Cituji Katulinka78: Jediná rada je podle mě to přerušení kontaktu. Nechceš mě? Dobře, nebudeš mě mít už vůbec. Tohle bych mu řekla s kamennou tváří a odešla bych.
Ok
[cituji=Harlow]No takže pauza byla po ani ne týdnu vyřešena - tzn. rozchod.
Co se toho sexu týče - pokud někdo za tu dobu chtěl, pak to byla já a on nechtěl. Takže myslím, že tohle v tom asi nebude.
Aha, takže on se s Tebou rozešel. Nechal si váš vztah projít hlavou a rozešel se. Nechce se mu do odpovědnosti a ohledů. Tak víš, upřímně, v tomhle věku se mu ani nedivím, prostě se na to necítí a je to pochopitelné, že utíká. Až se z toho trochu sebereš a začneš racionálně uvažovat, tak pochopíš, že by to pro Tebe nebyla až taková výhra, kdyby se vrátil. Ten pocit nevybouřenosti by v něm zůstal a tahle sitauce by se opakovala.
Pokud ho chceš přimět k nějaké akci, tak opravdu omez kontakt, ale nemyslím, že to dopadne tak, že se vrátí.
ahoj...kvuli stejnému důvodu se se mnou rozešel ex...rozešel se se mnou..po týdnu jsme se sešli a zkusili to dohromady...pak po třech týdnech totální rozchod z jeho strany..pro mě šok...že pry mě přestal milovat a že ty tři týdny byla jen zástěrka...ja po týdnu od rozhcodu něco začala mít s jedním klukem (on 30 ja 22) myslela jsem,že to bude jen na zapomenutí...nakonec jsme se do něj zamilovala..bývalý se dozvěděl že někoho mám..šílená reakce...choval se jak dítě..to jsme si jen pslai přes chat..a teď jsme si zase psali..ja jako kamarádka...a on mi napsal, že ty řeči že už me nemiluje a tak vůbec nebyly pravdivé a byl to kec...takže si to taky po 4 měsících uvědomil...ja se zamilovala do mého nynějšího přítele...ikdyž jsem nechtěla.a jsem naprosto spokojena..ale občas přemýšlím nad bývalým...co by a tak...možná že k němu stále něco citím..ale mám svou hrdost a nevrátila bych se k němu.věřím na pravidlo dvakrát do jedné řeky nevstoupíš...prostě nevím jak se mám momentálně občas chovat...je to ve mě rozporuplne..když mi napíše můj současný přítel a když s ním jsem ,jsem velmi štastná a zamilovaná..prostě je mi s ním dobře...vím,že me ve všem podpoří, ma dobrý vztah k dětem..že bych si s ním dokázala představit budoucnost..ale mylsím si,že tak jak sjem milovala bývalého nebudu milovat nikoho..ale asi to je proto, protože to byl můj první vážný vztah...a radši se s bývalým nechci stýkat...chci zapomenout...uf...to jsme se rozepsala..ale snad mě někdo chápe jak jsem to myslela
Reaguji na Harlow:
a keby ti ako kamaraát teraz povedal, že vieš mám jednu holku a spávam s ňou je to IBA o tom jednom nič viac, nechcem vzťah ...ako by si reagovala?
,
Já jsem byla s přítelem 2,5 měsíce, když se se mnou rozešel. Bylo mu 23 a měl jset pracovně na nějakou dobu do zahraničí ( asi tam chtěl jet nezadaný, kdyby se naskytla nějaká příležitost, nevím...)Pak se vrátil, občas jsme si napsali, pár krát se sešli, když mě to přestalo bavit, řekla jsem mu, že nebudu skákat jak on píská. Když si vzpomene, že se chce sejít, tak já hned ochotně přiběhnu. Tak jsem to ukončila. Po devíti měsících jsme se potkali, řekl mi, že mě má pořád rád a jestli to s ním nezkusím ještě jednou. Šanci jsem mu dala a v létě to bude pět let co jsme spolu.
Reaguji na verula:
Noo to mi by neřekl, protože ví, že by mi to ublížilo.
Reaguji na kačulík:
Hezký Důkaz toho, že to i napodruhé může vyjít
Cituji Harlow: Noo to mi by neřekl, protože ví, že by mi to ublížilo.
A myslíš, že by toho byl schopen?
Reaguji na Harlow:
Ahoj Harlow, když mi bylo 16 našla sjem si kluka - pěkný éro, bouřlivák...Byli jsme spolu 2 roky, zklidnil se, milovala jsem ho tak, že bych za něho snad dýchala. Po dvou letech zničeho nic rozchod - nechce vztah, není to o mně, já jsem skvělá, pořád mněm iluje, blablablablablablabla...
Po půl roce telefonoval, brečel, povídal mi, že přišel o lásku svýho života, že si mně vezme, že budeme štastný, at mu odpustím I milá blbka odpustila a do roka a půl opět rozchod, opět ta samá pohádka, miluje mně, ale nemůže žít ve vztahu, blablablablabla. No, časem se ukázalo, že nemůže žít ve vztahu se mnou
Já se z toho ve 20letech oklepávala asi rok, ale udělala jsem docela dobrou zkušenost - nevstoupíš 2xdo stejný řeky
Neříkám, že vám to vyjít nemusí, ale neupínej se na něho...I dyž vím ja se mi to kecá, ale pamatuju, že když jsme se po pauze k sobě v těch 18letech vraceli, tak jsem byla nejštastnější na clélým světě
Každopádně hodně štěstí a i kdyby to nevyšlo, tak mám i jinou zkušenost - nakonec zjistíš, že existují mnohem lepší chlapi než tvůj ex
Cituji montaana219: A myslíš, že by toho byl schopen?
Jako schopen mít jinou? Noo... asi jo, ale později, ne teď.
Reaguji na Verča11:
Děkuju za příspěvek. No, on mi řekl právě tohle: "Vím, že by bylo nejjednodušší vzít to celý zpět a být spolu. Ale nechci ti to stejný udělat třeba za rok zas." Takže tak... I když kdybys ho viděla, jak se prostě chová. Uplnej opak než jak by se měl chovat, když tedy se mnou být nechce. Je to hrůza...
Ahoj, teda řeknu ti v tvym přítelovi se teda moc nevyznám, koukám že máš "zajímavou" situaci..
Sama jsem teď procházela něcím podobným, musim zaťukat už je to snad za mnou.. Tobě bych radila se z toho zkusit "oklepat", přeci jen on neni jedinej na světě.. Myslím si, že je sám hodně zmatenej a odpoutat se od člověka nejde ze dne na den proto třeba teď dělá to co dělá, ale to tobě určitě neprospívá.. Chce být sám, tak ať je. Být tebou bych se "zaměřila" na něco jinýho, aby se ti líp "zapomínalo", byla v klidu, kamarádská ale žádný spinkání o víkendech a pusinky, konec tak konec, mě by z toho teda asi brzo švihlo. Přeju ti hodně síly.
Cituji Bejbiss: Být tebou bych se "zaměřila" na něco jinýho, aby se ti líp "zapomínalo", byla v klidu, kamarádská ale žádný spinkání o víkendech a pusinky, konec tak konec,
V tom případě se s ním nemůžu ani vídat, ani jezdit za svýma kamarádama tam, kde bydlí, protože pak ho potkám (je má šance nepotkat, když je to na vesnici) a je těžký mu pak třeba tu pusu nedat... (respektive nepřijmout).
Teď jsem se mu třeba od pondělí neozvala a on mi psal na FB ať se mu pak ozvu skrz něco (není podstatný). Tak jsem se ozvala Ale nemůžu ho ignorovat přece... i když ozvala jsem se až za 12 hodin ale i tak... jsem jak postižená, fakt.
Reaguji na Harlow: Myslím že ti rozumim protože jsem nedávno něco podobnýho sama zažívala.. Je to těžký ale
Cituji Harlow: je těžký mu pak třeba tu pusu nedat... (respektive nepřijmout).
nějak nechápu proč by ti tu pusu měl dávat? Nenech se, on se bude divit.. Řekla bych že mu to tak nějak moc "usnadňuješ", on by byl třeba zmatenej, co to že mi tu pusu dát nechce.. ale proč taky? Třeba by si to pak chlapec ještě rozmyslel, jak že to teda celý zamejšlel.. Vím že je to těžký, asi nechceš příjít o takovej ten "poslední" pocit že kdyby třeba.. ale chtěl konec, chtěl. To bych si furt opakovala! S tím fc a odepsiováním atd. tohle ti taky moc nepomůže, naopak tě to bude ještě víc žrát, navíc ještě počítat po kolika hodinách že si se mu ozvala.. To taky nikam nevede!
Cituji Bejbiss: nějak nechápu proč by ti tu pusu měl dávat?
No to my si vždycky dáme jakože při loučení. Když jsem u něj naposledy spala, dal mi i na dobrou noc... A když jsem mu naposled při přivítání pusu nedala (ne že by mi ji chtěl vyloženě dat, že bych mu řekla NE, ale nějak jsem to vycítila), tak se mi chtěl "pomstít" jelikož jsme šli k našim známým a s kamoškou se pozdravil a dal jí pusu na tvář a na druhou, víš co myslím... No a to nikdy nedělá (jen se známýma z Anglie, ale to spíš z důvodu, že je to jejich zvyk).
Cituji Bejbiss: Vím že je to těžký, asi nechceš příjít o takovej ten "poslední" pocit že kdyby třeba..
No spíš mi to dodává takovej pocit většího klidu nebo jak bych to řekla. Že prostě to není jen 100% kamarádství, i když to tak chtěl..ale není to tak.
Cituji Bejbiss: To taky nikam nevede!
Nj, komu není rady...
Cituji Harlow: Že prostě to není jen 100% kamarádství
A to je právě ono...ani kamarádství, ani vztah....ale já tohle přesně vidím u sebe. Nejsem typická žena, co by chtěla vztah. Naopak miluji svobodu. Jsem v tomhle trochu jako chlap. A tyhle vztahy-nevztahy mi hrozně vyhovují. Kdy sice se vídáme a prožíváme hezké chvíle, ale vlastně o nic nejde a já si mohu v podstatě dělat co chci.....Nedivím se že mu to tak vyhovuje...
Reaguji na Harlow: naprosto chápu.. Nech tomu čas. Mě před 14 dny přítel oznámil že je konec (nebudu to dál rozebírat ale něco i už v tu chvíli řikalo že to konec jako konec tečka nebude), za tři dny z toho byla "menší pauzička" a teď se to pomalu ale jistě vrací do normálu. Já jsem se sebrala, uvědomila si co chci, co mam dělat a nedělat.. atd.. on snad taky a je to v normálu. Nevim jak dlouho to máš ty s tim svym ale dej tomu čas a zkus se od něj odpoutat. Myslet furt na to a dodávat si ten pocit jakože vnitřního klidu jak řikáš, to je sice dobrý ale na jak dlouho.. Stejně si ale myslim že dřív nebo později se to i u vás dá do klidu. Hlavně mu furt nebuď po ruce..
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.