Lichotky

Ono s lidmi, kteří na lichotky hodně dají, spíše přespříliš na ně dají, se díky nim dá manipulovat, nebo je využívat. Tohle někteří zneužívají, což kazí pověst lichotkám jako takovým.

Já sám mám lichotky, nebo pochvaly už docela rád. Dříve tomu tak nebývalo. Umím lichotit, aspoň si myslím, ale neuměl jsem je přijímat. Ve vztazích co jsem si prošel byly lichotky takovým kořením

bohužel ani jedno,ani druhé. I když s tím lichocením druhým jsem a tom podstatně lépe - i když-taky se nepředám Ale nejhorší je, když někdo lichotí mně. Samozřejmě mě to těší - a moc,ale v dané chvíli si připadám tak nějak nepatřičně,skoro se stydím a snažím se rychle odbočit od tématu

určitě ano,ale musí být míněny opravdu upřímně,jinak mohou vztah (jakýkoliv) naopak narušit.

pehot
Tak to máme podobněJá osobně lichotky teda ráda nemám,pravda záleží od koho jsou,pokud mi lichotí mě moc blízcí lidé,udělají mi i radost,to jo.Ale jinak mě lichotky od "cizích lidí" dost vadí,nevěřím jim.
Já osobně ráda polichotím,ale zase jen těm blízkým,jinak mě to přijde divné,lichotit třeba někomu koho vidím málo a skoro ho neznám.
Vzhledem k mému postoji k lichotkám nevím,zda mohou prospět.

nejčastěji říkám, že to někomu sluší, nebo že je fakt chytrej, šikovnej... Osobně mi taky občas někdo řekne, že mi to sluší, slušně poděkuji a beru to s rezervou Ze židle mě dokáže zvednout, když mi někdo řekne, že jsem roztomilá, nebo slaďoučká

Jinak ve vztahu jsou určitě důležité, myslím, že po delším vztahu ani nemohou být zbytečně neupřímné a řečeny ze slušnosti.. A ty nelichotivé, pokud jsou ale opravdu pravdivé a ne příliš tvrdé, jsou také důležité.

Lichotky ano, ale jen od blízkých lidí, rodina, přítel a tak. Slyším je ráda, ale zároveň jsem v nich v rozpacích. A to samé obráceně, cizích lidem polichotím stylem máš hezkou sukni, jsi hezky učesaná, tu kytku jste uvázala moc hezky, a nejvíc lichotky mířím směrem k přítelovi, který si to opravdu zaslouží. Když se polichotíme, taky je to takový impuls, takový projev lásky, kdy nás to oba zahřeje u srdíčka a víme, že si jeden druhého vážíme a ceníme

Já to mám úplně naopak - chválím pořád a klidně i cizí lidi. Prostě se mi líbí vyzdvihovat na lidech to dobré..mnozí z nich, věřím, se o sobě nic pěkného nedozví dokonce ani od partnera...Samozřejmě nelžu, ale dělá mi radost říct o někom, že je chytrý, ž má pěkné oblečení atd., pokud tomu skutečně tak je.

Lichotky směřoané ke mně filtruji, sama vím, ktré jsou pravdivé a které ne. Ale i ty nepravdivé mě potěší, pokud jsou projevem nějaké sympatie ke mně a ne "společenské bezduché konverzace".