Lucie Borhyová a Michal Hrdlička věkový rozdíl a nejen oni

je těžké ty situace porovnávat, ale asi takhle... kdyby mi celé dětství všichni říkali něco jako - ty máš ale mladé rodiče, tak to beru úplně jinak... tak samo, kdyby se posmívali kvůli křivým nohám, šilhavému oku, práci uklízečky... ve mně ty jejich poznámky typu - tvá máma je moc stará - vzbuzovaly strach, že brzy zemře a nechá mě tu samotnou, a to děcku prostě nevysvětlíš

Osobně beru názor, že je důležitý ten "duševní" stav obou partnerů. Ale odsud posud.. Nemám v okolí páry, kde by byl nějaký extrémní věkový rozdíl - největší rozdíl je 5 let starší ženská.
Ale prostě už i tohle je pro mě divný.
Ségra má přítele jenom o rok mladšího a u nich je to hodně znát. Ona vždycky byla vyspělejší, on je "pubertální ma.gor" (ale je mu 26). Klape jim to ale už 5let.

Pořád mám zakořeněný, že ve vztahu má být starší chlap. Nic se nemá přehánět takže maximálně do deseti let. Souhlasím s názorem, že pokud si (ať muž nebo žena) najde protějšek o generaci starší/mladší, bude v tom pravděpodobně psychický problém. A jestli to není nic psychického tak je to přinejmenším nechutné..

Hrdlička mi byl sympatický do prvního rozhovoru. Když promluvil, tak jsem zjistila, že je to prostě nevyspělej klučík, kdežto Borhyová mi přijde jako fakt vyspělá ženská s rozumnýma názorama (až na to, že si začala s "mladším bráchou" )
Dávám jim čas tak do Lindiných 2.narozenin, pak to půjde do kopru.

Jsem narozená v prosinci 1992 a mít přítele o měsíc mladšího by pro mě byla "tragédie", protože už bychom byli jiné ročníky a já byla "ta stará"
Raději budu i nadále hledat v ročnících kolem roku 1990

Reaguji na Janča92:

"Ta stará" ale můžeš být i s o 10 starším mužem, pokud si to takhle budeš nastavovat - že prostě v určitém věku nebo při určitým věkovým rozdílu "musíš" být stará.
Píšeš o tom, co vidíš ve svém okolí a o tom, co máš zakořeněný... a v tom je asi i podstata celé té diskuze, že se neustále dodržují někým nastavená pravidla, co by jako mělo fungovat a jak by to mělo chodit a co dobře vypadá... a člověk se řídí tím, co mu ostatní takto "vnutí", aniž by uvažoval, jestli to vůbec má nějakou logickou podstatu.
Miguel Ruíz v jedné ze svých knížek napsal dost dobrou větu: "Nehodlám dodržovat dohody, které jsem sám neuzavíral." Myslím, že spousta lidí dneska dodržuje cizí dohody, se kterými nijak nesouzní a akorát se jimi nechá zbytečně omezovat.
Já bych s mladším partnerem problém neměla. Jediné, co by mi vadilo, kdyby z toho měl mít divný pocit on sám. - Ale to proto, že by pak bylo jasné, že to není člověk pro mě a pro můj život, ale že žije v zajetí předsudků a stereotypů a že tu není sám za sebe.

Proto píšu, že podle mě "musí" být starší chlap.. pak si "stará" připadat nebudu..

Ale tak já to beru třeba i z pohledu biologie.. Holky (zpravdila) dospívají dřív než kluci, o dva/tři roky.. tudíž když si holka najde o dva roky staršího kluka tak se věk "vyrovná"
Nadruhou stranu, když se dívam na statistiku délky života - v ČR muži 73,5 let, ženy 80let.. takže vlastně by si ženská "měla" hledat chlapa o 6,5 let mladšího
Každopádně (teď to berte s nadsázkou) jsem si zkusila jeden úsměvný testík na zjištění ideálního věku partnera Vyšlo mi, že bych měla hledat ve vodách od 18 do 30 let Jako pracující žena bych měla být s klučíkem, kterého čeká maturita? To né, děkuju..

No vidíš.. to já bych měla. Když se podívám na většinu kluků kolem dvacítky tak pro mě to jsou prostě děti, které neví co od života chtějí.. Já chci staršího chlapa, který pro mě bude v životě znamenat určitou jistotu.. I když to taky není stoprocentní, ale je to pravděpodobnější než se zajíčkem
Mně je to jedno, jak si každý zařídí svůj život, ale pro mě pohled na Ivanku a Káju, na Lucii a Michala, nebo takovou Courtney Stodden a Douga Hutchisona mi přijde víc než... raději bez komentáře

Já taky vždy tvrdila, že mladšího ne, ani náhodou. No teď mám přítele o 2,5 roku mladšího (já 26) a jsme spokojení I když musím uznat, že jsem si zezačátku absolutně nepřipouštěla, že by z toho něco mohlo být. Ale kdyby byl ještě mladší, s tím už bych asi měla dost problém

Já jsem to pochopila. Ale myslela jsem to tak, že pokud si prostě v určitém věku začneš připadat stará, tak tě od toho pocitu nezachrání ani stařec nad hrobem. To, jak se cítíš, zkrátka vychází hlavně z tebe samotné a z toho, jak se TY sama vidíš. A i tu jistotu radši hledej sama u sebe, protože spoléhat se na kohokoliv a na cokoliv je dost ošemetné.
Jinak je mi jasný, že s ohledem na tvůj věk v tobě momentálně představa mladšího partnera může vyvolávat mdloby, pokud nemáš nějaké pedofilní sklony. Psala jsem to spíš obecně. Třeba za deset to pro tebe už tak nepřijatelné taky nebude. Možná pak naopak oceníš ten "nevyzrálý" pohled na svět a to, že tě nebude obtěžovat (a stahovat) řečmi o tom, jak už má život za sebou, kde ho co bolí apod.