Kde začíná "nevěra"

To je klasická věta chlapů......jakási husa potřebuje pomoct a vlastní partnerka jim je jedno,ta to má nějak zvládnout.
Za tuhle větu bych "drahému" zabalila kufříček a vyrazila ho,aby mohl v klidu pomáhat okolí.....ovšem beze mne.

Laky:
naprosto moje řeč!

BlackCoffee

Na tom není nic obdivuhodného, vychází to jen ze zkušeností člověka, které pak musí zpracovat, aby byl schopen postupně získávat vhled.

nevěra začíná tam, když mám potřebu mluvit, vidět se či stýkat se - opakovaně - víc někde jinde, než-li doma - a doma tyto schůzky, zprávy . . . tajím a na jakýkoliv dotaz odpovídám podrážděně, nervozně, nepříjemně
a vymýšlím si různé důvody toho, proč se musím angažovat někde jinde,

Van_Doan
Promluv s ním a budeš vědět víc.

ahoj, já bych ještě počkala. mám ntejný názor jako romankas a citadella. cítí, že o něj projevil zájem někdo jiný a líbí se mu to. chytl se a i kdyby mělo k něčemu dojít, bude mu blbý cuknout, protože na tu hru už přistoupil, takže bych se připravila na nejhorší. a ještě bych mu nic neříkala. počkala bych a sledovala to. musí se to rozseknout, bud si to uvědomí, což se podle mě nestane nebo tě podvede a bud to bude jednou a bude mít špatné svědomí a nebo se to potáhne dál a to je horší. podle mě ale když to neudělá s touhle, udělá to s jinou jindy a jinde. zase ale třeba já mám názor takový ( možná mě odsoudíte ) ale já jsem na nevěru připravená, od chlapa to čekám dřív nebo později a jsem připravená odpustit, přeci neztratím manžela a tátu mýho dítěte, který dceru miluje, stará se o nás je hodný...kvůli nevěře.pak si najdu jiného, dcerka si bude zvykat na strejdu a ten to udělá po čase taky...je to zbytečné. promluvíme si a bude to. pokud ale řekne, že jí miluje, mě už ne a chce být s ní, tak to bude horší. měla jsem na mysli, že bych odpustila nevěru jen fyzickou

řeším jiný problém - přijde mi normální, že si čas od času vyrazím s nějakým mužem na večeři, na kafe - ovšem žádnému partnerovi to netajím a nikdy jsem to netajila, že se někam chystám, popř jsem někde byla

problém je v těch mužích - oni to nechtějí pochopit, že jde jen o ten strávený večer,

jejich argumentem je - jestli i mě by se líbilo, pokud si s někým vyjdou

když jim na to popravdě odpovím, že nevadí, že jim věřím natolik, že ví, kde jsou stanovené mantinely, které se nepřekračují, tak jejich odpověď je ta, že je tedy dostatečně nemiluji

to já taky, ale když to přijde, tak se nezhroutím, nesmím, máme dítě... žiješ jen jednou a nemůžeš se trápit, beru vše nebo se snažím to brát tak, jak to přichází, at jsou to věci dobrý nebo špatný

Možná se pletu, ale nepsala jsi v jiné diskuzi, že pokud nejsi dostatečně zamilovaná, věrná nejsi? Možná to ti muži, o kterých píšeš, vycítí, že...

BlackCoffee

psala jsem to jako odpověď jinde, kde se slečna ptala, že i když má jiného přítele, neustále touží po tom bývalém

spíš bych řekla, že je to o tom, žij a nech žít

člověk je komunikativní, celý svůj život se pohybuju spíš v mužském kolektivu, a popravdě, mohla bych si vyrazit někam s nějakou ženskou, jenže ten večer a ten rozhovor s ní mě neobohatí tak, jako rozhovor s mužem - což většina mužů nedokáže pochopit (bo nedokáží vstřebat myšlenku toho, že ne vše se točí kolem sexu, zamilování a nevěry)

Matadi
Tak vidím, že jsem se špatně vyjádřila Já po něm netoužím, jen když mi napíše, tak na něj musím zase myslet a bolí mě to. Ale svého přítele miluju.

Každopádně se mi líbí tvůj přístup, já taky občas ráda zajdu někam s mužem, ráda se s nimi bavím a rozumím si s nimi víc než s většinou žen. Ale trochu mi to vyznívá, že u tebe jsou holky nějaké pipky a konverzace s nimi tě nemůže obohatit. Asi nemáš ty správné kamarádky. Já mám třeba kamarádku právničku, která je fakt chytrá a konverzace s ní mě určitě obohatí víc, než s nějakým průměrným mužem. Navíc si taky myslím, že chlapovi, když se ženskou někam jde, jde většinou o víc, než o duchaplnou konverzaci.

zuzkabedna

mám pár kamarádek, to zase bych všechny ženský neházela do jednoho pytle, se kterými se dá pokecat o všem

jen prostě těch mužů je v mém okolí vícero - ať již školou, kde jsem byla ve třídě sama, tak i poté prací, kde na deset mužů jsme byly jen dvě, tady jsem vlastně taky sama se třema muži

prostě je těch ženských v mém okolí míň a z toho se odvíjí i převaha můžu, kteří jsou mými přáteli

matadi
chápu

No a co si myslíš o tom, že když chlap se ženskou někam jde, tak mu většinou jde o víc, než jen o pokec?

Mám to úplně stejně, popravdě, kamarádky nějaké mám, ale v mém věku ( 30 ) si zase tolik s nima nemám o čem povídat jako kdysi ve škole. Všechny řeší buď děti ( vlastní, cizí ) nebo vztahy ( vlastní, cizí ) . Takže se dovím, že jsem divná, protože mi netikají biologické hodiny a přijmu pár informací v tom smyslu, že kamarádkina sestřenice vyměnila doktora za bagristu a maminka od přítele druhé kamarádky si našla zajíčka. Hmmm.

To musí vycítit především ta žena, ale ve všeobecnosti nesouhlasím. Kdysi byla jiná doba, na pracovišti se z nudy vesele flirtovalo, jezdilo se na kdejaký školení a vznikali tam kdejaké partnerské mnohouhelníky, ta doba je pryč. Dneska jsou muži a ženy také kamarádi, potkávají se jako bývalí spolužáci, díky střídání zaměstnání známe každý víc lidí a všeobecně ten sex a vše kolem dnešní hektická doba zatlačuje do úzadí. Sama jsem běžně chodila s kolegami na pivo, kolikrát jsme jen ve dvou něco rozebírali a řešili a o žádnou erotiku nešlo.
Na druhé straně, všichni si víme představit rozdíl mezi informací kdy a kde se dneska pije pivo a mezi přímým pozváním na kafé ( za účelem bližšího seznámení )

matadi

Já jsem žena, ale tahle Vaše slova rovněž nedokážu pochopit, navíc mi zní poněkud nevěrohodně ....