Kde jste se naučily hezky nalíčit?

Reaguji na Peg: Metoda pokus omyl a také od maminky

Taky jsem zkoušela kde co, doma jen tak pro zábavu a po čase to člověk vychytá Akorát mě nějak mrzí, že jsem si našla svůj styl líčení a i když si občas nakoupím nové věci, které chci vyzkoušet (barvy, nové přípravky atd.) tak nakonec stejně skončím u starého osvědčeného.. v ničem jiném už se necítím dobře

No, jak tady už kdosi zmínil, metodou pokus-omyl. Člověk v pubertě blbne a naplácá si na čumáček prakticky cokoli, pak postupně přijde na to, co mu sluší.
Mně osobně dost pomohlo i čtení diskusí tady na omlázku, bez nich bych neměla ani šajnu o tom, co je to ta podkladová báze pod makeup a že existuje něco jako micelární voda....

metoda pokus - omyl, i když nikdy jsem nebyla na barevné stíny, takže pořádně stínovat neumím dodnes..

Já asi jako většina tady... člověk si to prostě musí zkusit na sobě, jedině tak může nejlíp vidět, co mu sluší a co ne. Já začla hóódně brzy, asi už ve čtvrtý třídě jsem přišla do školy s jasně modrýma stínama... no to mi učitelka dala. Ještě si zavolala kolegyně, aby mě jim mohla ukázat, načež mě potupně poslala k umyvadlu si to smýt
Pak taková šestá třída, to jsme chodily s holkama na ty dětský dikotéky a to už to se šminkama jelo ve velkým - hnědý acnecolor na celej obličej, černý linky, rtěnka...no kočky Jinak ještě donedávna jsem si myslela, že už tak v devítce jsem se líčila jakž takž... než někdo uploadnul na facebook starý fotky Jsem myslela že mě omejou Vínový obočí (vůbec nemám tušení, jak jsem ho vykouzlila! ), vínový rty, výrazná tvářenka, černě orámovaný oči.
Na střední už to bylo o hodně lepší, ale pamatuju, že jsem používala strašně tmavý pudr... nó... a teď už je to snad konečně to pravý ořechový Líčim se střídmě, ale nejduležitější je, že po těch všech experimentech vím, co mi sluší. Například už dávno jsem přišla na to, že si "musím" vystínovat oči a nepřehánět to s horní linkou, aby to nevypadalo, že mám povadlá víčka... atd. Záleží prostě na konkrétních rysech obličeje, na tónu pleti, barvě vlasů... takže i když různý návody můžou pomoct, nejlepší je vždycky vidět to na sobě ... Je to ale dlouhá cesta

U me nejdřív na základce šílený, matně si vybavuji zářivé růžové barvy...
Teď zpětně pár let jsem se myslim naučila orientoval v líčení slušně, troufám si říct, že se umím nalíčit velmi dobře, maluju i kamarádky, když někam jdou, dělám jim nehty...

Pomohlo jednak spousta zkoušení, pokusů, (a omylů...), youtube, ale hlavně to chce cvik... Plus ráda maluji od malinka, mám ráda barvy, to jde asi jedno s druhým.

Má nejlepší škola je na youtube tam si pustím video a pak zkouším do té doby než to je dokonalé

Já se začala lehce líčit až na gymplu. Jemně řasenku a pudr, nic jiného. Po maturitě jsem se začala líčit víc (je mi 23). Používám hodně přírodní barvičky stínů - odstíny hnědé, meruňkové, starorůžové, lehce rtěnku, kvalitní řasenku a pudr. Občas použiju tvářenku, ale to musím mít více času.
A jak jsem se to naučila? Seděla jsem před zrcadlem a zkoušela různé triky a možnosti, jak by to mohlo hezky vypadat. A nejlepší verze byla na světě.

Má krásné videa a hlavně spoustu zajímavých tipů, ale abych měla tolik kosmetiky jako ona, navíc od takových značek, tak bych musela být milionářka

Taky tak

Si připadám jak "lůzr-holka", začala jsem se "líčit" cca v prváku na vysoký. To jen řasenku a max černou tužku do vnějších koutků očí. Makeup jen na beďary které mě dosud neopustili (21 let). Kožařka doporučila aknekolor light, používám ho jen lokálně. Mamča se nikdy nelíčila, takže jsem to neměla kde okoukat.
Když jsem si chtěla sehnat normální denní makeup, přijde mi, že mi nic barevně nesedí, mám pihy. V barvičkách na očích si připadám nesvá.
Ráda bych to změnila a nevím jak, je mi ze mě samotné akorát smutno a vyčítám si jak jsem se mohla vůbec narodit jako žena, když se neumim ani pořádně namalovat. Ani obléct, ani jak si nechat sestříhat vlasy.... nemam vkus... **** mi to...
Kdyby tu byla některá z Kladna ochotná, byla bych ráda za pomoc. Pih se nechci zbavit, jen bych ráda sjednotila pleť a uměla používat aspoň trochu stíny. Zkoušela jsem to kolikrát před zrcadlem, ale to jak se nalíčím radši v tom nelezu ven.
Asi je to dost také o sebevědomí...
Když mě nalíčila jednou v sephoře, bylo to strašné, chválila si dílo a přitom jsem vypadala jako když mi dala 2 mm tlustou vrstvu makeupu, jako maska. Nevím....
Nevím si rady sama se sebou.

Reaguji na Werwolfka:
Ale notak, hlavu vzhůru Pročti si tady diskuze, podívej na nějaký videa na youtube a určitě to pude

Reaguji na bucinek07:
Ctu koukam snažim se ale asi málo . Viděla jsem už spousty videí na youtube, ale ony tam používají prostě věci, které jim sedí a ty já nejsem ani schopna najít, ani nevím jakou barvu použít. Mám zelenohnědošedé oči, pihy a ple´t bílou jak stěna. Budu si muset zaplatit nějakou kosmetičku/vizážistku, když mi nebylo do vínku dáno hihi

Já také tak ... A něco jsem pochytila i od své mamky (hlavně přípravky, značky, ale i samotné líčení). Mamka se líčí (výrazněji) od úplného mládí.

Mě mamka pomohla se stínama. Ukázala mi, jak si to nanést, aby to hezky vypadalo. Mám totiž oči poměrně velké a když je mám otevřené, tak víčko moc vidět není, tak mi poradila jak to udělat, aby barvička vynikla apod.