Kam se v životě posunout dál

S tím ostatním nevím co poradit ,ale z vlastní zkušenosti (roční pobyt v zahraničí a teď návrat zpět) a ze zkušeností mých kamarádek v zahraničí (postupně se vrací domů) nikam teď proboha nejezdi pokud nechceš někam jako au pair a budeš to mít předem dohodnuté.Všude je hodně velká krize kvůli práci a vzhledem k otmu ,že ti je jako mě tak se o tebe v zahraničí prát nebudou protože jak jsi sama uvedla jazyk potřebuješ vylepšit,pracovní zkušenosti..No nevím kolik jich máš,ale předpokládám ,že tolik na to aby jsi našla dobrou práci v zahraničí asi ne.Takže být tebou tak opravdu počkám.Plno mých kamarádek a kamarádů má je starších,mají plno velice dobrých pracovních zkušeností a dobrou aj a stejně se nikde neuchytili protože je krize a to není jak u nás,že dávájí přednost cizincům před vlastními lidmi.Tam opravdu upřednostňují svoje lidi takže pokud se nespokojíš s něčím za minimální mzdu jako pokojská a tak to je smůla.Pokud ti jde o jazyk tak to tedy jeď jak au pair.Já se po roce vrátila a je pro mě dost těžké tu začínat znovu..Obnovovat stará přátelství,rozšířit si slovní zásobu ,jelikož když pořád mluvíš aj tak prostě ztatíš takovou tu ozdobnou češtinu..No rozmysli se pořádně vážně.Tahle doba moc nepřeje mladým lidem bez praxe a už vůbec ne v zahraničí.Ale zařiď se jak to cítíš

Jinak to co popisuješ -tyhle stavy jsem měla úplně stejné než jsem odjela a myslela jsem si ,že se tu dusím a ,že mi tedy pomůže vycestovat ,ale nebylo to tak.V zahraničí jsem ty stavy měla stejné a ještě horší prorože tam jsi teprve osamělá-musíš si hledat nové kamarády a ty nejsou vždycky podle tvých představ,starat se sama o sebe,chyběla mi rodina... Takže myslím,že je třeba udělat nebo se zamyslet opravdu proč se tak cítíš.Já myslela,že mi vycestování pomůže zbavit se těch depek ,ale vůbec ne.Naopak se to zhoršilo.

Právě když už tak jedině jako au pair, jinak to nevidím. Praxi tu mám 3 roky v marketingové firmě, ale ve světě by mi to bylo myslím na nic.

Myslím, že nejvíc mě frustruje ta práce, ale bojím se že si nic druhé nenajdu, když mi právě ten jazyk chybí. Když jsem občas rozeslala pár životopisů, tak z většiny případů vůbec nereagovali.

No pokud by jsi měla skvělou angličtinu tak by ti to na nic nebylo ,ale stejně...Nikdy člověk tu aj nebude mít tak dokonalou aby mohl soupeřit s místníma....Přijdeš ty s praxí a dobrou aj a bude tam rodilá se stejnou praxí...tak koho asi vezmou Ale jako au pair to ano to je fajn..tedy pokud máš ráda děti což já ne tak pro mě au pair nepřipadala v úvahu Jen chytnout dobrou rodinu.

Víš to ,ale nejsi jediná...Víš jak jsem frustrovaná já? I když mám celkem ok ájinu a sem tam něco v CV tak mě taky nikam nechtějí.Kamarádky které jsou tady,mluví 2 jazyky,dobře vypadají,sem tam nějakou prac. zkušenost majjí a také nemohou nic sehnat. Na každou pozici se tlačí strašně moc lidí a je to prostě hrůza. Dokonce i VŠ musí pracovat za kasou.Teď je prostě hodně zlá doba pokud chceš něco lepšího než uklízečku a jsi hodně mladá a nemáš moc praxe,ale alespoň by tě mělo uklidnit,že takhle je na tom strašně moc holek stejně!

Když pořád toužíš vycestovat, tak je asi nejdůležitější naučit se ten jazyk, že.
Tak co takhle začít intenzivně navštěvovat kurzy angličtiny?
To by bylo pro začátek celkem dobré posunutí.

Tak uvedu moji zkušenost. Je mi 22 a po SŠ jsem se dostala na pozici fakturace/objednávky. Práce to byla v pohodě, plat šel za ty 2 roky dolů ( měla jsem fixní plat ), šéf byl čím dál víc na odstřel a práce dokola to samý. Tak jsem se vloni sbalila, podala na vlastní žádost výpověd' a jela do Anglie jako au-pair. Opustila jsem zaměstnání ( a co jsem si vyslechla,co by za to ostatní dali ), rodinu, přátele a vrhla se do neznáma.
Do dnešní doby je to nejlepší co jsem mohla udělat. Poznala jsem spoustu lidí, našla nové přátele ( z čr i z okolních zemí ), procestovala co se dalo, naučila jsem se anglicky, udělala jsem si certifikát, odjezdila 24 000 km po levé straně a žila na 150%. Bylo to nejlepší rozhodnutí, ač první 2 měsíce byli ty nejhorší co mě tam potkali a rodina šílená ( mám na mysli host rodiče ), v prosinci jsem se kvůli kalamitě nemohla dostat domů,atd. Ale do dneška vzpomínám jenom na to dobrý a bylo to nejlepší rozhodnutí.
Takže moje rada zní : chceš-li poznat nové lidi, místa, zvyky, naučit se jazyk,atd. a máš v sobě kus odvahy, tak se sbal a odjed'. Jako au-pair je to fajn, že se naučíš jazyk, rozkoukáš se a kdyby jsi v té zemi kt. si vybereš chtěla zůstat, tak si tam začneš hledat práci ( samozřejmě, že do začátku se člověk nepohrne do kanclu,ale začne někde v hotelu,atd.). A to že tě jako cizince nevezmou? Ale jooo, ale chce to pevnou vůli a vytrvat. Můžeš poslat 100x CV a na 101 to vyjde. Nic není nemožné.
Ted' jsem v čr, hledám práci a stoji to za kulový. Takže pojedu někde za hranice vydělat pár kaček a příští rok směr Kanada ( program na 12 měsíců ). Holt mě to táhne ven.

Záleží na tobě, jak to cítíš. Je to věc volby.

Reaguji na BellaSofia:
Obnovovat stará přátelství,rozšířit si slovní zásobu ,jelikož když pořád mluvíš aj tak prostě ztatíš takovou tu ozdobnou češtinu..

Vrátila jsem se taky po roce a ani s jedním problém nemám. Aspoň se ukáže, na čem ty přátelství stojí...

Ahoj, pokud jsi takhle mladá, tak bych ani neváhala a někam vycestovala. Vrátit se můžeš přeci vždycky. A určitě by ti to prospělo. Jestli už teď máš problém v práci, co by jsi říkala za 10 let. A hlavně za pár let si budeš chtít určitě pořídit s nějakým novým přítelem rodinu a to už se ti šance vycestovat pryč a poznávat jiné země opravdu změnší.V tvém věku bych neváhala a sbalila kufry a jela pryč. Kdysi jsem taky odjela a budu na to navždy vzpomínat jako na tu nejlepší volbu. Teď už mám dítě a vycestovat nejde.

Pokud neumíš jazyk - nauč se ho a pak klidně odjeď. Život máš před sebou. Neomezovala bych se kvůli kamarádům. Vyzkoušíš si to. Co si člověk sám nevyzkouší, to neví a to, že se tam pár lidí nechytlo apod. to je věc zase těch druhých. Já znám lidi tak půl na půl a většinou všichni zatím zůstali v zahraničí a jsou spokojeni. Nemáš jen nějakou krátkodobou depku z počasí? Jinak zapomenout český jazyk nejde. To leda po x letech v zahraničí, kdy jsi bez styku s jazykem. Je normální, že třeba po příjezdu mluvíš na pár lidí anglicky (mě se to tak děje), ale potom se zase chytneš. Pokud je někdo v zahraničí a ten cizí jazyk nepoužívá, tudíž ho neumí, tak tomu se to nemůže stát určitě. Zkus si ze začátku najít nějakou zemi poblíž, kde si to vyzkoušíš a třeba se vrátíš a nebo tě to bude lákat ještě někam jinam..

Výstižně napsáno
Já sama se momentálně taky chystám k dost radikální změně v životě, takže tě chápu, jak na jedné straně máš chuť udělat ten rozhodující krok a na druhou stranu cítíš i obavy a nejistotu. Ale myslím, že pokud se člověk necítí spokojeně, je to vždycky znamení, že je pravý čas na to, aby v životě něco změnil.