Kde jste se naučily hezky nalíčit?

Reaguji na Monus:

Tak nějak. Teď už myslím, že jsem našla ideální kombinaci a míru.

I když ono je to taky trochu o vkusu ženy...někdo se líčí hrozně a ne moc slušivě celý život, protože to prostě nevidí...

No, moje historie líčení a vzhledu je bohatá Začala jsem v 6. třídě díky velmi benevolentní mamince (měla mě to spíš zakázat, vypadala jsem jak...) a přidala jsem k tomu i barvení vlasů vším možným. Pak se to docela změnilo při odchodu ze ZŠ, začala jsem si kupovat fashion časopisy, sledovat internet (i když toho tam moc nebylo) a tak. Po pubertě se mi hodně spravila pleť, nechala jsem odrůst 100krát přebarvované vlasy a líčení zjemnila. Mezi 18-20 lety jsem tak nějak sama od sebe nabyla sebevědomí, cítila jsem se jistá, dopělá a v tu dobu jsem i hodně změnila vzhled. Nakoupila jsem kvalitní přípravky, zaměřila jsem se na krásnou rozjasněnou pleť a spíš zvýrazňovat to hezké než zakrývat nedostatky. Oči rozzářené, pěkné husté obočí, dlouhé řasy, lesklé rty, svěží pleť, přirozené zdravé a bohaté vlasy. Proměna přišla s věkem, nikdo mě to neučil, prostě jsem dorostla do věku, kdy mě bylo jasné že kilo barev pomýchaných na obličeji není to pravé a sexy

To samé - pokus omyl Případně načteno tady, okoukáno na internetu.

Do stejného kurzu jsem chodila i já ...

nooo, já se snad začala líčit až na střední, a ven jsem byla schopná vyrazit prakticky jen s tužkou a řasenkou . . . stínování, jak píšeš, mě spíše bavilo, a tak jsem si na sebe barvičky patlala prakticky jen doma stylem, jak už bylo zmíněno výše - pokus&omyl . . . No, když si teď vzpomenu na to, kolikrát jsem měla zarudlé oči od neustálého odličování a drhnutí a opětovného nanášení líčidel, tak se musím smát . . . pak jsem se docela dlouho moc nelíčila (až na řasenku, občas linku) - nemám totiž ráda nalíčené oči bez perfektního make-upu , a jak to tak bývá, tak jsem všechno zapomněla - ten grif mi z ruky prostě vypadl . Takže za mě je dobrým rádcem a učitelem jedině cvik, v neposlední řadě samozřejmě z rozumem.

Já se taky líčím už od 6. třídy, takže jsem to dostala do ruky docela brzy. Nejsem si vědoma, že bych měla nějaké veliké výkyvy..a lá velká vrstva řasenky, výrazné stíny..(to spíš při barvení vlasů - to bylo něco..). Později v osmičce a devítce jsem malovala všechny holky na lyžáku před "diskotékou", protože to tenkrát ještě neuměly a svého času jsem se hrozně chtěla stát kosmetičkou .

Taky co si představit pod "hezkým líčením"
Já si dávám lehký makeup, který mi sjednotní pleť, řasenku, semtam slabou linku tužky a teď jsem si oblíbila stíny od Astor- narůžovělé s hnědým. A myslím, že vypadám dobře Ale moc to neumím, chce to asi fakt cvik a zkoušet i odstíny třeba.

pokus- omyl, nic jiného

Pokus-omyl, léta zkoušení, jak zakrýt akné, youtube videa.

přesně tak, pokus - omyl, musíš to prostě dostat do ruky

nechápu co vám holky tolik vadí na tom, že má někdo nalíčené oči a nemá make-up. např. já si maluju oči řasenkou a tužkou někdy linky a jen se přepudruju. Pleť mám světlou bez pupínků či akné. a nikdy mi nikdo neřekl, že to vypadá strašně či blbě...

Reaguji na zewnice:
On tu někdo psal, že namalované oči bez make-upu vypadají strašně? Kde? Pokud máš pěknou pleť, tak nevidím problém.

Já se líčím taky od konce základy, teď je mi 21 let. Takže je v tom praxe a praxe
Když si vzpomenu, jak jsem se malovala v těch 15... tuna korektoru Miss Sporty pod oči, ráno za šera pod umělým světlem paráda, ale když jsem se na sebe koukla do zrcátka po 2. vyučovací hodině, omdlívala jsem To stejný oční stíny/tužky - brala jsem to, co se mi líbilo, nehledě na to, jestli mi to sluší... takže namalovala jsem a vidělo se - dobrý nebo blbý. A takovým zkoušením (jak jsem říkala, praxí) jsem se dopracovala k tomu, jak se líčím teď. Myslím, že hezky