Kde najít nové přátele?

Zdravím Tak se asi jdu taky přidat mezi ty "zoufalce" bez přátel... Nečetla jsem všechny příspěvky, ale v mnohých z nich jsem se našla. Například v těch z vás, kteří mají přátele leda tak "do hospody". Takové přátele jsem já měla několik let, a pak mě to přestalo bavit, protože to s nima nikam nevedlo. Mám je pořád ještě docela i ráda, byli jsme velká parta... Ale jsou to lidi bez cílů a jakýchkoli zájmů a "ke konci" jsem si říkala, proč že s nima pořád ztrácím čas a co že tady vlastně hledám... Tak jsem se na to nakonec úplně vykašlala, měla jsem kvůli nim i obrovské problémy doma... Bohužel, co osud nechtěl, navíc mám i docela ukecanou sestřičku, která na mě často a ráda žalovala... K mamce se pak dostávaly nejrůznější pomluvy výmysly o mě právě v souvislosti s mými kamarády... Nejsou to špatní lidé, to vůbec... Ale jak říkám – co bych jim vytkla je to, že postrádají v podstatě svůj smysl života a zřejmě ho utápí v alkoholu... Kvůli nátlaku rodičů i sestry jsem se postupem času vykašlala nejen na svojí partu, ale nakonec i na všechny lidi ve svém okolí, protože oni na každém z nich viděli něco špatného a já ten psychický nátlak nehodlala už nadále snášet... Tak jsem se jednoho rána probudila a uvědomila si, že nemám už vůbec nikoho... Vlastně - možná tak jednu kamarádku ze školy, která má ale svého kluka a na mě kašle... Přitom ještě než chodila s ním, byly jsme spolu skoro pořád... Já kluka nemám, můj poslední vztah se rozpadl kvůli dvěma klukům, kteří se mnou chtěli ve stejnou dobu být a já chtěla jen jedno z nich, takže ve finále, jak už to tak bývá, jsem přišla o oba dva... Jak smutné, že... Teď nechci, aby to vyznělo nijak namistrovaně, ale musím říct, že já rozhodně nejsem vůbec ošklivá holka a kdybych chtěla, kluka bych si mohla sehnat za jediný den. Bohužel se mi ale v tuhle dobu nikdo nelíbí a bydlím v menším městě, kde se těžko hledá někdo nový a zajímavý. Když jsem byla menší, bylo zvykem, že ráno před domem na mě čekával tucet lidí a chodívali jsme společně do školy... Ale časy se změnily... Je mi devatenáct let a letos maturuju... Snažím se v tom všem najít výhody, že mám aspoň pořádný klid na učení... Ale co potom? Když se opravdu nudím, jdu sama ven běhat, to mě vždycky zaručeně zabaví a je to jeden z mých velkých koníčků... Ale ztotožňuji se s mnohými s vás, které tvrdí, že takové to chození ven s kámoškou - pokecat, nakoupit atd., mi taky moc chybí... Občas si vzpomenu na citát, který říká: „Lepší je být sám než ve špatné společnosti.“ Někdy si myslim, že to teď takhle má být, že si musim přiznat, že jsem holt už narazila na lidi ne pro mě a snad s nástupem na VŠ potkám už ty skutečné přátele...

Ahoj holky, taky mě trápí stejný problém : (.. sice už toto téma tady není asi aktuální, ale kdyby se nějaká fajn slečna chtěla seznámit, nebo se skamarádit, jsem určitě pro! Je mi 23 : )

Ahoj, poslední dobou na mě padá hrozná depka, pohádala sem se s dobrým kamarádem. Nebyla jsem k němu upřímná a neřekla mu, že jsem s někým začala chodit. Asi jsem mu dávala naděje, že k němu cítím něco víc, protože on to bere jako strašný podraz a přestali jsem spolu komunikovat. Takže už asi žádný kamaradství s klukem nepodniknu... Od tý doby sedím doma, občas vidím přítele, když nepracuje, ostatní kamaradky pořád nemají čas... takže mi nějaky človíček s kým bych mohla zajít na kafe, nákupy, na drink hrozně chybí ale netuším, kde nějaký nový lidi teď potkat

Reaguji na barabh:

Ahoj, nejsi z Prahy?

dnes, 03:06:04 - Připojeno během spojování:
Jak získat přátele?

Ahojky slečny

Nikdy jsem neměla příliš mnoho přátel, ale přitom v kolektivu lidí jsem byla už jako dítě oblíbená, upovídaná, veselá, téměř všude jsem zapadla moc dobře. To všechno mi zůstalo i doteď, bohužel ale i teď nemám přátele. Možná to zní zvláštně až paradoxně....

Pokud se zrovna nestýkám s velkou partou přátel mého přítele (se kterými se také moc dobře rozumím), tak kromě velmi ojedinělých srazů s bývalými spolužáky se bavit prostě nechodím. Protože nemám s kým. Dokonce si někdy i říkám, že kdyby jsme se náhodu někdy rozešli, tak nemám už vůbec za kým jít. Mám jen jednu opravdu velmi dobrou kamarádku také již z dob dětství, ale s tou se již také nevídám až tak často, protože každá chodíme na VŠ do jiného města.

Když už jsme u té VŠ, tak VŠ mám 40 minut cesty autobusem, takže dojíždím a vlastně ani zde neprožívám příliš společenský život. Je zde několik lidí, se kterými si moc rozumím a i oni se mnou, ale prostě kromě vyučování se s nimi nikde nevidím. Navíc si zde můžeme tvořit rozvrhy sami, takže co předmět, to jiný kolektiv lidí, takže ani to tomu moc nepřidá.

Takže abych to shrnula: Jsem oblíbená, ale paradoxně přátele nemám.

Je něco, co bych mohla dělat špatně? Můžu snad působit na lidi, že o ně nemám zájem? Kde dělám chybu? Nedokážu si to vysvětlit....

Děkuji za všechny příspěvky .

Ahoj,mám stejný problém,ale já nemám vlastně vůbec žádnou kamarádku s kterou bych někam mohla vyrazit,tudiž ani nikam nechodím,cose týká volných víkendů.Řekla bych o sobě,že jsem velmi spolehlivá,milá a mám ráda lidi kolem sebe..Ztratila jsem dá se říct všechny,když jsme se rozešli s přítelem..Pak jsem měla jednu kamarádku hodně dobrou,ale postupem času jsem zjišťovala ,že tam byla jen faleš z její strany.Dávala jsem si jednou sraz i s jednou holkou ze seznamky,ale měla úplně jiné zájmy než já,tam to taky neklaplo.Takže taky nevím kde je chyba nebo jak najít kamarádku

Mám to úplně stejném rozešla jsem se s přítelem a najednou vlastně ztratila přátele se kterýma jsme se vídali.. Kamarádky ze střední školy se rozprchly po republice a já tu zůstala sama, úplně sama. Jsem společenský člověk,také nevím kde je chyba.

Co vyvinout nějakou aktivitu, pokud jsi oblíbená tak to jsi v super situaci. Prostě třeba po škole řekni že máš hoďku čas, jestli s tebou někdo zajde na kafe. S někým si sedneš víc, s někým třeba ani ne, však uvidíš. Hlavně bych využívala všechny možný příležitosti (srazy, oslavy, akce, atd.). Nebo když jsi v partě přátel, třeba se moc vážeš na přítele (nevím jestli to tak je), tak pokud ano, možná by ses měla zkusit věnovat i víc ostatním. Ono fakt, jestli jen čekáš kdo se s tebou začne bavit, tak to může působit dojmem že nemáš zájem. Hlavně buď na ostatní milá a usmívej se, to půjde

Ahoj holky, hlásím se do klubu. Kamarády (jen kluky) mám jen přítelovi. O své přátele jsem přišla když jsem začala vztah (a taky jsem přišla na to, že to nebylo upřímné přátelství) jsem milá, upřímná, spolehlivá, společenská. Mám problém s tím najít si nějakou normální kamarádku co má zdravý názor, není hloupá a má i jiné zájmy než všechny jen pomlouvat a neustále si na něco ztěžovat. Nevím jestli nemám přehnané nároky připadne mi že se mě lidi bojí . Už mi mnoho lidí řeklo že působím namyšleně a nedostupně a že byli mile překvapení když mě blíže poznali.

Jé, já to mám stejně. Bavím se s více lidmi, ale kromě školy se vlastně nevidíme. Kamarádů taky moc nemám, ale v 21 letech najít opravdové přátele - je to těžké

Mám to taky tak. Co jsem se rozešla s přítelem, tak jsem taky nějak přišla o přátelé. Na VŠ jsme 4, co se tak sem tam sejdou po škole, ale každý jsme z jiného města, takže je to těžké a některým spoje často zpátky nejezdí. A holky ze SŠ se nějak rozutekly. Nevím, kde je chyba.

Já se k vám hlásím také. A odpovídání na inzeráty nemá smysl je to k ničemu.

Asi jsi to trošku špatně pochopila - přítelov partu bych vůbec neřešila, to je ok...ten problém u mě spočívá né v tom, že bych se mezi lidima neuměla chovat, bavit, seznámit.... ale udělat si z něj přátele. Takhle mám milion známých ale když někoho potřebuji jako přítele, tak nemám nikoho.

Jinak co se týče toho vázání se na někho.... jo, tohle jsem dělala celou střední. Ale přátele jsem neměla ani na základce, ani teď....zase jen tunu známých.

Už jsem taky byla tak zoufalá a přemýšlela o inzerátu, připadám si strašně osamoceně. Teď ke všemu pořád se noří nějaký problémy a nemám si komu postěžovat a s někým to pořešit. A to nebydlím v malém městě... Bohužel přátele nemám.

Ahoj holky
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale jsem taky řeším otázku, kde najít nové přátele... "Starých" přátel (a opravdu dobrých) mám řekla bych hodně, jenže minulý měsíc jsem si splnila sen, a odstěhovala se do Prahy. Ale jsem tu úplně sama. Bez rodičů, kamarádů... Jasně, volám si s nimi, píšu, ale není to ono. Mám tu jen kamaráda spolubydlícího, se kterým se ale vidím jen (někdy) večer. V nové škole mám fajn spolužáky, ale zatím se s nimi mimo školu nescházím, navíc jsem zvyklá být mezi staršími lidmi takže nejlepší kamarády si tam asi nenajdu.. Taky už přemýšlím nad inzerátem...

Přidávám se do klubu...mám pocit, že pokud někdo neměl tu opravdovou kamarádku z dětství, kde by ten vztah přežil dospívání..je to těžké. Většina lidí má nej přátelé především za základní školy, případně střední...Na základku vzpomínám nerada, SŠ byla fajn ale daleko a většina se rozutekla všude možně...Na vysoké mám jen známé....Taky mám pocit,že čím je člověk starší tím se přátelství hůře navazuje...a vybudovat si k někomu vztah a důvěru chvilku trvá...No a když vám ten člověk podkopne nohy a nebo vás přestane znát...jste opatrní. Já jsem z menšího města...nic tu není (možnost seznámit se) a já s povahou introverta se neumím zakecat jen tak. Pak mi připadá,že kdo má nějaké přátelé další do svého světa pouštět nepotřebuje...Je mi 25, dodělávám VŠ (mám málo času ale to se za pár měsíců změní)...někdo z Hradce Králové?