Kde začíná "nevěra"

Sisina87

jo to je i mé heslo, ale chlapi to vidí jinak.Když se nic nebude dít a řešit tak si mohou užívat život s oběma a, když se to provalí tak jedna zůstane.

janininka
To je právě to, čeho se bojím. Nechci ze sebe nechat dělat blbce, ale zase nechci být nesnesitelná žárlivka...Jenže když mám doma chlapa, kterej se mnou jede v autě a otočí se za každou sukní, v práci má vyvěšený kalendáře s nahýma ženskýma a podobně, tak to moc na sebevědomí nepřidá...
A za další, neustále mu volají nějaké zákaznice, klidně v 10 večer, v telefonu má všechny kamarádky ve zdrobnělinách, Kačenka, Zuzanka, Andrejka - co si o tom má pak člověk myslet...

Sisina87

co se týká číšnice - s tou bych si hlavu nedělala - ať se to vezme tak jako tak, je to její práce, a když je milá, hosté víc utratí, a nechají jí i nějaké to dýško

myslím si, že i ony čišnice toto berou z rezervou

víc by mi zarazilo to, že utratí dost vysoku částku peněz, nechce jít se mnou domů a ještě se cítí dotčený nějakou tou výtkou

no a ty jeho zákaznice - myslím si, že po desáté večer by asi volat neměly - tedy, pokud nepracuje jako profesionální společník

rozumní lidi, muži i ženy dodržují určitá nepsaná pravidla, a to třeba ta, že po osmé, deváté večer neobtěžují nějakými pracovními hovory - mohli je vyřídit dřív, nebo to počká do rána - jenže, pokud mi ten můj pracovní hovor někdo vezme? proč toho nevyužát?

matadi
Určitě ti dám za pravdu, ale bohužel můj přítel to vidí jinak. Já jsem pořád ta hloupá, co mu všechno řekne, ale on se nenamáhá. Pořád má nějaké svoje "mužské" tajnosti a to mě mrzí. Jsme spolu skoro 4 roky, z toho 2 roky spolu žijeme. V PC často maže historii, já to nemám zapotřebí.

Na ty zákaznice se dá zvyknout, ale není to vždycky příjemné. Právě že on to zvedne vždycky, je OSVČ a práci většinou neodmítá. Nedokáže ale pochopit, že existuje hlasová schránka a že ten telefon může večer vypnout a ráno zapnout.

Jinak popravdě mě nejvíc zarazilo, že mi do telefonu řekl, ať ho nevyzvedávám. V tu chvíli, ač nečekaně, ze mě vylétlo "a to tam máte nějaké kur...., že se pro tebe nemůžu zastavit?"

Sisina87

asi záleží na tobě, co ty od vztahu očekáváš a čeho se ti dostává
a na partnerovi, jaké představy má on

je pravda, že my ženy, to bereme hned od začátku - jako je to na celý život - kdežto mužům to trvá dýl, než to vidí taky tak

po 4 letech a z toho 2 společného bydlení by to i partner měl mít tak nějak pořešené, jak vážný a hluboký je jeho vztah s tebou a podle toho by se k tobě měl chovat

s těmi pracovními telefonáty - nezlob se na můj názor - ale pokud si někoho vážím, a chci s ním být sám a v klidu, tak si nastavím taková pravidla,a by to toho mého partnera neobtěžovalo

matadi
Já ani nevím, co od toho mám očekávat. Přítele moc miluju, nejradši bych ho kopla do ....a sbalila mu kufry, ale na druhou stranu to nedokážu.

Přijde mi, že ze mě úplně vysává sebevědomí. Včera si četl maily, ty ode mě úplně přehlédnul, ale od kamaráda nahotiny si musel hned prohlédnout všechny (samozřejmě mi tvrdil, že už kamarádovi několikrát říkal, že ho to nezajímá, ať to neposílá, ale hned jak jsem se zavřela v koupelně, tak u toho slintal)...Tohle chování mě prostě strašně mrzí.
Chtěla bych se mu něčím "pomstít", třeba si to uvědomí. A třeba taky ne......

Prostě nevím jak dál. Nepřijde mi, že by byl problém jen ve mě...

Sisina87

někdy je jednodušší myslet si - miluju tě - a přitom zůstávat s někým, kdo si mě neváží, třeba jen proto, že to má svoje materiální výhody, že se člověk bojí samoty, že už si na toho druhého nějak zvykl

problém ve vztahu vzniká vždycky z obou stran (nikdy se nedá říct, kdo je viníkem rozchodu, rozvodu . . . )

do každého vztahu vstupuješ s jakýmsi očekáváním - toho, co budeš partnerovi dávat, toho, co chceš, aby dával on tobě ( zpravidla to bývá důvěra, tolerance, respespekt, vzájemná opora, pochopení, věrnost, láska, toužení, bydlení, peníze, zajištění . . . )

každý vztah je i svým způsobem obchod - já dám něco tobě, ty dáš něco mě - není to jen o těch materiálních záležitostech, a předpokládá se, že obě strany budou dávat i dostávat stejně - a to se týká i lásky - ( ne nadarmo se říká, že ten, kdo víc miluje, ten je i víc zranitelný a poslušný )
v momentě, kdy máš ty, nebo partner pocit, že do vztahu investuje víc, než ten druhý - pak už asi stojí zato se zamyslet, jestli to jde změnit, jestli to tak chci, a jestli jsem s tím spokojená

dle tvého posledního příspěvku - mám pocit takový, že si tě partner asi moc neváží - což může být i mylný překlad toho, co píšeš, osobně by mi vadilo, to , že když někomu řeknu (přítel kamarádovi - to a to mi neposílej, nechci to, a kamarád mi to přepošle, tak asi ten zápor nebyl daný dostatečně jasně, popř byl daný jen na oko - jako a by se neřeklo, že proto nic nedělám) a přehlížel moje meily (i když, proč to číst, když tě mám vedle sebe a můžeš mi to říct)
osobně, pokud něco nechci, tak to nai nečtu, i kdyby mi to platit měli

nevím, jak spolu žijete ( kdo vaří, platí, nakupuje, stará se,. . . . - a začala bych asi u toho - nejsem jen pro něj jakási hospodyně a slečna na sex zároveň, dává on do našeho vztahu stejně jako já, bere náš vztah stejně vážne jako já . . . )

matadi
U mě je to spíš strach ze samoty, to si i dokážu přiznat. Mám docela náročnou práci (přítel taky), minimálně 2x týdně jsem v práci do 7 do večera, takže se i trochu těším, jak si doma u něj v náruči "odfouknu". V týdnu nevařím, jen o víkendu, prostě na to nemám čas( nemám vlastně ani moc času a síly na svoje koníčky).
Proto si neumím představit, že bych přišla domů a čekal tam na mě akorát kocourek.

Byt je můj,taková rodinná hypotéka, samozřejmě platím nájem, platím poplatky za byt, telefon, přítel platí hlavně jídlo a svoje poplatky, telefon. Ani nechci, aby do bytu moc investoval, protože by mi to mohl v budoucnu vyčítat. Ale nazvalas to správně - jsme spíš taková hospodyně.

Nevím, jestli si mě neváží, ale občas o tom trochu pochybuju. Na to, že je mu 29 let, tak se zajímá akorát o to, aby se doma najedl, aby si za mými zády prohlédl nějaké nahotiny a pak mi posléze mohl do očí tvrdit, že se na to nekouká, že ho to nezajímá. Díky tomuhle a pornu úplně zničil mojí důvěru. Mám pocit, že o mě ztratil zájem. Jsou to hlouposti, ale já si to hned špatně vyložím.
Kouká na nahotiny - nelíbím se mu. Při sexu zhasne - nelíbím se mu. Chápu, že je to chlap a chlapi jsou v tomhle směru hrozný čuňata, ale mě je to líto. Čeho je moc, toho je příliš.

Každopádně děkuju za vyslechnutí, nemám si moc komu "vylít srdíčko"

Sisina87

já mám taky ráda při sexu tmu - přijde mi to víc napínavější a dráždivější - než se milovat někde pod 100W žárovkou

taky domů chodím za kocourem (dcera je na intru, tak jezdí jen na víkend) - jenže mě by doma chlap překážel - mám svůj byt, svoje koníčky, svoje kamarádky . .. prostě svůj život (což nevylučuje možnost mít nějakého přítele - tedy s vlastním bytem, pokud na to finančně máš a zvládáš všechno platit sama)

výhodu to má takovou, že uvaříš, když chceš, uklidíš, když chceš, koukáš se v televizi na co chceš, nikomu se nemusíš zpovídat kam jdeš, kdy přijdeš, cos tam dělala . . .
nicméně pořád tvrdím, že až se jednou pořádně zamiluju, a budu cítit, že je to ten pravý a poslední, tak začnu být monogamní a budu ho chtí mít každý večer, když budu usínat a každé ráno, když budu vstávat

samota je jen relativní pojem a je to jen o tom, jak moc potřebuješ mít pocit někoho vedle sebe

netvrdím, že jsme stořeni proto, abysme žili sami - většina z nás žije v páru a je to tak výhodné na obě strany - ale asi záleží na tom, s kým v tom páru chci žít a jestli jsme oba dva v tom, jak žijeme spokojeni, vyhovuje nám to a jsme tak šťastní

mimochodem věk muže nebo ženy neznamená to, jakám způsobem je vyspělí - jsou tací, co nedospějí ani v padesáti

těm se jde pomoct, ale manželka/přítelkyně ať si poradí sama -to je přístup, fuj.

To tak neber. Chlap kouká na nahotinky protože je to pro něj přirozené. Lepší, když na ně kouká tajně, než aby na ně koukal místo aby byl s tebou...

Reaguji na Eviška:

já na ty nahotinky tedy raději koukám s přítelem, než aby na ně koukal sám

koukat na nahotinky mi přijde jako něco skoro přirozeného, i když mě tedy nahatí chlapi neberou, ale oni na ty nahaté slečny koukají rádi

Reaguji na matadi:

ok, když tě to baví
Mně to třeba moc nebaví... to už radši ty chlapy..

Reaguji na Eviška:

jo, vždycky když "slintá" tak ho uzemním, minimálně tím, že to jsou stejně silikony

Holky, poraďte - a myslím, že to do tohoto tématu patří. Pátrat, nebo nepátrat? Mám samozřejmě na mysli pátrání po "důkazech" nevěry, nebo citové zaangažovanosti jinde. Psychologové tvrdí jednoznačně - nepátrat. Člověk prý vypátrá jen část, zbytek si (třeba mylně) domyslí, a je na světě úplně zbytečný problém. To zní logicky, že jo. Ale co když intuice pořád našeptává, nebo spíš mlátí člověka palicí do hlavy? Na jednu stranu nechci porušovat soukromí, na druhou stranu nechci být když tak za blbce a ztrácet zbytečně čas... A víme, že taková neplatonická paralelní "přátelství" můžou trvat i roky

nepátrat a neřešit

podívej, mám vztahy spíš na dálku, a abych se každý den nervovala tím, jeslti někde nějakou má nebo nemá, proč se trápit?

když na to přijdu - bude mě to bolet, budu muset řešit, opustit, či neopustit, co dál, takže si říkám, jestli má nebo nemá, jeho věc, jestli mě bude chtít podvádět, nebo ne - je to jeho věc, ví, kde jsou nastavené hranice, ví, za co nepřejdu a podle toho se drží

myslím si, že je daleko důležitější to, jak se k tobě chová, než to, jestli si s někým něco nezačne, nezačal, nebo nemá

osobně, po nevěře nepátrám, ale kdyby tak bylo, tak to určitě vím, nebo se to dozvím (ale bohužel má, tu možnost podívat se na vztah ještě dřív, než začne, což je někdy na škodu), a taky vím, že bych s tím dotyčným skončila

ona 100% věrnost v dnešní době,kdy se partneři střídají skoro jako ponožky je spíš krásný sen
a jak se říká - příležitost dělá zloděje (čímž chci řít, že i když partner nikoho nemá a ani nepředpokládá, že by si chtěl vedle tebe ještě někoho pořídit, tím podezíráním ho k tomu vlastně můžeš dohnat)