na tom s city, i když snad tak natvrdlý není a aspon musí tušit, říkám si, byl by schopen to všechno jen tak zahodit a pak mám dny a říkám si, co pro něj jsem, nic..holka na zavolání a sex a kecy, že na sex jen nejse jsou jen kecy..možná kdyby to byl někdo koho jsme někde potkala a neznala a dali to takhle dohromady, ale pro mě to byl přítel, kterého jsme nějak znala, třebas hlavně přes internet, ale i jsme se párkrát viděli a vše ok, porozumění naprosté, takže možná proto se mi nechce věřit, že bych pro něj byla jen holka co byla zrovna k mání a že by to prostě tak jednodše zahodil, ale kdo ví, chlapi to mají možná jinak a tohle všechno pro něj nic není..
sorry, že to píši sem, ale nejde mi založit nové téma

Ahoj, z toho tvého povídání nevím proč, ale cítím, že tam šance na vztah je, on možná taky už ženám tak nevěří - viz. jeho bývalá a třeba má i nějaké problémy...ale vztah založený na přátelství je nejlepší...otázka je, zda pro tebe někdy něco udělal - myslím třeba maličkosti...koupil ti oblíbenou čokoládu? nebo ti jen tak něčím udělal radost sám od sebe? je rád, když je ti fajn a myslí víc na tebe než na sebe - třeba ti dá deku i když jemu je zima? Jestli ano, tak bych to fakt nezatracovala...
Současně ale nechce ti říct narovinu, že tě chce...možná sám neví...třeba se něčeho obává, nebo opravdu teď neví jestli radši svobodu a nebo tebe
Nešlo by mít paralelně oba dva? Jsi v Plzni a tak se tam můžeš scházet s jedním a současně i jezdit do Brna a rozhodnout se později...ano, není to to pravé ořechové, ale může se ukázat až později, který to s tebou myslí vážně

Prosím tě a co bys na tom měnila, je to tvá přirozenost a pokud máš stálého partnera, tak podle mne je tohle jediný klíč k udržení jeho pozornosti na věky ( ve všech směrech ) . Raději budu ledová královna než umazlená popelka, zatím si nikdo nestěžoval .

A k tématu : jo, souhlasím se vším, zkusit jej vytáhnout někde mimo postel a pak už to nechat na něm, ať se projeví - ale upřimně, moc velkou šanci bych tomu nedávala - on to chtěl tak, jak je to teď, kdyby se mu ta odměřenost a žádné city nelíbily, tak by do toho (ne)vztahu nešel. Ty to chceš teď změnit a zaplést do toho vztah, lásku, navážno, společné snídaně, ťuťuťu ňuňuňu, .... Tak snad se nelekne změny a neuteče rovnou hned, ale mám zato, že kdyby tohle on chtěl, tak by s tím začal i sám, stačilo by nenápadně popostrčit.

Reaguji na andrejka86: Nejsi jenom na sex, děláš mu i vrbu. Jemu to takto vyhovuje, tobě ne. Skutečně ale nevidím v tom, co vyprávíš, žádné náznaky, že by měl zájem vztah nějak prohloubit. Můžeš ho přitlačit ke zdi, využít toho, že je jak říkáš podpantoflák, třeba bys ho i přinutila k větší aktivitě, ale dlouhodobě z něčeho takového nic nekouká. Až budeš mít pocit, že se tím hodně trápíš, tak běž od toho pryč, přestaň se s ním úplně vídat a bavit. Určitě najdeš někoho, komu na tobě bude záležet víc, bude to brát vážně.

Reaguji na dadabus: Šlo, pokud jsem četla správně, právě o to, že to její přirozenost není a že se to po nějaké události změnilo. Jestli se to nevrátí do těch "přirozených" kolejí tak bych to asi brala jako možný příznak nějakého závažnějšího problému.

Reaguji na Kischona:
Měla bys mu říct co a jak cítíš a vnímáš a nebát se...

Ale chtěla bych vědět něco..Již 2 a půl roku mám milence.On byl zpočátku jen na sex,později jsme si začali víc psat,pak i volat.Měly jsme i problémy a vždy to řešil stylem-tak to ukončíme ne?Teď když se vyskytne problém říkává-že se na mě teda nevykašleš když jsem tak hroznej.Já byla vdaná,on má přítelkynis dítětem.Jednou na to přišel manžel..myslela jsem že je konec..nebyl...jen pauza..během pauzy jsem se rozvedla.Pak jsem nechtěně s milencem otěhotněla.Byl potrat...opět sem si myslela,že je konec,protože který chlap by snesl byť jen pocit,že mohl mít dítě s jinou a čekat jestli se to nedozví ta jeho třeba...ale opět to neukončil!Řekl,že mě má rád,že věci co jsem mu dala má schované a že to sice moc neříká,ale má to citový.Na to mi za vše poděkoval a řekl,že nejvíc děkuje za to,že jsem.A mě by zajímalo,zda si myslíte,že mě miluje.Proč by jinak i nadále se mnou zůstaval?Chtěla bych ho jen pro sebe,mám šanci?Kvůli sexu se mnou taky jen není a poznala jsem to podle toho,že chodí ke mě domů jen tak,sedne si promluvíme pár slov zdrží se a pak řekne že si pisnem nebo zavoláme a odejde domů..nechci aby odcházel,chci aby zůstal ale nevím jestli by chtěl..a nechci tlačit na pilu...poradíte?

Reaguji na andrejka86:
Dobrý den.
Když jsem četla váš článek,jako bych mluvila o mém vztahu se zadaným milencem.Znala jsem ho už hodně dlouhou dobu,když jsme se setkaly.nebylo to hned hups do postele a nazdar...psal mi tak hezky,krásko,jsme na stejné vlně a pod. no a pak se z nás staly milenci.Já k němu nic necítila a protože mi v té době nehungovalo manželství ten sex jsem uvítala...užívala jsem si to.Pak jsem zjistila,že se začínám na něho těšit,pípla sms a já hned letěla že píše on,a byla zklamaná když psal někdo jiný.Chtě nechtě jsem si později musela přiznat,že jsem do něho zamilovaná a to šíleně.
On má přítelkyni s dítětem a A já se ptávala sama sebe jestli to nevidí,že jsem se do něho zamilovala...no a pak se stalo něco a mi měly pauzu.Teď už bývalý si s ním byl promluvit.A tehdy když jsem si myslela,že totonáš vztah nevydrží jsem mu řekla že ho miluju..Napsal,že ho moc mrzí co se stalo s tím ex a že doufá,že to přežijem a ať si na sebe dávám pozor.V té pauze jsem se rozvedla,odstěhovala a mi si sice psaly a pak i už zase volaly ale ještě jsme spolu nespaly.A když se tak stalo,já otěhotněla.Ne že bych nebyla zodpovědná,ale brala jsem antibiotika a selhali mi prášky...
já byla na dně a stále jsem...těšilo mě,že jsem těhotná s ním,s mužem kterýho miluju,ale na druhou stranu jsem věděla,že se todítě nesmí narodit.Oznámila jsem mu to..Co mě potěšilo bylo,že se zeptal co s tím budeme dělat a ne co s tím budeš dělat..tak jsme se domluvili,že půjdu na potrat..po tom zákroku kdy mě probouzeli z narkozy jsem se zhroutila.brečela jsem...pozdě jsem si uvědomila,že to děťátko jsem chtěla a měla víc bojovat..ale co už...tak jsem si říkala,že to je konec mezi nama,protože žádnej zadanej muž by to neustál a bál by se,že se to doví jeho polovička...ale pořád jsme spolu...volá,píše,vozí mě na kontrole a zase zpět,neustále říká buď opatrná na sebe...a tak...
A já se ptám stejně.
Co se mužům táhne hlavou...proč když mají milenku a doma jim to neklape asi tak jak by mělo a s tou milenkou si rozumí po všech stránkách..proč neřeknou Záleží mi na tobě,mám tě rád,nebo miluju tě?To jsou opravdu tak citově nedospělí,že to neumí říct a nebo i změnit život pokud jim je s někým líp?To opravdu myslí jen na sebe a nedbají toho,že jich někdo miluje a bolí to?
Chtěla bych ho mít jen pro sebe,ráno s ním vstávat a večer usínat...ale bojím se,že on je bojácnej a vlastně takto mu to vyhovuje...
Ale zase...umí říct i věci,který mě těší a můj instinkt mi říká,že i on miluje mě,ale to že by přišel o dceru ho trápí..jednou mi totiž řekl,že kdyby se to dověděla ta jeho o nás dvou,musel by se odstěhovat a on by o to dítě přišel...
navíc..jsme spolu už 2,5 roku...přečkaly jsme mnoho zlého a já si říkám že kdyby mě neměl rád a ji opravdu miloval,nechodí za mnou,nechodí...
protože já ho miluju a nenapadlo mě začít si s někým jiným ať už vážně nebo jen tak na sex..nedokážu to..měla bych pocit,že ho podvádím..a z toho usuzuji,že ji až tak moc nemiluje...mýlím se?Ne...když někoho milujete opravdově nemáte tendenci hledat si někoho jiného..ne?Co vy na to?

Tady si přečti blog, na který jsem nedávno narazila, je tam zatím jen pár článků, ale uvidíš, že z milenky se přítelkyně nestává - Top secret journal.

Kdyby mezi vámi bylo něco víc, kdyby jste k sobě patřili, tak to nebude trvat už 3 měsíce, než nad tím začneš přemýšlet, prostě by vás to k sobě přitáhlo samo...