Kde berete peníze?

A ještě něco, vím,co je to nemít,zažila jsem chudobu se vším všudy (ne, že nemám na boty,já neměla na jídlo a kde bydlet!!!),tak dokážu vyžít i s 1000Kč na měsíc!!!

Také považuji vztahy s partnerem za nejdůležitější...dítě, partner, zdraví... tohle stojí nad vším. Peníze jsou sice fajn, zpříjemní člověku život, ve spoustě případech můžou ovlivnit i třeba průběh nemoci.Když je jich nedostatek, tak to je velká nepříjemnost a někoho tenhle stav provází po celý život. Ale přesto si myslím, že člověk si spíš zvykne na málo peněz, než na málo lásky a porozumění.A pěkné vztahy můžou být motivací k tomu, jak si finančně polepšit. Bohužel, nedostatek peněz má často na svědomí rozpad vztahu - a je škoda, že to ty páry neposílí a nepodaří se jim najít nějaký odrazový můstek k tomu, jak dál. A k tomu tématu, že lidi si leccos dopřejí na úkor dětí - měla jsem známou, která chodila třikrát týdně ke kadeřnici, protože by ven nevyšla neupravená, ale na mlíko pro dítě si chodila půjčovat...to jsem nikdy nepochopila

ženské vy máte starosti.hlavně že je na složenky, ostatní už se nějak zařídí žejo.kdo má tak má.nezávidim ptž některý bohatý dámičky sice mají všechno ,peníze, moc a kontakt, pohybujou se mezi smetánkou tak zvanou - no a co!!!! já vydělám sice málo,přítel taky ale zase se dá zvládnout.ikdyž před výplatou je krušno.AM

já se vrátím k začátku této diskuse...mě taky živí manžel
dříve jsem žila s přítelem, byl stejně starý, vše bylo napůl, rovnoprávný vztah ve všech směrech ale pak začal lemplovat, vše jsem táhla já...po 8 letech jsem odešla..
teď mám o 20 let staršího muže, vydělává 10 tolik co já..dohodli jsme se, že budu doma dělat zázemí, starám se o něj, on doma nedělá nic, ale zato nosí peníze...jsme oba úplně spokojeni..
dodělácám si studia a pak možná oůjdu někam na malinkatý úvazek, abych nevypadla úplně z oboru, ne kvuli prachům...
žijeme jak za první republiky, manžela obskakuju jak pánaboha, vícechodové teplé večeře, vozím ho do práce a zpět a tak....ale jsem oba úplně spokojení a šťastní
dříve bych tomu nevěřila

Manžel dostal nápad, sebrali jsme spolu všechny síly co jsme měli, půjčily jsme si šerednou sumu, upsali jsme si náš vlastní dům (který jsme postavili za našetřené peníze bez hypotéky) a další dva roky nebyl náš a jednu chvíli to vypadalo, že už nikdy nebude náš. Tu hrůzu nikomu nepřeju. Ale pak se to přehouplo a už je dobře. Podnikání má rizika a ne každý na to je. Sama bych to asi nedokázala. Asi bych cukla, ale když jsme na to byli dva, šlo to líp.

Já mám dvě zaměstnání. Kolik těch ostatních? Pro většinu lidí v naší republice je hlavní to, aby byli ve 4 doma a stíhali seriály na TV Nova.

Leny8
já mám dojem, že jak sem některá napíše, že ji živí manžel, tak vždycky někdo projeví obavu, že dotyčná má vážnou chorobu, na kterou se umírá....mně se to taky stalo když jí manžel opustí, tak ji jistě bude i nadále podporovat, a pokud ne, tak to byl blb, na kterého každá z nás mužeme narazit i v jiné finanční skupině mužů...pokud žena nemá svoji kariéru super rozjetou, tak je mnohdy zajímavější být doma, užívat financí, poznávat nová prostředí a nové lidi...a nebo, je tu snad některá, která by si zuby nehty držela super flek u kasy v New Yorkeru, když by měla možnost být s mužem, který nadstandartně vydělává...já nevím, moje zkušenost je taková, že by doma chtělo být víc žen...některé z nich to však nahlas nechtějí vyslovit, aby nebyly nějak napadeny...ono nechat se živit pro mnohé není jaksi nutnost vyplývající ze situace, ale především nestydatost...jo, kdysi na tento status zákon pamatoval....příživnictví - a dovolím si připomenout, tento paragraf byl již zrušen jako nedemokratický

Atanera

Taky, taky... přítel o tom mluví pořád, nečekala bych, že budu vydělávat šílené prachy, ale být pánem sama pro sebe, ale chce to ten nápad! I případný inverstor by se sehnal, ale mít myšlenku!

Natýska
Já to jen beru podle sebe. Neumím si to prostě představit a sama bych si připadala divně být doma a žít z něčích peněz. Já jsem si i na výšce přivydělávala, abych po našich moc nechtěla. Navíc předpokládat, že mě manžel bude živit i po tom, co mě opustí, to mi přijde úplně zvrácené. Prostě každá jsme jiná. Pro mě by to prostě nebylo.

Leny8
ano pro každého to není, to je fakt...znám holky, co se rozvedly s manželem a má k nim vyživovací povinnost dost vysokou, ostatně to vyplývá i ze zákona - ovšem někomu to může přijít zvrácené, nicméně je to právně ošetřeno....a já tedy nemám pocit, že žiji z cizích peněz, my máme všechno dohromady, i když se neustále přesvědčuji, že to tolik obvyklé není, že dost párů žije tak, to je moje, to je tvoje...věřím, že jsi se zeptala normálně, ale prostě ten dotaz předpokládá jistou obavu o kvalitu života té, které je i dobře míněný dotaz určen....nějak se tady nikdo neptá, jestli člověku vyhovuje špatně placené zaměstnání, jestli se dotyčný neobává, že ho opustí stejně vydělávající partner a co pak bude dělat, jak uživí rodinu, jak utáhne sám splátky a náklady spojené s bydlením atd, co bude dělat, až ho ještě ke všemu vyhodí z práce...tyto dotazy zde nepadají, protože být doma, to je stále považováno za nenormální a láká to pokládat dotazy, jaké zazněly od Tebe někdy se mi zdá, že ženská , co tvoří zázemí, má snad lepru a všichni mají touhu ji vyléčit

Ja vydělavam od 15 let a musim se přiznat že ted ve svych 32 letech občas mám chut se sednout doma, starat se o domacnost, děti a aby nemusela dřit jak kun, aby mohla jit zacvičit, jit na pul dne nakupovat. Ještě před par lety kdyby mě nikdo rekl zustan doma tak si mu vysměju.

Uf, tak to tě obdivuji, myslím, že jsi někde psala, že máš dvě děti, tak jak to zvládáš?
Já mám zaměstnání jen jedno, pracuji na plný úvazek a vydělávám tak, že na tom nejsme se synem špatně, ale brala bych i víc. Takže by se mi další práce hodila. K tomu všemu jsem se na svá stará kolena dala na studium vš. Jenže já nechci, zkrátka, tobě to asi přijde divné, ale já opravdu chci být brzy doma. Chodím z práce v 5 či v 6, ale nejdu tam koukat na seriály, ale za svým synem, protože taky chceme být spolu.
I když mám jen jedno zaměstnání a jsem samoživitelka, tak na kroužky také máme, můj syn nestrádá, ale mě by stačila ta stará Felda a jezdit džípem nemusím na úkor toho, že bych nechávala syna celé dny doma samotného.
Mimochodem, přítel jeden čas pracoval s dětmi, kreré byly drogově závislé a upřímně, nejvíce jsou mezi nimi děti rodičů, kteří kvůli honbě za penězi na děti neměli čas. Ikdyž pak tvrdili, že to dělali jen pro ně a děti měly nač si vzpomněly.

vinokava
Bývám doma kolem půl jedné, svezu děti (když je potřeba), dvakrát týdně chodím do posilovny, jinak běhám venku a cvičím doma. Ta druhá práce je nárazovka - dohaduju si schůzky jak se mi to hodí. Takže většinou na večer, když už mají děti úkoly hotové. Když se mi to kříží, zaskočí manžel, naštěstí si taky může přizpůsobit kdy a co udělá. Hodně si toho udělám po večerech, když už děti chrněj, naleju si dvojku vínka a hezky v klidu si vše dovyřídím a připravím na další den. Televize mě moc nezajímá a co nechci propásnout si radší nahrávám, pak u toho žehlím .

Na auto samozřejmě vydělal manžel, to je asi v naší republice jasné. Ale bez auta by to u nás nešlo, bydlíme za Prahou. Já mám oktávku a jsem s ní maximálně spokojená a jiné auto nechci.

Dneska opravdu i základní kroužky pro děti něco stojí...i ve státních mateřských školách je nabídka kroužků za dost velké peníze....moje dcerka chodila na včechny možné kroužky v pražské školce a byla jedna z mála, kdo to mohl zaplatit.Většinou se chodilo na jeden nebo na dva maximálně...samozřejmě, že i to stačí...ale je plno lidí, pro které je zaplacení jednoho kroužku hodně na hraně. Nenadělala bych nic, kdybychom to také nemohli zaplatit, ale jsme rádi, že to jde, i když dobře víme, že to tak být nemusí. Někdy je prostě všechno snažení marné a peníze nejsou, znám to moc dobře. A proto jsem ráda, když dítěti můžeme dopřát kroužky, které nejsou žádné luxusní ale zadarmo taky nejsou.Ale jako samoživitelka bych si je třeba nemohla dovolit a bylo by mi to líto, není nic špatného na tom, že rodič chce, aby se jeho potomek měl lépe než on sám.Jinak souhlasím s názorem, že právě z řad lidí s menšími příjmy se rekrutují nespokojenci se životem a taky často závistivci. To je běžná věc. Mám kamarádku samoživitelku, zadluženou až na půdu, dítě na VŠ, musí platit dva nájmy a někdy ještě nájem za syna za ubytování, aby mohl studovat, protože jeho brigáda také nepokryje vše a dost často její syn ani nemůže jet domů, protože mamka mu nemůže poslat dvě stovky na cestu.Nemá na to.To je smutná realita.Něco jiného je, když se dostaneš na vejšku v místě bydliště, to se třeba ještě dá táhnout i s malým výdělkem rodičů...ale dojíždění přes půl republiky, ubytování a strava...za přispění peněz z brigády...to je pro někoho neřešitelné.

Já se s dovolením vrátím k původnímu tématu ;o)

Po střední škole jsem šla hned pracovat a získala jsem skvělé místo. Vydělávám sama na sebe, utrácím sama za sebe a šetřím na budoucnost.

Je pravda, že tyto finance beru jako "kapesné", jelikož bydlím u rodičů což je důvod proč už teď myslím na budoucnost a jen čekám až se budu chtít odstěhovat, zatím k tomu nemám důvod.

Já musím zas za sebe říct, šla jsem do banky, 8mi hod pracovní doba je denodeně protažená min o dvě a půl hodiny. Plat podprůměrný - šla jsem s platem dolů, protože mě čekala operace a byla jsem ráda za cokoli, o 4t.základ je 19 hrubýho. Z operace sešlo, prášky zabraly, takže hledám něco jiného, ale za ty dva měsíce co v bance jsem, musím říci, že platy bankovních úředníků jsou neuvěřitelně přeceňovány. Velký platy mají špičky, exkluzivní manažeři, ale jinak bída s nouzí. Nestěžuji si, jak říkám, byla jsem za to ráda, jen bych ráda, aby jste viděly i pohled této strany barikády