Cituji Gixxie: Jinak teda musim konstatovat, že dřív jsem pořád nějak vnitřně řešila, že jsem dlouho single a jestli vůbec někoho najdu a proč zrovna já a co dělám špatně a jestli jsem třeba ošklivá, že mě nikdo nechce a pořád dokola a teď jsem ve stádiu, že je mi to konečně jedno, mám docela dost koníčků, doma mám pejska a jestli někde po světě chodí ten pravej, tak snad na sebe jednou narazíme
Já to mám většinu doby taky tak, ale někdy to na mě prostě dolehne zvlášť když jsou skoro všichni kolem mě zpárovaní.......
Reaguji na Gixxie: Reaguji na LaArdilla:
Já nevím jak na to, ale já se také neusmívám, spíše bych řekla, že vypadám docela odměřeně. Většinou chodím a poslouchám I-pod.
Moje seznámení za poslední dobu (zrovna jsem měla pauzu s přítelem - každý máme jinou představu o budoucnosti, ale zase jsme se pak k sobě vrátili:
Byla jsem pracovně v parfumérii a kontrolovala v regálu naše zboží, oslovil mě kluk, myslel si, že jsem prodavačka, chtěl s něčím poradit. Dali jsme se do řeči, a když jsme se vykecávali přes půl hodiny a pořád měli o čem mluvit, tak jsme si domluvili schůzku. Je to právník, strašně fajn, hezkej, chytrej a vtipnej ... Sešli jsme se několikrát, hodně mi volá a píše. Jak jsem psala výše, vrátila jsem se zpátky k příteli, tak z toho nic nebylo, ale být nezadaná .... Chce se zase sejít, ale bráním se pokušení.
Seznámení druhé, v italském obchodě se během nákupu se mnou dal nenásilně do řeči sympatický chlapík a pozval mě na kafe, sešli jsme se párkrát, opět velmi inteligenntí a zábavný, majitel restaurace, pár firem, developerské společnosti a kliniky, dobrá partie.
Asi mám fakt štěstí, no.
Tak já se taky pobavila
Ono narazit na chlápka, který by byl vyrovnanej, byl fajn a ještě nás něčím přitahoval fakt asi není lehký Kdyby na to byl recept, to bychom se měly
Já mám taky takový smíšený pocity, kdy je mi to jedno a kdy si říkám, že jsem asi fakt tragická nebo co, ptž kolem mě kamarádky mají fajn sportovní pohodový chlapíky...
K Adce bychom měly asi do školy - tohle se mi taky nikdy snad nestávalo
Reaguji na Adka:
Nebýt vdaná,tak taky nevidím problém najít jiného mužského
Například ani se synem za zády to není problém líbila se mu v obchodě bunda,kterou si tam zkoušel nějaký chlapík,problém byl ten,že byla v tom čísle jediná,tak jsem chlapíka zkritizovala,že jí svlíknul a přenechal našemu mladému jako bonus mně zval na "kafe".
Nebo k nám přijel technik od UPC něco naladit,sympaťák,jak jsem později zjistila je inženýr a nebyl by ani proti ničemu podle toho,že někde vyšťoural moje číslo a celkem mile mně zval na večeři.
No ale já s cizíma chlapama nikam nechodím
Reaguji na Imonah:
Mě se pořád každý ptá jak to dělám, hlavně moje rodina nechápe, ale já fakt nevím,
nepřipadám si, že bych byla něco extra. Já chlapa k životu něják nepotřebuju a nevím, jestli
to ze mě vyzařuje a jim to imponuje, jinak si to neumím vysvětlit. A asi je to i o sebevědomí.
Muž č. 2 z předchozího příspěvku mi řekl, že mu imponuje, že jsem jediná ženská, kterou poznal, která na něj kašle (nevolám mu, nepíšu a často nemám čas se sejít), údajně ty přede mnou, když zjistily, že je finančně zajištěný, tak se jich nemohl zbavit.
Cituji Laky: Nebýt vdaná,tak taky nevidím problém najít jiného mužského
Přesně tak! Mně přijde, že seznámit se dá fakt všude.
Cituji Laky: přijel technik od UPC
To mi připomíná ještě prodavače z Pet centra a z řeckého obchodu, a často mě oslovují v metru a autobusu.
Cituji Malacek: v práci jsem sama s jednou kolegyní... zbytek firmy 40km ode mne, chlapi tam 60+ - celkové složení fïrmy je asi 130 slepic a 15 chlapů , který už z toho začínaj kvokat taky
koníčky - koně - složení osazenstva 9 bab
venčení čoklů po lesích - potkávám max. rodinky, důchodce, ženské....
škola - už do ní 8 let nechodím
ulice - to mě teda nikdo neoslovuje...asi blbě čumím...
Mám to podobně:
práce/škola (obojí je jedno a to samé ) - chlapů sice dost, ale ty normální jsou zadaní a Ti ostatní jsou buď nenormální (kovaní matfyzáci ), nebo se (jak jsem psala) chovají, jako bych byla kamarád Žádný zájem jsem prostě nezaznamenala
koníčky - zumba - a tam je hafo ženských )i když teď začal chodit jeden chlap, tak uvidíme )
focení - to je spíše single záležitost
ulice - nikdy ale fakt nikdy se mi nestalo, že by mě nějaký kluk oslovil na ulici.....Vlastně jendous e mi to stalo, ale to byl černoch a moc jsem mu to tedy nevěřila......Po tom, co jsem si přečetla tak různě v novinách a na netu....
Cituji bakalářka: Mám to podobně:
Je potřeba zvážit vlastní možnosti a pak se vydat někam,kde vysoký kluk není vyjímka....třeba míčové sporty...tedy krom fotbalu fotbalisti jsou jiná sorta a ti hledají pravidelně na soutěžích Miss.
Prostě navštěvovat místa,kam chodí kluci a muži sledovat třeba hokej jako divák je sice nuda,ale stadion narvaný chlapama.
Cituji Laky: Prostě navštěvovat místa,kam chodí kluci a muži sledovat třeba hokej jako divák je sice nuda,ale stadion narvaný chlapama.
Díky za radu, asi to vyzkouším
Cituji Malacek: ulice - to mě teda nikdo neoslovuje...asi blbě čumím...
já Ti závidím.
Ono oslovit na ulici mi nepřijde zrovna děsně fajn a bůhví co je to občas za chlapa... i když záleží.
Na výrazu tváře zapracuj, pokud chceš být oslovovaná. Mě moc nebaví se mračit (jen občas ) a pořád by mě někdo prudil. Dneska jsme šly s kolegyněma z práce a děsně se na nás culil a otáčel takový týpek a my furt přemýšlely, kdo to je, tak jsme preventivně zamávaly. Ale spíš to byl jen chlap co nám zíral na nohy....
Jooo, a nedávno mi v obchodě nádhernej chlap podával zakutálené ovoce. Ale když já jsem fakt nějaká bloklá a podvědomě po rande ani netoužím, tak jsem šanci zahodila.
Mě musí chlap asi úplně přikovat k zemi vzhledem, vyjadřováním, hlasem, úplně vším a pak je teprv ruka v rukávě.
Holky, víte co je prů.se.r? Že když už se mi někdo opravdu líbí (pominu-li to, že pak je buď zadanej nebo o mě nemá zájem), tak místo abych se na dotyčného chlapíka dokázala usmát, tak mi něco přecvakne v hlavě a já se na toho člověka nemůžu ani podívat, natož za ním přijít a začít se nezávazně bavit Asi se nějak podvědomě bloknu a bojím se, aby na mě můj zájem nepoznal a tak se s ním ani nedoážu normálně bavit, natož flirtovat Kéž by byl na tohle nějaký kurz... Máte to některá podobně?
Cituji Gixxie: Máte to některá podobně?
Jo, můj životní výkon bylo vrhání významných pohledů na kluka na plese Budiž mi ke cti, že mě pak skutečně přišel požádat o tanec a že jsme spolu byli další tři roky I když další krok jsem zase musela udělat sama (dal mi svou e-mailovou adresu a byla jsem to já, kdo s emusel ozvat ). Ale jak říkám, to byl můj vrchol, jinak flirtovat neumím
Hmmm, to se to tu zase rozjelo! Teda Malacek, to je dobrá story, takže lesní muž je opravdu případ? No vypadá to tak, a kdyby opravdu chtěl, tak s tebou ještě pak jde na limču nebo tak. A esli chtěl aby jsi s nim šla do bazénu, tak to měl říct na férovku! Ouchyl jeden!
Cituji Adka: Mně přijde, že seznámit se dá fakt všude
No právě že u těch zadaných to tak je, nevím čím to je, ale asi vyzařují nějakou zvláštní auru, že je najednou každej oslovuje a hrne se jedna nabídka za druhou, ale věř mi, že ti nezadaní zřejmě vyzařují úplně něco jiného nebo co.
No mě se taky třebas stane, že nějaký chlapík něco prohodí (máálokdy) nebo dneska mi např. jeden gentleman podal spadlý lístek, ale že by mě vzápětí pozval na rande, tak to fakt ne!!
Reaguji na Gixxie: No já taky nahazuju ksichty, že se mě ostatní kolikrát snad bojí nebo co... Když já prostě neumím jít po ulici s permanentním úsměvem na tváři no.. Ale věřím tomu, že to dělá hodně.
No a ještě musím přispět se svojí troškou do mlýnu. Jak jsem tady psala na nějaké 8. nebo 9. stránce o tom kamarádovi, tak mám takový pocit, že se to začíná nějak podivně vyvíjet či co.
Ještě minulou sobotu by mě ani nenapadlo, že by mezi námi někdy v životě mohlo něco být a opravdu jsem ho vždycky brala jako kamaráda (navíc jak jsem psala, je to bratr přítele mojí sestry). Ale min. sobotu jsme u nás měli rodinou oslavu, zustali jsme jediní 4 vzhůru do půl 6 ráno, samozřejmě opilí, nakonec jsem všichni spali na dvou postelých a já vedle něj a najednou mě prostě začal hladit po břiše!! No měla jsem šok, ale nic jsem neudělala, jen sem ho za ruku chytla a takhle jsme spali do poledne. Druhý den u nás byl až do půl 6 a tak nějak jsme po sobě pořád podivně koukali.
No a pokračování nastalo tuto sobotu kdy jsme byli v jedné hospodě na koncertě, a já tam přicházela se ségrou a našima a on už tam seděl a tak jsme se na sebe culili a oba jsme tak podivně zrudli, že jsem si řikala: kur.ňa tady se něco děje!! Ale nevim co!!. NO a v průběhu večera jsme se oba samozřejmě zase opili jak zákon káže a skončilo to tak, že jsme se nakonec v autě cestou domů líbali.
Takže takhle. Je teda fakt, že vždycky se něco stalo, když jsme byli nalití, takže si jaksi neumim představit, co by bylo kdyby sme byli střízlivý. A to mi právě řiká i jeho sestřenice (mimochodem moje super kámoška, se kterou je největší prča na světě) že se právě musíme sejít střízlivý a zjistit co a jak. Což si zase ale neumim přestavit samozřejmě!
Jo a včera posílal hromadnej meil celý partě, že příští rok se chystá dovolená na kolech v Chorvatsku, takže kdo by chtěl jet a tak. Takže jsem si hned řekla, jo to je dobrá záminka, jak mu sama od sebe napsat. Takže sem mu napsala na Skype, že jsem koukala že psal ohledně tý dovči, a že bych jela atd atd. a už se to rozjelo a už jsme si hnedle psali hodinu a všem možným. Načež jsem se s nim rozloučila, že se jedu dneska koupat se ségrou k jeho bráchovi (upozorňuju, že on bydlí v Praze a jeho bratr bydlí ve vesnici cca 20 km od Prahy, stejně jako já)... no a on tam jako dneska přijel?? Leželi jsme tam se ségrou, opalovačka a ségra najednou povídá: Hele kdo přijel. Tak si řikam, to snad neni možný, protože se přiznám, že mě to napadlo, že by mohl přijet. No ale nemyslim si, že by to bylo kvůli mě, jelikož jel dneska večer na ryby, takže si tam jel pro rybářský náčiní. Ale zase přesto, tam zůstal neplánovaně asi 2 hodiny a koupal se s náma a zůstali jsme tam samotný a asi hodinu si povídali (musim upozornit, že jsme sice kamarádi, ale nidky jsem se nějak extrémně nebavili, jen asi poslední 2 roky o trochu víc, ale že bysme si někdy spolu sami dva povídali hodinu v kuse, to fakt ne)!!
No takže takhle jako, toto je můj nový zážitek a opravdu nevím co si myslet, no asi spíš nic. Asi se stejně tedka dýl neuvidíme, takže si myslim, že to byl prostě úlet v opilosti.
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvěk, ale prostě jsem se musela tak nějak svěřit nezasvěceným či co
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.