Kratší než obvyklá rodičovská dovolená

Souhlasím s tvými příspěvky. Jinak Lisa mi celkem připomíná jinou naši milovanou uživatelku, ke které všechny s obdivem vzhlížíme...

I já bych si dala říct

Takový chlap by tady byl označen za rozmazleného mamánka a nikdo by ho nechtěl...

Reaguji na Lisa:

Já bych si to rozmyslela, zkus zajít ke kamarádce s dítětem, nebo někam do rodiny s děckem a buď tam s ním třeba pár hodin....no, myslím, že když je člověk sám, má jistou pohodu i když máš těžké studium a práci, to prostě s děckem nebude i když budeš mít chůvy, paní na úklid atd....prostě přijdeš domů a bude tam dítě a to už napořád...jestli ti není přes třicet, já bych počkala, ale tak každého věc

Reaguji na Adka: Já tě už vážně nechápu. O co ti jde? To vážně nedokážeš tolerovat, že lidi jsou různí? Opravdu bych chtěla vidět tebe, jak zase zvládáš věci, které jsem tehdy zvládala já. Je snadné se někomu smát, že mu na stole stojí hrnek už týden nemytý, ale směju se zase já tobě, že jsi nelítala jak fretka z práce do školy? No, asi to už nemá cenu řešit Jo, zařídila jsem si život tak, jak mi vyhovuje.

Ano, s více dětma to asi není úplně jednoduché a v některých oborech to asi nejde vůbec. Ale s jedním prckem a třeba dvouletou MD v tom nevidím žádný problém.

Jen jsem tím chtěla říct, že pracující maminka to má těžší a náročnější, zvládat práci, domácnost, manžela, koníčky, rodinu, přátele a navíc ještě dítě...

Myslím, že ani tohle nemusí být nějaký odraz reality. Já například malé děti hlídala už pomalu od svého dětství, a byla to vesměs pohoda pro mně. Myslím, že pohlídat dítě, když máš prostor si s ním jen hrát, vymýšlet aktivity, případně učit, je pohoda, ale ty ženy na mateřské musí právě ještě spoustu věcí okolo, ono leze na mozek i třeba taková maličkost, jako, když dítě poosmé převlečete o ono si vám podeváté ublinkne (byť to pak třeba vyprávíte jak historky pro pobavení)

Reaguji na Red_fire: Rozmazlená jsem vážně nebyla. Už na střední jsem měla odborné stáže, takže po škole, která nám mimochodem obvykle končila ve čtyři, jsem letěla na stáž, nebo se učila na VŠ, nebo dělala věci do školy. Nezastavila jsem se. A samozřejmostí bylo, že jsem pomohla, když bylo doma třebas. Rodiče mně ale radši viděli při studiu. To neznamená, že by mě ale nenaučili vařit (a opravdu obstojně), prát a žehlit. Myslím si, že hodně zjednodušuješ, kdo je rozmazlený a líný a kdo ne.

Hlavn bych se ráda vrátila k tématu mých budoucích potomů, i když je asi zábavnější řešit tu osobní věci, že?-)

Reaguji na pulspuls: Jo taky s tebou souhlasím. Chtěla bych být ted více u kámošek s malýma dětma. A nějak trochu počkat, ono došlo mi dost, že jsou věci, se kterýma jsem jednoduše nepočítala. To člověku dojde právě až pak, že to není až tak levou zadní

Ještě přemýšlím taky nad výhodou jeslí - chůvy. Zase teď jedna známá básnila o jedné soukromé školce, tam s dětmi pořád něco dělají, jsou různé programy, mají koně....dělají s nima na principu montessori. Těžko bych sháněla takovou chůvu. Ale maličké dítě, myslím rok a půl, z toho asi moc nebude mít? Prosím o názory....finančně to vyjde nastejno

já taky jsem měla k dětem kladný vztah a pak jsem párkrát hlídala děti okolo 3 let a po pár hodinách jsem byla grogy a chtěla jsem jít domů si odpočinout, prostě jsem viděla, že to vůbec není takové, jak jsem myslela...

A představa, že přijdu domů a čeká to tam na mě ještě po práci....ale tak nevím, zvládnout se to určitě dá, jenom už to není takové jako bez něj

Neprožívej to tolik, holky si rýply, protože sis sama naběhla...

A hlavně, jak už tady zaznělo, nic se nemá nelajnovat řádek po řádku. Může se stát cokoliv, pár komplikací a člověk si najednou na najmutí nějaké chůvy či brzký návrat do práce ani nevzpomene. Není to jako naplánovat si poznávací dovolenou s podrobným itinerářem...

Jde mi o to, že si budoucnost s dítětem představuješ jak Hurvínek válku, tak ať pak nejsi nemile překvapená, že to nejde tak jednoduše, podle Tvých představ.

Ale já to přeci toleruji. Jen jsem si dovolila napsat svůj názor a Ty jsi tu kvůli tomu začala vyvádět.

Vzhledem k tomu, že jsi místo jeho umytí šla založit téma na Omlazení (a celkově tu trávila čas), tak mi to opravdu vtipné přijde, ono se pak tomu pracovnímu vytížení hůře věří.

Prosím?! A jak to víš? Při studiu jsem pracovala, starala se o vlastního koně, psa (a další 3 cizí) a překvapivě zvládala i uklízet a vést domácnost, ale nepřipadá mi to nic mimořádného, tudíž nemám potřebu to tu vytahovat.

Na to pozor, pokud dáš dítě do dvou let do jeslí na víc než určený počet hodin (asi 40 za měsíc), nemáš nárok na rodičovský příspěvek, pokud se nepletu...

Podle mně je školka (sebelepší) ideální od těch 3 let, to už dítě rozlišuje sebe od okolí, samostatně myslí, má i hodně z toho, že je v kolektivu.

Dítě 1,5 roku si myslím, že bych dala třeba na hodinu někam, pokud by měli nějaké speciální programy pro děti v tomhle věku, popravdě těžko si pod tím umím něco představit, třeba někdo bude vědět líp.

Jak tu někdo psal o testu chův, tak to bylo teď v lednu v Černých ovcích, určitě to půjde dohledat na internetu (iVysílání) v podstatě to dopadlo tak, že snad jenom jedna splnila opravdu pokyny, dítěti se plně věnovala a vymýšlela pro něj různé činnosti, zbytek si více či méně vyřizoval své osobní záležitost, vrchol byla slečna, co šmejdila v celém bytě, zmizela na dlouhou dobu v nějaké místnosti a děcko nechala o samotě.

Mě cca od 1,5 roku různě hlídala babička a nebo prateta, protože mamka čekala ségru a nebylo jí moc dobře a pak ségra byla akční díte, nikomu nedopřála klid a táta dělal 12 hodinové směny, takže já byla daná na hlídání. Na pratetu táta vysloveně žárlil, protože jeho jsem skoro neviděla a teta mě hlídala skoro pořád. Když zavzpomínám na dětství, tak většina mých vzpomínek je právě na zážitky s tetou nebo babičkou (což teda doma neříkám, protože vím, že by to rodiče mrzelo) a to přes to, že s námi rodiče odjeli v létě na skoro 2 měsíce na chatu. Ve volném čase se mi rodiče věnovali hodně, ale vzpomínky na první zavázanou tkaničku, na první přečtené písmenko, první pokus o vaření, první vypadlý zub atd. ty prostě patří k babičce a tetě.
Tím ale nechci říct, že by bylo něco špatného na tom, jít po roce pracovat, moji rodiče tak byli vychováni také. Jenom pak je potřeba počítat s tím, že dítě může být ze začátku mnohem víc fixováno na člověka, který s ním tráví většinu času, než na rodiče.

Reaguji na pulspuls: Já jsem chvilku dělala ve školce. Bylo to hrozné Přišla jsem ve tři a spala jsem do šesti, pak se navečeřela, připravila se do práce a tak furt dokola. Měla jsem na starosti třicet dětí a když jsem udělala letadlo jednomu, chtěly hned i ostatní....Učitelky byly mnohem klidnější, což dnes chápu, ale já těm dětem chtěla dát maximum To mě na dlouhou dobu vyléčilo.

Jinak já byla nejstarší v rodině a vždycky jsem byla ta, kdo měl mladší děti na starosti. Nikdy ale ne mladší děti (pod tři roky), takže tam vlastně já pořádně nevím, co to obnáší a budu se s tím muset seznámit