Komunikujete se svojí dušičkou? (jak na to a jak nám to může pomoci)

A jak se tento stav dá procvičovat? Jak poznám, že je to opravdu "ono"? Pokud mi rozumíš.. Někdy si člověk myslí, že je v klidu, ale přitom to může být jen zdání..

Jo, to se musí nacvičit. Už jsme zapomněli, co je to opravdový klid. Nejdřív těkají myšlenky, odháníš je, přiletí další, zase ji odeženeš, jediná snaha by měla být NEMYSLET.
Nejde to hned, nejde to dlouho. Ale nakonec to jde.

A jak to poznáš, že je to ono?
To mi připomíná, jak se mě jedna kamarádka ptala:
"Jak poznáš, že máš orgasmus?"

No prostě to poznáš.

Venuše
To jsi napsala hezky o tom, že to prostě poznaš! )))

Venuše
No nevím, já jsem teď byla na vyšetření EEG a kdž mi říkali, ať se naprosto uvolním a uklidním a hlavně uklidním oči, tak já si byla jista, že jsem naprosto v klidu a sestra po mě řvala, že mi pořád lítají oči a že nejsem uvolněná, tak by mě zajímalo, jak víc se mám uvolnit..
A jak dlouho se už zabýváš meditací? Co Tě k tomu přivedlo? Možná se ptám blbě, ale potkala jsem muže, který toto taky ovládá, tak mě to zajímá. A i z hlediska toho, že myslím, že komunikovat se svou duší je důležité.

Tali
Tak to bych měla taky problém se uvolnit, kdyby na mě sestra řvala!
Určitě to hodně "pomohlo", co? Káča jedna.

Meditace? Jsem stejný žák, jako Ty nebo kdokoliv jiný. Stále se učím, a stále myšlenky jsou potvory.
Takže jestli hledáš guru, já to nebudu. A to ani kdybych meditovala desítky let.
Každý máme své tempo, svou cestu. Informace získat můžeme zvenčí, prožitek ne. To máš jak s tím orgasmem.

S tím naštěstí problém nemám.. S meditací ano. Večer jsem to zkoušela a i když jsem myslela, že na NIC nemyslím, tak když na mě skočil pes, uvědomila jsem si, že myslím právě na to, ať mě neruší..

Jo, pomohlo to tak, že jí došly nervy a ty oči mi raději chytila a zatlačila, aby nelítaly..

Ty jo, neurologové zatlačují oči? To se začínám bát...

S tím pejskem, to je jasné, když jsou doma zvířata nebo děti, meditace musí jít stranou.
Vždycky při snaze o meditaci (jak jinak, než v noci, kdy mě nikdo neruší) usnu. Taky dobrý.

Ha, tak toto se potřebuju naučit do zítřka, tedy spíš pozítří rána, až půjdu zase na neuro, chtějí, abych jim u toho usnula, tak je dobré využít meditaci aspoň na toto!
No, jdu si číst o pozitivismu a pokud neusnu, pokusím se meditovat, dokud pes spí!

Tali
Hihi, jestli jsi právě myslela na to, ať tě neruší je jasne, ze jste na sebe napojení.. Psík tě asi posloucha(je na tebe napojen), navic se říká, že v tom podvědomí neexistují NE. Tomu prý vyspělé duše nerozumí... Proto ma tebe skocil, dostal ten příkaz. AT MNE (ne)RUŠÍ...
Když prý o něco žádáme naší duši..., nemáme používat předložku ne. Víte o tom něco?

Asi jediné co využívám ve spojení s mou dušičkou, tak je ta intuice, která u mě pracuje celkem dobře, zvláště po tom, co jsem se rozhodla proti ní, a samozřejmě to dopadlo blbě. Ono pokud to necítíš hned, tak je dobré se najisto rozhodnout, ale ještě nic neudělat, a pak tě může nějaký ten pocit přepadnout, takže pak máš ještě čas vzít své rozhodnutí zpátky.

Intuice je asi hlas té tvé duše, která ti radí jak se sparavně rozhodnout!))) Je fajn, že ti to funguje!

Já si myslím, že komunikování sama ze sebou nestačí. Nikterak nechci zlehčovat všechny krásný chvilky, ve kterých umím a chci být sama , ale když opravdu potřebuju pomoc někoho druhého, tak nejlépe toho, který mne svořil, který mne zná ze všech nejlépe a kvůli komu jsem na této zemi. Tak se obracím výhradně k němu.

Ano, to je taky moudrost a nase posila do srdce!))

taky mluvím s andělama, většinou se někam přenesu, kde je mi moc dobře, fyzický tělo vlastně ani nemám, většinou cítím, že tam jsem a takhle relaxuju, odpočívám, uvolňuju se, řeším problémy

dostala jsem se k tomu přes jogu, kde nám cvičitelka čas od času jako relaxaci pouští anděle, a postupem jsem se na ně naučila napojovat i sama, jen to chtělo věřit

Tak uz konecne chapu, proc kdyz neco NEchci, se stane. Napriklad kdyz jsem nechtela nejakou otazku u zkousek, vzdycky jsem ji dostala, ale nakonec vzdy vse dopadlo mozna jeste lip. Ale je to zajimave...kdyz jsem delala statnice, kazdy den jsem presne vedela, jakou dostanu znamku...tri dny po sobe a vsechno se to vyplnilo. Nevim, jestli je to podvedomi s cim zrovna ja komunikuju, ale kdyz jsem hodne ve stresu, dokazu se vcitit sama do sebe a do situace kterou prave resim a dokazu z toho vzdycky hodne vytezit. Ale kdyz jde o lasku, o chlapa, co je pro mne lepsi nebo horsi, nezmuzu vubec nic. Asi se musim nejak dostat do dalsiho stadia, ale jeste nevim jak. Mate s tim nekdo zkusenosti?