K psychiatrovi v 17 - ti letech

Reaguji na pettite94:
být tebou najdu si nějaký koníček nejlépe asi sport který tě bude bavit odreaguješ se a zlepšuje náladu, přijdeš na jiné myšlenka a zabiješ tak čas))

Já si myslím, že tyhle nálady máš z hormonální antikoncepce. Já jsem z nich třeba urážlivá apod.

Jako první krok, ještě před psychologem, bych doporučovala popovídání si s kamarádkou, mamkou, tetou, prostě někým blízkým.
Nechci Tvé problémy bagatelizovat, ale věř, že psycholog Tě nepolituje, rozhodně Tě s tímhle nepošle za psychiatrem.

Moje sestra byla u psychložky také, kvůli domácímu násilí a těžký neuróze a sama doktorka řekla, že antidepresiva by sice byla na místě, ale v takovém věku je to až naprosto nejzažší řešení. A to předestírám, že sestra vážně neřeší kluky nebo pubertální nálady...

Jo, a co radím hlavně - nelituj se.

Jak bylo řečeno - když, tak psychologa. Psichiatr ti nacpe prášky, který z tebe jednoho dne udělají trosku...
Je ti 17, máš přítele, vnímáš spoustu věcí, začínáš si všímat a přemýšlet jinak, než jako dítě! To všechno se odvozuje od toho! Taky jsem to tak měla, byla jsem nedůvěřivá, nezajímavá, žárlivá - prostě jsem si neuměla vážit sama sebe...
Na všechno je potřeba si přijít. Až budeš mít chvilku, sedni si někam, kde budeš mít klid, popřemýšlej, co tě štve nejvíc, co by jsi chtěla změnit a pokus se vymyslet, jak na to. Oči se ti neotevřou za týden, chvíli to bude trvat, ale určitě k tomu jednou dojde - první krok je už to, že si to uvědomuješ...
Přeju hodně štěstí

Asi si toho v životě moc nezažila, kdyby jo, tak tu nebudeš jen ukazovat, jak si dobrá, že se se všim popereš sama, ale spíš budeš vědět, že po světě chodí miliony lidí s milionama nátur, a některý z nich prostě sami sobě pomoc neumí! Každý zvládá různé situace jinak a někdo prostě tu odbornou pomoc potřebuje a pomůže mu!

Reaguji na pettite94:
Pokud si to skutečně nedokážeš sama srovnat, s nikým z okolí se o to podělit a zkusit to nějak řešit třeba s mamkou atd. tak běž raději vážně k psychologovi! A vůbec se nemáš za co stydět, na světě jsou místa, kde když nemáš vlastního psychoanalytika, tak vlastně nejsi vůbec in ) Hlavně se pokus nepropadat panice, jsi moc mladá na takový trable, tak udělej cokoli abyses toho zbavila, klidně s odbornou pomocí!

Tak proč se tak moc řešíš, koukni se na ostatní, jaké mají problémy, podle toho, co píšeš máš vlastně pohádkovej život a je fakt zbytečný se užírat takovýma kravinama a trávit nejlepší věk přemýšlením o tom, za jak dlouho si už konečně můžu vzít další AD. Nauč se zvládat věci bez pomocí prášků, protože jinak, až tě jednou v životě nedejbože potká větší rána, než špatná nálada, budeš z toho nešťastná, budeš se hroutit a AD ti už ani nezaberou.

Víš, jak ti je třeba první tři týdny při braní AD špatně? Víš, jaké tam jsou vedlejší účinky? ( např. velmi časté - sexuální nechut, časté - nárust tělesné hmotnosti, ospalost, pocení, méně časté třeba halucinace atd...) Pokud není vážný důvod ( deprese, obsedantně-kompulzivní porucha, panická porucha, agorafobie, sociální úzkostná porucha, generalizovaná úzkostná porucha, posttraumatická porucha...) tak nač jej brát? Vidíš, že to všechno jsou nemoci, které omezují člověka na životě, tebe toto neomezuje až tak. Dále, když antidepresiva vysazuješ musíš pomalu a snižovat dávky. Tvůj problém na AD není.

No já myslím, že to není ani na psychologa. Spíš by to chtělo vyrazit někam s kamarádkama(nákupy, diskotéka), prostě se nějak rozptýlit a tím přestat přemýšlet nad hloupostimi. Protože to co tady píšeš není žádný psychický problém jen možná řádí hormony díky antikoncepci. A pak by ji bylo dobré zmněnit nebo rovnou vysadit.

Co jsi tady popsala je podle mě "kravina". Lidi si chodí pro antidepresiva protože jim umřelo dítě, nebo se pokusili o sebevraždu, nebo ztratili přítele. Ne z tohoto důvodu. Musíš se sama posbírat a zatnout zuby, jinak by si při každým problému vše řešila prášky.
Mimochodem, moje sestra po autonehodě brala Lexaurin - předepsal ji ho doktor a pak ho vysadila, když to mamka zjistila a nechtěj vidět ten záchvat a to odvykání..
Můj kamarád ho bere dlouho, jelikož má velkou firmu a nemohl dřív bez něj ani usnout. Teď chodí po bytě a nespí. Druhý kamarád bez Laxaurinu nemůže žít - má silné absťáky.
Je to rada, ne žádný útok na tebe.

Nebudu o svém životě psát veřejně - takže když tak SZ. Nemyslím to zle. Ale vzpomeň jsi co jsi sama třeba dělala v 17-letech. Chodila jsi na diskotéky, bavila se a smála se. Nelítala jsi po doktorech a necpala se prášky. Když má problém takového rázu, tak si stačí promluvit s kamarádkou nebo s mamčou.

Přesně tak.
Dostala jsem AD na fobie, ale měla jsem po nich takové stavy, že jsem se pokusila o sebevraždu.
Léky mohou zdánlivě nejdříve pomoci, ale s dlouhodobého hlediska jen ubližují.
Člověk by se měl naučit těmito malými problémy "otužovat" a potom zvládne i ty opravdu tragické chvíle v životě.

Přesně tohle mám na mysli. Člověk se tímhle naučí zvládat problémy a nesesype se potom jako hromádka z karet a hned se nebude muset cpát prášky. Nějak se musí obrnit, aby jednou byla silnou a každý blbec ji nedokázal ublížit a rozhodit..

pro zakladatelku: Nevšimla jsem si ve tvém příspěvku, že bys psala něco o tabletách, proto nechápu, proč se do tebe holky pustily, že je blbost brát hned natidepresiva. S tím samozřejmě souhlasím, ale nezdá se mi že by ses na to ptala...K problému: někdy stačí si popovídat s člověkem co je ti blízko, změnit na chvíli prostředí, někomu se vyplakat na rameni. Pokud ti to nestačí nebo nikoho takového nemáš, uričtě není nic špatného zajít za psychologem, který je studovaný od toho, aby tvé problémy poslouchal a pomáhal ti je řešit. Nic na tom není. Jestli cítíš, že to potřebuješ, tak se tomu nebraň držím palce

Původní název tématu byl totiž Antidepresiva v 17ti letech

Souhlasím

Nevšimla jsem si,že by zakladatelka ve svém příspěvku psala,že by chtěla začít brát antidepresiva.Pouze,že by možná měla začít chodit psychiatrovy.Ale 80% příspěvků je o tom,že AD jsou nesmysl.....O nich ale řeč nebyla.Jinak si myslím,že je to věc zakladatelky.Pokud nemá žádný závažný problém,myslím,že stačí návštěva psychologa.Jen tak na "pokec",protože každý člověk má nějakého toho kostlivce,o kterém nechce mluvit s nikým.Třeba s kámoškou,maminkou,partnerem...Cizí člověk je třeba v tomto lepší.