Když se ex-přítel chová líp než před rozchodem

Reaguji na Kammi:
Přesně tak, v podstatě bez důvodu. Nebo že by nám ten pravý důvod neřekli? Beztak už nevěděli co by. Taky jsme s tím určitě něco mohli udělat. Ale to by musel chtít, to je ten problém. Asi jsem mu za to nestála...
Tak to já jsem z jihomoravskýho, tak to nic, škoda

Mno tady je prostě názorná ukázka toho jak se dá v člověku splést i když ho znáš takříkajíc "od malička" a musím teda holky uznat že vám nezávidím to jak se musíte cítit...že jste partnerům nic neprovedly nic jste ve vztahu neudělaly špatně a přesto jste si museli vyslechnout tu hnusnou větu "jsi báječná,úžasná,dokonalá ale potřebuju být sám :-/ s tím se rozhodně smiřuje hůř než když je rozchod opodstatněný...

Reaguji na Harlow:
Nevím, jak ty, ale já bych se uměla lépe vyrovnat s nějakým opravdovým důvodem než s těma kecama, jak je vlastně všechno skvělý, ale nejde to.
Jo, to je věc, co mě nejvíc na tom všem mrzí...že mu nestálo za to, to ještě zkusit. ...No jo, my jsme udělaly, co jsme mohly. Tohle jde na jejich vrub, oba si teď najdou frigidní semetriky a to je naučí.

Reaguji na Lejluska:
Tak ona tahle věta je jenom kec... on ten rozchod vlastně opodstatněný je - prostě chtějí nějakou novou, další, my už je nebavíme.

Já taky. Jenže oni si myslí, že to takhle nějak usnadní. Že si budeme moct aspoň říct, že jsem i tak pro ně skvělý a mají nás rádi. Taková tupost
A jak jste spolu byli dlouho vy dva?

Reaguji na Lejluska:
Přesně, přesně...je to jako kdybych u zkoušky všechno věděla,nic neudělala špatně, ale profesor mě stejně nechal jen tak z rozmaru propadnout. Je to prostě na hlavu.

Reaguji na Harlow:
Jo jo, taky myslím, že oni si myslí, že takhle je to šetrnej způsob.
Přesně dva roky a 14 dní (akorát doba na vyprchání zamilovanosti a motýlků no, jak jsem psala).

Můj ex-ex byl strašnej hajzl a děvkař. Byla jsem s ním rok, pak mě samozřejmě nechal (chtěl překvapivě pauzu a našel si jinou) a když jsem se seznámila s ex a pozděj dala dohromady, byla jsem tak šťastná, že mám konečně skvělýho kluka "bez vad", že po několika karambolách mám konečně to, co jsem tak moc chtěla... A jak prý se se mnou nikdy nerozejde, co by beze mě dělal, jak spolu zůstanem (to hlásal mimochodem i jinde, ne jen mně).. A najednou šup, nemám zase nic.

Achjo :-/ jak tak koukám tak ty 2 roky jsou nějaká krizová hranice pro chlapy nebo co :-/ páč u nás to krizový období taky bylo zruba po dvou letech vztahu :-/ jenže u nás byl asi rozdíl v tom že máme ve vztahu dítě (i když přítel není jeho biologický otec) tak asi proto spolu nakonec válčíme už 5. rokem ... No každopádně určitě nesmíš Harlow přemýšlet nad tím že nebudeš moct důvěřovat dalšímu chlapovi ... věřím tomu že určitě najdeš to co hledáš

Reaguji na Lejluska:
Jako myslíš, že kdybyste neměli dítě tak by to nedopadlo? Dva roky jsou kritický no, hodně vztahů se po téhle době rozpadá, je to zvláštní. Tak hlavně, že jste to přežili

Reaguji na Harlow:
Tak to já jsem měla i svýho předminulýho chlapce fajn. Jenže měl autonehodu a zemřel. Říkala jsem si, že už si nikdy nikoho nenajdu, že tenhle byl ten pravej a že budu už sama do konce života. A když jsem se pak poznala s tím minulým, tak to byla taková velká úleva, že mám ještě právo na někoho dalšího, kdo mě bude mít rád. No a ono nic. Slovy Táni Vilhelmové ve Vratných láhvích: Ale my tu jsme a trpíme.

Tedaa... tak tohle je nejhorší ze všeho bezkonkurenčně To je mi šíleně líto, mně se to stát, tak skončím nevím kde... Můj spolužák taky zemřel při autonehodě a měl přítelkyni. Vůbec jsem si nedokázala představit, co to pro ni muselo být. A když jsem ji viděla na tom pohřbu... doma jsem pak brečela za ni než za onoho kluka, fakt nepředstavitelný. To ten "můj" ať je radši ten nejhorší, jen ať žije... uff.

Reaguji na Harlow:

No upřimně si myslím že jo asi bych ho poslala do háje jenže s tím prckem je to všecko takový těžký...tomu se těžko vysvětluje proč už se neuvidí žvlášť když mu říká tati... a asi i jemu došlo že si to takhle vybral protože to sám chtěl ( i když jak nad tím tak přemýšlím tak mi přijde docela úsměvný, že prvního půl roku si myslel že si z něj dělám srandu a že je to jen můj bráška ) a že vlastně není nic co bych udělala špatně nebo že by v našem vztahu nějak trpěl.. tam šlo prostě o to že jsem byla jeho první holka jak na vážnej vztah tak i v posteli tak se hold jednou s klukama opil a dopadlo to tak že chtěl zkusit i něco jinýho no...možná i proto jsem to tek nějak pochopila :-/ nevím ...

Reaguji na Lejluska:
Jasný, jasný... tak takovou nevěru bych asi taky odpustila. Ono je rozdíl tohle a třeba když tě kluk pravidelně podvádí, že, to bych neodpustila nikdy. Zatím se mi to nestalo (nebo aspoň o tom nevím) a doufám, že nikdy nestane. I když kluci to berou jinak, tak pro holku, nebo aspoň pro mě, je to taková jakoby potupa

Reaguji na Harlow:
Tak já když se dneska ohlídnu zpátky, tak taky nevím, jak jsem vlastně mohla tu bolest vydržet. Ale nakonec jsem se s tím nějak vyrovnala a dneska jsem díky tomu silnější. Třeba teď ten rozchod mě taky bolí, ale vím, že už jsem přežila i horší věci a tak zvládnu i tohle. A nějak jsem si díky tomu všemu vypěstovala názor, že věci se dějí přesně tak, jak se dít mají a že nás to všechno má něco naučit.