Kdy krize vztahu přeroste v jeho konec?

Ahoj, tak podle mých zkušeností leccos vyřeší pauza. Je pravda, že taková pauza je maličko nebezpečná věc, ale je hodně nutná k tomu, aby si partneři uvědomili, jestli chtějí s druhým dál být. Já si takovou pauzu prožila. Byla popouzena z mé strany a přesto jsem si počas této pauzy uvědomila, že je to chlap, bez kterého nechci být. A to i přesto, že jsem byla přesvědčená o tom, že to tak není a že chci definitivní rozchod. Po pauze tedy nastalo dost pěkné období a já se cítila jako čerstvě zamilovaná. Bohužel v mém případě přišla po dalších x letech další krize. Ta nakonec výustila v naprosto nepřiměřené a z mé strany neakceptovatelné chování partnera, tudíž došlo k definitivnímu konci. Můj názor tedy je, že pokud nevíš kudy kam, dej si pauzu. Co se týče úplného řečeného konce vztahu, tak si myslím, že když jde o x-letý vztah, kde už hraje velkou roli i velké množství vzpomínek a nemalý zvyk, dokonce většinou majetkové poměry, nebo děti, tak se musí stát něco opravdu hodně převratného, aby vztah skončil a partneři se k sobě nevrátili, ikdyby po delším čase. Nebo musí jít o vztah, kde se prostě partneři 49x rozejdou, 48x se k sobě vrátí a po 49. rozchodu či pauze prostě jeden z nich přestane mít chuť prožít 50. rozchod. To je pak druhý případ.

Souhlasím. Je to 50:50.

Ahoj. Potřebovala bych poradit. Jsem s přítelem 4 roky z toho 2 spolu žijem. Včera jsme se pohádali , prý jsem moc žárlivá atd. Ale já mám na co žárlit. balí ho v práci hodně holek a on jim i rád dá čísla, prý to nic neznamená, ale pro mě ano. přijde mi to od něj hnusné... No abych se dostala k věci včera řekl že chce pauzu na týden. Ale jeho pouza vypadá tak, že spí v obýváku a po práci se vrací. Říká že se nechce stěhovat jen chce vidět zda mu budu chybět a jesli by nám to mohlo dál fungovat. nerozumim tomu jak to pozná, když se v bytě vidíme? má někdo skušenosti s pauzou a stim jak to chodí ? mám mu třeba napsat nebo se neozvat. a co zítra oba máme volno a on určitě někam vyrazí , co mám dělat

tak jdi taky bez něj ven, sice to bude naschvál, ale třeba se nakonec budeš ještě bavit a nemyslet na co dělá on.

Ahoj holky
Co popisuje Lukika právě teď prožívám (až na toho fešáka ) Nějak se ta láska vypařila. Fyzický kontakt s ním (sex, objímání líbání atd) mi nevadí vůbec ale to co tvoří vztah nefunguje. Mám pocit že jsme spolu jen proto, že se bojím zůstat sama. Chci se bavit, flirtovat a blbnout, je mi 18 a já sedim o prázdninách doma, protože se spolu nikam nedostaneme. Mylsíte, že se s ním mám rozejít? asi k tomu spějeme a bude to těžké ale myslím že je to to, co chci. Děkuju za rady

Ahoj holky,
Tak po delší době opět přispívám do diskuze. S přítelem jsem se nakonec rozešla nebo přesněji on se rozešel se mnou a řekl mi, že cítí, že už ho nemiluju a dál už nemůže. Nedivila jsem se mu a hlavně mi to usnadnil, protože já bych se s ním asi rozejít nedokázala. Asi dva týdny po rozchodu mě oslovil onen kluk co jsem psala, že mě velice přitahuje a dneska už jsme spolu 3 měsíce. Jsem zamilovaná jako nikdy předtím a jsem strašně šťastná a zatím nám to moc klape, co bude dál samozřejmě ukáže čas. Takže holky nebojte se bojovat za svoje štěstí a nebojte se, že budete sami!! Držím palečky

Zažívám TO SAMÉ! Vášeň je ta tam, sex 2x týdně, všechno je tak nalajnované. Teď se o mě začal zajímat jeden slaďouš s modrýma očima, známe se jen týden a překvapil mě dárkem k narozeninám, na FB si s ním píšu do půlnoci (jen o práci, našich psech atd, žádné narážky na sex, ani nevěru) a TOHLE mi chybí... ten nový pocit, ti motýlci... svého přítele miluju nade vše na světě, v zásadě nepodvádím a nepodvedu, ale chybí mi ty začátky... každopádně, pokud ho nemiluješ, rozejdi se s ním nemá to smysl...

Co na tom zapracovat? Když se chce, všechno jde - společný výlet, častější sex (k naladění se stačí jednoduchý impuls), nové rituály... prostě nenechat vztah stagnovat a užívat si vzájemnou blízkost a intimitu.
Držím palce

Přispívám sem, protože nechci zakládat nové téma. S přítelem spolu budeme za dva dny 1 rok. Známe se již od malička, dlouho jsme byli kamarádi a pak jsme se dali dohromady. Jenže je tu problém, že sice si na mě udělá čas, ale většinou až večer. Je kadeřník, takže pořád v práci a když zrovna není v práci, stříhá doma. Já sedím pořád sama doma, za celý rok se nestalo, že by mě vzal na výlet, max jdeme večer do hospody nebo jsme doma a díváme se na filmy. Také dodělává řidičák který už dělá asi rok a půl a pořád má nějaké výmluvy než půjde ke zkouškám, když jsem se ho ptala, proč ho nechce dokončit tak mi řekl, že má na to času dost. Takže pořád sedíme doma, protože cesty busem nebo vlakem by nás vyšly draho. Plánuje, že spolu jednou budeme bydlet a nechápe, že než dostuduju, musím (a taky chci) bydlet u našich, jelikož mi školu a všechno platí. Taky mu vadí, že přijedu ze školy pozdě večer a myslím jen na to, abych šla spát a už se s ním nechci vidět. Nevím, jestli je tohle jen krize, nebo to mám ukončit. Abych pravdu řekla, stále častěji myslím na konec

omlouvám se, jestli je to napsané zmateně

Autem by se teprve plácl přes kapsu
Budete asi hodně mladí co?

Reaguji na maikkynna: zase tak hoooodně mladí nejsme, je nám oběma 22. Já studuju, on pracuje. O auto nejde, to by mu půjčili rodiče, nebo brácha

Ahoj,
mám podobný příběh. Ani nemohu uvěřit, že to sem píšu. Vybudovala jsem si k příteli tak důvěrný vztah, že jsem nikdy nepotřebovala někoho jiného, s kým bych si potřebovala popovídat nebo se svěřit.
Jsme spolu 4 roky. Trochu se mi teď změnil život, protože jsme začala studovat vysokou školu, kterou jsem si moc přála. Mám svého přítele moc ráda, máme společné záliby a sny. Jsme spolu relativně šťastní. Ale samozřejmě každý má chyby a já se bojím, jestli dokážu ty jeho akceptovat v budoucnu... Bojím se, že bude čím dál víc jako jeho rodiče, což bych asi nepřežila. Bojím se, že se celý život budeme hádat o sexu, kvůli kterému mezi námi panuje takové prapodivné napětí. Jako máme pěkný milostný život, ale neumíme spolu komunikovat, takže on chce vždy, já vždy ne, ale to on neumí samozřejmě odhadnout a já to neumím říci a když to řeknu, tak vznikne stejně hádka, protože on s tím prostě počítal. No to není to nejdůležitější, vina je podle mně na obou stranách. Já se teď prostě bojím, aby to tak nebylo celý život. Ale nechci se vzdát všeho co jsme spolu prožili a té důvěry, kterou mezi sebou máme, bojím se, že si už s nikým nevybuduji takovou důvěru.
Mluvili jsme o tom, vše jsem mu řekla, on se mnou chce zůstat, nevidí to jak já, je se mnou šťastný, ale já mám pocit, že chci od života něco jiného a že už tak šťastná nejsem.
O pauze taky uvažuju, ale nevím, stejně na to budu pořád myslet...
Ráda bych vyslechla jak se na to dívá někdo objektivněji. Díky za každý nový úhel pohledu

Neklape to v sexe, nedokážete o tom spolu komunikovať = nemá to zmysel. Žiadny vzťah nedokáže dlhodobo fungovať bez sexu (možno iba u asexuálov, čo nie ste).

No my ten sex míváme, je ne vždy když chci já a taky ho někdy nemáme jen proto, protože on očekává, že nebude, tak se na to nějak hloupě zeptá....

Reaguji na Markétamm: Když k němu máš takovou důvěru, tak by snad neměl být ani problém mu říct, že sex prostě dneska nechceš, že se na to necítíš, nebo prostě že ho nepotřebuješ tak často jak on...