Kde "najít" chlapa?

jo to chápu velmi dobře,do mínusu se jít nedá.

Nechci ti brát ideály..........ale podívejme se pravdě do očí,pokud chlap v tomto věku hledá ženu,tak hledá v rozmezí 25 +- dva roky.....no ale vyjímky existují já osobně bych prostě ve tvém věku hledala mezi zachovalýma čtyřicátníkama,ale chápu,že pro tebe se to zdá být důchodce.

Reaguji na Malacek: Číst Tě, to je po obědě a kafíčku pěkná oddechovka. Jsem se zase nasmála

Se svýma předchozíma ex jsem se seznámila asi takto. Toho prvního jsem potkala na chatě v Krkonoších, když jsme jely s tanečním kroužkem na víkendový soustředění. Když jsem ho uviděla, hned jsem si řekla dlouhý vlasy, kuřák, nic pro mě. No a nakonec z toho byla láska jako trám a do teď se vídáme. A ten druhý, to jsem akorát měla měsíc po státnicích, po druhém rozchodu s tím předchozím, šla jsem pařit s holkama a řekla si, že teď kašlu na chlapy a budu si užívat a frk ho, přišel tam on a byli jsme spolu téměř 5 let. Myslím, že to prostě přijde, když to člověk vůbec nečeká a hlavně neplánuje.

Přeš přátele, či rodinu

to je fakt...

to jsme na tom v podstatě stejně... já to taky neřeším, jen tady vošmrdlávám na omlázku, aby tu byla nějaká zábava...

pssst , já si to taky myslím, i když když se to nestalo do mým 30ti tak nevím... bude to se mnou čímdál horší... IQ půjde dolů, prsa taky a všechno vostatní vlastně taky...

to víš, mám už v práci hotovo...

to né, já proti nim přeci nic nemám, jen jsem měla pech na ženaté 40cátníky, ona po mě většinou tahle věková kategorie docela jde - pokud se to tak dá nazvat, ale všichni které jsem potkala by mne brali tak za milenku max....

tak hlavně že se bavíte...

A tak o tom ten život je. Snažit se dělat si srandu i z těch nepříjemných věcí. Jinak by to snad ani nešlo.

škoda

však jo...

hned jak narazím na nějakého svobodného, dám vědět...

Reaguji na Malacek:
Ty zase perlíš. Holky, vy máte zážitky, zase máte co vyprávět a čemu se zasmát!
Já jsem asi nějáký extrém, pořád narážím na samé fajn chlapy a když jsem nezadaná,
tak naopak řeším to, kterého si vybrat, že každej z nich má něco do sebe. A seznamuji se
pořád, občas docela nechápu. Třeba zrovna včera, jela jsem z Prahy do Brna, vylezla jsem
před barákem, nenalíčená, zpocená (já blbec si na cestu vzala v tom pařáku džíny),
vlasy připláclé k hlavě, zpocený krk a po vynesení 2 várky krámů z auta jsem šla vyvenčit pejska a zastavil se u mě pohledný a sympatický kluk a zapředl se mnou řeč, chtěl mě někam pozvat (ve stavu v jakém jsem byla, mi to hlava nebere).

no, jo... tö bych jinak nebyla já...

bych si to s tebou na týden vyměnila...

Reaguji na Malacek:
Ale zase se nepobavím. U mě je to nuda. Osloví mě kluk - jdu s ním na rande, zjistím, že je fajn a nemám co napsat na Omlazení.

Tak aby mě jen tak oslovil chlapík na ulici a někam zval, to se mi snad ještě nestalo, bádala jsem čím to je a zřejmě se tvářím nepřístupně, dokonce mi jednou bylo řečeno, že se tvářím jako masový vrah a přitom většinou prostě jenom jdu a nemám vůbec špatnou náladu, stejně asi působím jako ledová královna

Tak to máme podobné. Letos jsem si teda dala předsevzetí, že se budu usmívat a fakt se usmívám, ale kdo ví, jak to působí na ostatní. Jinak před pár lety mi mladý soused řekl, že by si na mě netrouf, že od pohledu vypadám, že jsem od rány a že se sebou nenechám zametat. Takže teď zase přemýšlím, jestli ten můj úsměv nepůsobí arogantně a namyšleně. Fakt nevím.

mě by spíš zajímalo KDY? nebo jestli vůbec...

Před týdnem jsem měla hroznou, ale nehoráznou depku z toho, že mě nikdo nechce... takové dno, od kterého jsem se odrazila a snažím se teď myslet pozitivně...nebo spíš na to nemyslet vůbec a soustředit se na něco jiného (sport, kamarádi, za týden dovča v Chorvatsku, ...nakupování ), ale stejně je ve mě takový podivný smutek

teda, se máš. závidím ale tak to asi je, jsou lidi, kteří mají silné osobní kouzlo, charisma...proto logicky musí existovat opak.....ženské, kterých si chlapi ani nevšimnou, i kdyby se stavěly na hlavu.