K psychiatrovi v 17 - ti letech

Reaguji na Lady Flame: nemyslela jsem to,tak že hned musím začít brát nějaké prášky .. název tematu se odvíjel od toho,že bych chtěla začít chodit k psychiatrovi a co slýchám,tak ten hned předepisuje prášky ..

Reaguji na pettite94:
Z toho si nic nedělej. Každý se s věcmi vyrovnáváme jinak. Bohužel ti "strašně silní a s tvrdými lokty" mají tendenci srovnávat lidi (což je samo o sobě dost omezené) a myslet si, že "jak to mám já, tak to má každý" (podle sebe soudím tebe). To je jejich slabošství, neumět , ba ani se nesnažit, pochopit druhého, nulová tolerance. Já jsem v 17 ti taky měla hrozné stavy, ale kdo neměl? Jenže některé dámy na to asi zapomněly a myslí si, že byly vždy od věky věků vyrovnané, sebevědomé a všechno zvládaly levou zadní.

Reaguji na lolla2[/reaguji [reaguji]annallee: Naprostý souhlas.
Pettite, jestli si myslíš, že je to opravdu vážnější, zašla bych být tebou za obvodním lékařem, řekla mu o svých problémech - psychická nepohoda, pocity úzkosti a z toho pramenící špatný spánek (dále bych to moc nerozebírala) a nech si napsat doporučení k psychologovi nebo psychoterapeutovi, který pracuje na pojišťovnu. "Tvrdými" dámami si do toho kecat nenechej - třeba s moji ségrou nehnulo ani když jsme museli utratit psa, což je ještě horší než labilita spojená s věkem

Tady je nějaká soutěž, kdo víc kdo dál, kdo hůře?
Snad ne...nikdo nevíme, co nás v životě potká a jak to poneseme.
A každý máme tu citlivost posunutou jinam. Mě taky zbořily věci, které by s druhými třeba ani nehnuly.

Asi jak který, těžko říct. Já byla u psychiatra několikrát a jediné, co mi kdy předepsal, byl neurol

Někdy si člověk řekne, že se nad sebou zamyslí a pomůže si sám a po roce třeba zjistí, že nepomohl.

Jinak bych napřed šla za psychologem a pokud bych po určité době neviděla žádné zlepšení, tak pak za psychiatrem.

Tohle uvažování nesnáším. Problémy se musí řešit a ne zapít práškem

To ne, ale brát AD na špatnou náladu je prostě moc

Taky bych to udělala takhle

Já jsem chodila v 17 k psychiatrovi kvůli dost vážné fobii, která mi znemožňovala normální život. Brala jsem asi 2 roky homeopatika, doktor mi nechtěl hned předepisovat antidepresiva. I když jsem na homeopatika nevěřila, zabraly mi. A i pomocí pravidelných sezení jsem se z toho tenkrát dostala.
Zakladatelko, začala bych psychologem, ono i takové popovídání si s někým nezasvěceným dost pomůže. A pro začátek můžeš zkusit něco na uklidnění z lékárny (např. třezalku jsem brala já a pomáhala mi).
Hodně štěstí

Příště doporučuji nazývat téma tak, aby reflektovalo Tvůj skutečný problém, který chceš řešit Pak to zamezí nedorozumnění jako se stalo v tomto případě, kdy to vypadalo, že prostě chceš předepsat AD......
Téma jsem pro větší přesnost přejmenovala.....
Jinak osobně radím spíše začít u psychologa, někdy pomůže si popovídat s někým nestranným, nezainteresovaným, kdo Ti nabídne na roblém jiný pohled.....

Psycholog má jednu nespornou výhodu - je nezainteresovaný a tudíž poskytne skutečný "pohled z venčí" což rodina ani kamarádi neposkytnou...Navíc většina lidí má tajemství, která by rodině/přátelům nikdy neřekli ale psychologovi to řeknou.......

Jinak dost psychologů spolupracuje s psychiatrem, takže když sami vidí, že je to spíše na psychiatra tak Tě za ním sami odešlou....

jestli si s tim neumíš poradit sama, vyhledej psychologa, uleví se ti třeba ti nesedne hned ten první, ale můžeš zase přejít k jinému a tak dále..

spíš jdi k psychologovi já když měla silnou agorafobii tak jsem šla a dostala jsem jeden prášek a už jen ta myšlenka, že kdyby něco mám ho u sebe a to mě uklidní,tak je to pryč...

Podle mě je zbytečné brát antidepresiva. Radši navštiv psychologa. Ten si s tebou o tom promluví.