Láskou přicházím o přátelství

připomínáš mi mojí kamarádku, která s novým přítelem vždy zapomíná na mě, přátelé jsou pak už jen jeho přátelé, které poznala.... nevím nevím jak tvoje okolí, ale mě tahle hra med/bič moc nevyhovuje, raději budu mít dobré přátelé než mít takové, kteří se ozvou jen když přítel nemá čas nebo není vůbec... v manželství se pak sama zblázníš

Elle_Llea
nemohu říct, že bych si myslela, že je to normalní, ale opravdu si myslím, že spoustu žen se upne právě na partnera a hned se jakoby vrhá být " zodpovědnou manželkou". Neříkam, že všechny nebo většina. Ale jsem si toho vědoma. Možná si na druhou stranu ale říkam, že se bavím stále, jen každý den sedět v kavárně a drbat není zrovna po tydnu zábava a v mém okolí málokdo tráví čas třeba sportováním něbo nejakou aktivitou.

Myslím, že s tímhle to mám podobně. Často odmítám přátele, protože nechci trávit odpoledne neodůvodněným poflakováním po městě, posezením ve třech lidech atd. Hodně vždy přemýšlím, jestli bych místo toho nemohla udělat něco jiného a líp ten čas využít. Zvláště to sportování bych také uvítala, ale s tím nikdy moc nepochodím. Ráda bych ti nějak poradila, ale sama nevím, co s tím

Misu8

Přesně tak, nechci tím říct, že raději doma ležím u TV, ale řeknu, že udělam třeba to to to. Když to tak vidím napsané, tak jsi mi aj poradila Tím, že si říkam, že opravdu vysedávat každý den na kafe je hrozné. Raději si zajdu na spinning a vyžehlím občas zajdu na to kafko, at jsem v obraze. Vážně nejsem nespolečenská, právě že naopak. Ale poslouchat, jaké mají všichni problémy mě taky zrovna nedobiji

Nicci

Ahoj, tak ja bych se taky přihlásila k tvoji krevní skupině Mám přátele, kteří jsou každý den venku na pivku, nebo posedávají po kavárnách..spíš teda vinárnách a mě to nebaví. Dřív jsem chodila ven častěji, ale došlo mi, že je to pořád dokola, že se bavíme o stejných věcech a opravdu je to škoda času. (A to si o sobě taky myslím, že jsem velmi společenský člověk). Člověk pak nic pořádnýho neudělá, ani na sebe nemá čas. Ja jsem si řekla, že stačí se setkat jednou za týden posedět a pokecat a basta. A nemám to závisle na příteli. Když jsem sama doma, nějak mi to nevadí, vždycky se zabavím. Taky se spíš snažím s přáteli domluvit nějaký ten sport, ale nikomu se moc nechce, takže většinu času sportuju sama. Ale nemyslím si, že je to divné

A máš je ráda?

Eevita
Ano ano, taky to u mě nezávisí na příteli. Právě to je to, že i když bych mohla, tak jsem raději nakonec sama doma Zacvičit si chodím raději sama, víc si to užiju

Vločka
To víš, že mám

Tak to mám přesně stejné. Mě baví být s přáteli, ale být i sama a dělat si věci podle sebe. Každej potřebuje čas pro sebe, někdo víc, někdo míň. A nehraje v tom roli, jestli je máš ráda nebo ne. Ja svoje přátele ráda mám, ale nemusíme se vidět každý den.

Eevita

souhlasím a připojuji se

Láskou přicházím o přátelství? Tak u mě to tak je :-/ když jsem se seznámila s přítelem (mě bylo 19), tak jsem teda ještě pravidelně s přáteli byla (mám spíš kamarády kluky než kamarádky). Ale postupem času jsem o ně přicházela jelikož se to nedalo. Můj přítel žárdlí, takže nějaké kafe s kamarádem nerad slyšel, tak jsem to začala omezovat. Kámošek pár mám, ale nevím. Někdy raději jdu třeba sama zasportovat, než se někde poflakovat s kámoškama. Ale s těmi co mám fakt veliké přátelství samozřejmě trvalý kontakt dodržuji. Teď mi je 23 a čeho jsme docílili? Máme s přítelem společné kamarády (jako v páru) a je to lepší. Trávíme spolu dost času, takže když někam vyrazíme společně s přáteli je to fajn. Lepší, než když měl každej jen svoje přátele. Ale myslím, že vše je o tom, zda ty lidi mají společné zájmy např. pes, sport, nebo i mimčo. Přesto se vrátím k úvodu. Ano, s láskou jsem přišla o pár dobrých přátel.

Ahoj všem,dnes bych to po x letech řešila úplně jinak,protože mám své zkušenosti za sebou.Byla jsem vždycky přátelská a měla spousty dobrých přátel obou pohlaví.Mému příteli to nebylo po chuti,protože byl děsně žárlivej.Tu spoustu jsem omezila na pár a,když jsme se vzali tak manžel nechtěl vůbec,abych někam chodila sama bez něho.Snad mi to tenkrát i imponovalo jak mě chtěl mít jen a jen pro sebe.Po narození dcery jsem měla již jen několik známích,ale kamarádi se tomu říkat nedalo a můj muž stále nebyl spokojený.Pak jsem pro nás vytvořila společné známé a to trochu toleroval,ale opravdu jen trochu.........říkal to jsou tví kamarádi a semnou se baví jen kvůli tomu,že jsem tvůj manžel.Jenže žárlivost muže přibývala na každéhio kdo mě už jen pozdravil.Pak manžel onemocněl bohužel rakovina,psychicky se zhroutil a mě s dcerou opustil........je mi hrozně alespoň,že mám aspoň jednu kamarádku více už nemám jsou to jen mí známí.Takže přátel se rozhodně nevzdávejte bohužel má vlastní zkušenost.

také mám s láskou méně času na přátele. Chci být ci nejvíc s tím, koho miluju,a pokud se jednalo jen o chození, čas na přátele se přee jen našel, ale jakmile nastoupí společné bydlení, mám jiné starosti a chutě a nálady a v ten moment jsem v kontaktu s přáteli víceméně po telefonu a mailech a vím, že je to špatně, ale pokud nastane takové to ráno vstát, práce, navečer přiběhnout, něco udělat, uvařit atd, tak pak už mám chu jen a jen na svého miláčka

Nicci
Myslím, že děláš dost chybu. Teď jsi zamilovaná, ale pak se může něco stát a přítel tu nebude a přátelé, kteří mohli být také ne. Oba partneři by si vždy měli zachovat nějaké své přátele a koníčky, zároveň se tím obohacují a celkově to prospívá jejich vztahu (mají plno témat k hovoru, zážitků, jsou si vzácnější, neberou toho druhého jako inventář co je vždy doma a tak trochu an něj třeba žárlí, pro muže je určitě zajímavější žena, která má své přátele a koníčky než domácí puťka, která ho čeká než přijde z práce, pak s ním tráví veškerý čas a tak se to opakuje dokola). Navíc ne každý chce být se svým miláčkem každý den, možná tvůj přítel ano, ale jen zatím ano a pak bude chtít jít pokecat taky občas s někým jiným, slyšet jiné názory, trošku si odpočinout od někoho s kým je každý den a ty pak budeš sedět doma a litovat? Nikdo nechce "stíhačku" s kterou musí být nonstop, která nemá své přátele a která ho nepustí samotného ani na krok.Určitě si udělej čas na přátele, ne víc času než jsi se svým přítelem, to rozhodně ne, ale nějaký čas si pro ně vždy udělej.

Mám to taky tak Je pravda, že to vztahu ani tobě technicky vzato škodí... ale já si nemůžu pomoct. Prý máme stavět svůj "svět" minimálně na třech lidech, o které se můžeme opřít a když nás partner/ nej kamarádka opustí, aby se dalo jít dál. Sama to ale neumím a kvůli chlapa bych překopala celý svůj program