Kratší než obvyklá rodičovská dovolená

Nejdůležitější je, jak na tebe bude paní na hlídání působit, jak si s ní budeš rozumět ty. Protože ač může být člověk s dětmi sebelepší a úchvatný, ale ty si s ním rozumět nebudeš, tak to ztroskotá. Třeba já si dokázala vybudovat vztah s kterýmkoliv dítětem, ale jenom jedni rodiče pro mě byli úžasní. A to bylo to, proč poslední práce chůvy pro mě byla tak úžasná zkušenost, a nejspíš i poslední, protože si myslím, že se nic podobného už nebude opakovat.

Reaguji na Klementain: jo jasně,já to chápu, ale my celá rodina máme odlišný styl stravování, takže připravit jídlo pro nás prostě je prostě složitý

Reaguji na Lisa:
Nezlob se na mě, ale hlava mi nebere nač potřebuje mladá bezdětná holka pomocnici na úklid a nechat si vozit nákupy až domů?
Nechtěla jsem původně reagovat, ale nakonec mi to nedalo. Už za svobodna jsi postrádala organizační schopnost (slušně řečeno), viz. zde: https://www.omlazeni.cz/nezvladame-domaci-prace-66- 218855-0.html, proto mě nyní překvapuje, že si to představuješ tak jednoduše.
Za svobodna jsi nebyla schopna trochu uklidit a umýt nádobí po 2 lidech a teď vše s malým dítětem zvládneš levou zadní?

Reaguji na Adka:
Když jsem četla Tvůj komentář, tak mě napadlo, že dáš odkaz spíš na téma Žena v domácnosti, nicméně názory tam prezentované v kontextu tématu Nezvládáme domácí práce (tedy jestli je to ta samá Lisa), působí poněkud paradoxně, nebo jak to říct.

Sama jednou plánuji, že se o rodičovskou podělím s mužem, např. že bych byla do 1,5roku doma já a pak on, podle mně pro dítě i tatínka ideální, kolikrát spíš kolem mně chlapi o generaci starší "naříkají" jak jim to uteklo a o to víc se těší na vnoučata. Ale asi bych do toho nešla, pokud bych vydělávala výrazně míň jak manžel, a platit chůvě 16tis. a víc mi přijde, nemůžu si pomoct, kontraproduktivní.

Chápu, že když má někdo kariéru, že 3 roky jsou dost, ale dá se to, a já bych na celé dni nechtěla být trvale odkázána ani na vlastní babičky, natož na cizího člověka. Krom toho, i co vidím v okolí, tak ženy na vyšších postech, nebo ty, které se snaží o tu kariéru a ne jen chodí do práce, tak ty chodí všechny domů daleko daleko později než ve čtyři odpoledne, tak i proto se obávám, že to moc nejde. Jde to spíš u svobodných povolání.

Ano, jde o tu samou Lisu.

Přesně tak a maminka,která je doma má na to intenzivní věnování mnohem více času i prostoru. To je prostě fakt. Pracující mamky prostě jsou o něco ochuzené, na druhou stranu mají ten život na rodičovské pestřejší. Všechno má něco, ale rozhodně není pravda, že pracující matka bude "u všeho" jako ta, co je doma. Sama jsem to poznala a vidím to třeba na tatínkovi mého dítěte, který ač se snaží, tak o spoustu věcí přichází, holt někdo do práce chodit musí. Ale i přesto zakladatelce fandím, však každému vyhovuje něco jiného a prcek bude spokojený, jen, spíš jde o to, aby tak byla spokojená ona.

Já třeba když prcek spí, tak můžu odpočívat, abych na něj měla energii nebo si číst odborné knížky o výchově a jeho rozvoji, chodit s ním ven, plánovat nám společný režim a je to super Na druhou stranu tě fakt chápu, taky jsem chtěla jít do práce a spousta žen dokonce musí. Má to taky svoje výhody, neutíká ti kariéra, máš možnost si od dítěte odpočinout atd.

Nj, taky je ale mezi nima velký časový rozestup Od 'domácí práce přece zvládá každý' k 'nezvládám domácí práce' vede jen jeden krůček - zkusit to na vlastní kůži

Reaguji na Adka:
Hm, ale mimo jiné tam je taky názor, že muž si ženy snad nemůže vážit když dělá pouze ty domácí práce a je doma.

Tak snad jen z této obavy o "uznání" partnera nevyplývá toto téma.

Jinak kolem mně spíš teda ženy, které šly do práce a s dítětem v tak malém věku, tak jsou to spíš případy, kdy jim nic jiného nezbývá, nemohou si to dovolit (finančně), být doma.

A jak tu je ten příklad s tím zahraničím, já toto znám tedy zprostředkovaně pouze z Irska, ale přišlo mi, i z vyprávění, že je to kvůli financím a hlavně proto, že zaměstnavatel by místo nedržel, nicméně ty platy, které tyto ženy pobíraly, byly opravdu někde jinde, a na au-pair dávaly zlomek své mzdy třeba 1/10.

Řekla bych ale, že i teď je u nás v tomto situace jiná, než v UK, že se to srovnávat moc nedá, asi teda záleží i v jakém to je oboru.

S tímto názorem bohužel nemůžu na 100% souhlasit. V poslední době se spíš setkávám s frustrovanými matkami na mateřské, které stejně buď vysedávají u internetu, vyplkávají s kamarádkami na hřišti a dětem se opravdu intenzivně věnují ne o moc víc než matky, které chodí do práce. Navíc ještě "zahazují" svoji kariéru (tím pádem jsou z toho otrávené), a pokud starost o děti není jejich posláním, pak si myslím, že dětem nedávají o moc víc než pracující maminky.

Pro mě osobně je práce poslání, bez ní bych se zbláznila. A myslím, že moje psychická nepohoda a stresy z "nicnedělání" a vlastního zakrnění by se odrazila na osobních vztazích, jak s dětmi, tak s manželem. Takže pro mě je mnohem lepší vize, že odejdu dřív z rodičovské a část péče o dítě přenechám třetí osobě. Nevidím na tom nic špatného, a nemyslím si, že děti tímto trpí. Snad chápete jak to myslím.

Vidím, že je tam rozestup, jen to možná bylo upozornění na to, že skloubit malé dítě+práci+domácnost bude zákonitě daleko náročnější než skloubit "jen" domácnost+práci, i úspěšní lidé co mají práci jako koníčka, tak jsem si všimla, že ubrali, napadá mně třeba Vilhelmová, četla jsem o tom v nějakém rozhovoru s ní.

Myslím, že člověk by se měl připravit psychicky spíš na to, že s dítětem i o něco přijde, a pak být spíš mile překvapen, že to jde

za dva roky nezakrníš...

To chápu, každý to máme jinak.

Je to možné, taky takové znám, ale většina je naopak s dětmi šťastná a opravdu to berou jako poslání, však ty tři roky tááák rychle uběhnou, každý týden je hrozně znát a na práci potom mají ještě celý život.

To je ale spíš otázka sebekázně té matky, taky v tom asi hraje roli to, jaké internet dnes dává možnosti.

Souhlasím s tím, že je podstatné jak rodič čas s dítětem tráví než jak dlouho s ním je, i to malé dítě se rozvíjí jinak, když na něj třeba někdo stále mluví, vypravuje mu, atd. Jenže obecně tohle spíš platí u dětí starších, protože ten kojenec tak jako tak potřebuje aby u něj někdo 24h./denně byl, a na toho člověka si pak vytvoří vazbu.

Rozhodně není pravda, jak je tu někde napsáno, že dětem v tomhle věku je to úplně jedno, nejlepší příklad toho, že to tak není by byl asi děti z kojeňáku u kterých se stále střídali sestřičky - ale o tom tohle téma není.

Mně např. v tomhle věku hodně hlídala babička a mám na ni dodnes silnou citovou vazbu, já třeba jako dítě s tím problém neměla, ale řekla bych že matka versus babička už to tak neproblematické nebylo, je pravda, jak tu někdo psal, že ta chůva chtě nechtě bude formovat dítě dle sebe a rodič s tím těžko něco na dálku udělá. Taky je nutné se smířit s tím, že dítě k chůvě(když bude dobrá a opravdu se mu bude věnovat) citový vztah mít bude, možná i silný, a pak může být komplikace, když chůva např. změní zaměstnání (což třeba u babičky nehrozí)

Reaguji na Lucrezia: Za dva roky ve společnosti sotva mluvícího stvoření nezakrní? Cože? Kolik matek má problém se po mateřské vrátit do práce, nejen kvůli tomu, že je nikde s malým dítětem nechtějí, ale i protože jsou už prostě mimo a navyklé na uplně jiné priority a život. Já jsem rozhodně pro - jít do práce, co nejdřív to jde, žít dál alespoň z části svůj život, mít ho pestrý, nezahazovat kariéru, nedělat ze sebe pouze matku a že tvůj vlastní život s dítětem vlastně skončil. To je pro trochu zvídavější a ambicióznější ženy cesta do pekel.

Ano, jedná se o mně a ano, domácí práce mi nikdy nic neříkaly. Nemám nic proti tomu, pokud si někdo připadá dobře, když zvládá poklidit celý barák, poseka trávník, vyčistit bazén, do toho se vzdělávat a ještě pracovat (v té době jsem byla ostatně studentka i pracující, oboje na plný úvazek).
Nesnáším domácí práce, jsou pro mě ztráta času, který bych mnohem užitečněji mohla věnovat někde jinde. Pro mě je to nejzbytečnější lidská činnost. Nicméně toleruji, že někdo to má jinak, a ty bys měla taky Reaguji na Adka: