Kdy se začít snažit o miminko?

Přesně tak. Já jsem otěhotněla v době, kdy jsme začali stavět a stěhovali jsme se, když byly malýmu dva roky. A přesně jak píšeš, doděláváme doteď a to mu je sedm.
Myslím si, že s dítětem se to dá zvládnout fakt docela dobře.
Samozřejmě je fajn, když je, alespoň občas, k dispozici nějaká ta babička, či teta.

My přistavujeme a rekonstrujeme dům. V dubnu jsem vysadila antikoncepci a necháváme to náhodě, nesnažíme se nějak urputně. Kdyby mimino přišlo, nevadí. Zbývá už jen střecha, udělat kuchyň s obývákem a je hotovo. Těhotenství stejně trvá 9 měsíců a do té doby už bude dávno hotovo

Ja radím neplánovať, či dnes alebo v novembri. Ja som si s manželom tiež naplánovala, že o mimi sa budeme snažiť až po svadbe, až po.... a potom keď sme zhodnotili, že teraz je ten správny čas, tak som sa moc na to začala sustrediť, až som nemyslela na nič iné, len ako splodiť dieťa. Teraz lutujem, že som bola zodpovedná a rodičovstvo som plánovala. Nedarí sa nám 6 rokov a som z toho psychicky v ..... Doktori mi hovoria, že to je všetko o psychike, že nemám na to myslieť, ale teraz sa to nedá, nemyslieť, keď jediné po čom túžim je mať dieťa. Preto radím, keď dieťa plánujete v krátkej dobe, tak skúšajte, neplánujte presný mesiac na otehotnenie, možno sa to podarí hneď, ale možno aj nie a potom budeš lutovať, ak to bude trvať dlhšie a ak nie, tak budeš rada, že si to neodkladala a nemusela si riešiť problémy ako ja. Vela šťastia

Když si tohle budeš pořád opakovat a myslet na to, opravdu se tak stane ... mysli na to,že se to přece povede a nedělej hned katastrofické závěry, když to němáš nijak podležené...mysli pozitivně! A jinak ... začněte kdy chcete přece, ale až budete mít "dostaveno", přeci jen na to budete mít větší klid. Přeji hodně štěstí.

Ano, duševní pohoda je na prvním místě.. Dohadovat se s partnerem zda ,,dělání ,, miminka šoupnout o dva měsíce, nebo ne Vám jistě na klidu nepřidá...

Mě je 33 let, dítě jsem dlouho chtěla adoptovat, názor jsem postupně změnila ( spíše kvůli šílené byrokracii )...Manželovi je 44 let...Čas máme akorát,ale nic nehrotíme... Rozhodutí je zhruba takové, že až se uklidní naše situace ( hodně práce a lítání...) tak jednoduše vysadím prášky a pokud to půjde tak půjde a pokud ne, tak ne...

Hodně štěstí a pohodičky

Že trochu odbočuju - co soudíte o otěhotnění těsně po vysazení HA? Načetla jsem o tom mrak literatury a ptala se na názor několika doktorů, ale pořád si nejsem jistá, že je to rozumné (nechtěla bych slyšet reakce typu "vysadila jsem prášky, otěhotněla hned poté a máme zdravé dítě, takže je to důkaz, že to není rizikové"...spíš mě zajímá názor někoho, kdo si o tom taky něco načetl).
Jinak k úvodnímu dotazu: já bych byla spíš pro variantu začít se snažit hned. Možná jsem to minula, ale misacekk nikde neuvedla svůj věk a fyzickou kondici, to taky může hrát svojí roli...

Omlouvám se, na to jsem zapomněla...je mi 24 let. Někdo si asi pomyslí, že je to na dnešní dobu brzy. Ale já jsem v tomhle trošku jiná, než jsou dnešní holky a paní. Nechci mít dítě ve třiceti a žít na ,, psí knížku,,...s manželem jsme čtyři roky z toho rok manželé a já jsem stále hrozně zamilovaná a věřím v to, že spolu budeme celý život.

[cituji=Wewiku]Wewiku dnes 10:04 hod.

Ja radím neplánovať, či dnes alebo v novembri. Ja som si s manželom tiež naplánovala, že o mimi sa budeme snažiť až po svadbe, až po.... a potom keď sme zhodnotili, že teraz je ten správny čas, tak som sa moc na to začala sustrediť, až som nemyslela na nič iné, len ako splodiť dieťa. Teraz lutujem, že som bola zodpovedná a rodičovstvo som plánovala.

To je mi moc líto, držím palečky a ty to nevzdávej

A jinak vám milé dámy moc a moc děkuji, za vaše názory. Každá máte svým způsobem pravdu. Hlavně tohle téma je tak individuální, že bychom si tu mohli psát do nekonečna. Jedné se povedlo otěhotnět při prvním styku...jiné zase ani za pět let.. Bohužel nevím, do které kategorie budu patřit já. Nemyslím si ale, že bych z toho byla nějaká nervózní a myslela na to ve dne v noci...to zase nee Mám snad strach jen z toho, že jsem trombofilička a doktor mi řekl, že tato ,,nemoc,, sebou nese automaticky rizikové těhotenství...z toho mám větší strach i když si na druhou stranu říkám, že maminka má trombózu také ( a Bůh ví, jak dlouho, než na ni přišli) a obě těhotenství prožila naprosto normálně

tak tohle máme stejný, taky mi je 24 a přijde mi to akorát. Milující partner, zázemí pro rodinu, když se na to oba cítíte tak na co čekat. Držím palce aby se to povedlo!

tak to už vůbec nechápu starost o to, že by to nešlo, to půjde určitě a samo jinak, mně je 25, také jsem 2 roky vdaná, mimčo sice ještě nechcem, ale taky nejsem ta "moderní" žena, co by měla dítě po 30 a ještě k tomu neměla manžela, ale to je každýho věc, tak ještě jednou přeji hodně štěstí

je mi 30 a vysadila jsem prášky, měsíc než jsem měla baráček dodělaný z toho samého důvodu - říkala jsem s bez prášků člověk nikdy neví a nerada bych s břichem jezdila s kolečkem...otěhotněla jsem okamžitě ale upozornuji, že jsem nechtěla a v kritický dny jsme si dávali pozor...metoda plodných a neplodných dnu zklamala počkala bych do října tak

Ani doktoři se na tom neshodnou... Četla jsem třeba to, že vaječníky jsou po vysazení "nabuzené" a mnoho slečen to podcení a otěhotní hned, i když se třeba (nějak pofiderně) chránily. Teoreticky by to mělo být úplně jedno, mnoho maminek otěhotní i "přes HA" (stylem "kvůli pařbě jsem nevzala tabletku, pak jsem usnula a zase jsem ji zapomněla, tak snad to nějak dopadne") a miminka jsou v pořádku, stejně tak mnohé ženy v prvních dvou měsících těhotenství kouří a nevyhýbají se alkoholu, protože o těhotenství nevědí a miminka jsou také v pořádku. Ale spoléhat se na to, že "to miminko snad zvládne"? Ani náhodou.

Myslím si, že když už dítě plánuješ, je lepší vysadit předem - vždyť víme, co se s mnohými ženami děje po vysazení a říkám si, že to určitě není ideální stav pro otěhotnění... Podle mě je lepší spolu s vysazením zkusit celkově najet na zdravější stravování, případně si i pohlídat zvýšený přísun některých látek (třeba jíst víc fazolí, hrášku a listové zeleniny kvůli kyselině listové atd.) a po půl roce, možná raději roce to zkoušet. Poslechla jsem a píšu tady proto, že už mám taky něco načteno a tohle mi vyšlo jako nejlepší možnost.

(Mimochodem já sama bych před otěhotněním chtěla ještě zabojovat i s případným překyselením organismu, to by mohlo pomoci předejít některým těhotenským problémům - nevolnosti atd. - na druhou stranu zase nebudu bláznit a trvat na to, že jíst budu všechno jedině bio, kor když by to mohlo významně narušit rozpočet A když jsem to nadhodila v debatě s milým, který si občas zapálí a taky nejí moc zdravě, souhlasil s tím, že by s kouřením přestal a baštil se mnou zdravější věci - kvalitnější spermie nemůžou být na škodu)

U nás je to sice zatím teoretické, na děťátko zatím nepomýšlím, ale samotnou mě zajímalo jak to vlastně je.

věř, že to nepomůže, pH jsem měla před těhu naprosto na jedničku, jedla ultrazdravě a zvracela jsem každý den pět měsíců, od šestého mi zas kleslo železo. takže ve stravě to není, spíš v genech. U nás je zle všem ženským

Tak ne, no
Každopádně děkuji a mrzí mě, že to u tebe mělo takový nepříjemný průběh...