Jsme zasnoubeni...a tím to skončilo

avata
no asi Tě v těch šatech nechce moc ukázat ne? Jinak by se to tady neřešilo....

True

Nevím, proč se do mě navážíš. Nevím, kde žiješ ty, já žiju v Praze a takhle to vypadá u nás v práci i u kamarádek. Znám tu dost lidí a je to tak, jak jsem psala. Jen jsem chtěla poradit, aby avata neudělala něco narychlo, co by nešlo spravit. Mají děti. Tak pardon.

Přesně tohle jsem zažila já , takže souhlasím... Jenže jsem si bohužel taky myslela, že na tom kdy se vezmeme nezáleží, když se TAK milujeme... člověk holt nepočítá s tím, že ta láska zákonitě slábne (resp. mění se)...

Děti nemáme, prstýnek budu mít v záři dva roky. Taky jsem zařizovala a dokonce měla datum a on furt nic. Tak jsem se na to vykašlala. Teď začal mluvit o svatbě on a já mu akorát připomínám, že to už tady bylo.

Za začátku jsem na přítele byla naštvaná,ale teď si z toho fakt nic nedělám.
Kdyby byla děcka, tak nevím, co bych dělala, ale asi by mě to nevadilo nějak moc

tronela
Taky jsem z Praglu a kolem je spousty ženatých, vdaných, s dětma, či bez.

Ale to je jedno.

Ten můj byl už ženatý, má dvě děti. Starší dcera je ode mě '7 let. Co se vrátil z práce z Afriky, tak se změnil a najednou je on spíš ten, co furt svatba, svatba,.. ale je fakt, že teď ani nejsou finance. A i když nechci nic okázalého, tak těch 50 tis. Kč to stát bude. Bohužel i taková pěkná událost něco stojí.

avata

je divné, že nemá čas, kor když ze zákona na ten čas před svatbou má nárok. Je mi to líto, protože si člověk přijde jako trouba, co se snazí a druhý si to pak zruší, aniž by si uvědomoval, co to dalo za práci,ale i tím utrpí city.

Já mám pocit, že chlapi to neřeší tak jako ženské on má tebe a děti a na nějaký papír nemá ani pomyšlení, protože se mu asi zdá, že s papírem či bez něho to vyjde nastejno, že se nic nezmění.Asi by to chtělo trochu zatlačit a říct mu, že tvoje jistota a bezpečí je sním a ve vašem vztahu, ale už kvůli dětem chceš být za něho provdaná a také kvůli sobě a, když ani to nepomůže tak trochu hrát, že je ti to jedno třeba to pomůže.Kámoška by dala nevím co kdyby si jí ten její vzal, ale on nic měnit nechtěl.Nebyl špatný chlap jen jaksi pohodlný.Měli 3 děti a žili na psí knížku.Brali se bohužel po 14 letém manželství v nemocnici kdy umíral na rakovinu.

Mám z prvního manželství 12 letého syna. Já jsem s přítelem 10 let a máme 11 měsiční dcerku. Přišlo mě uplně přirozené, aby se jmenovala po tatínkovi. Dohodli jsme se tak a i smlouvu o urční otcovství před porodem jsme tak podepsali. Je to povinnost u nesezdaných páru. Přítel mě o ruku požádal ještě než jsem otěhotněla a souhlasila jsem. termín jsme domluvili. Otěhotněla jsem dřív než jsme předpokládali, takže jsme svatbu odložili. je to už víc jak 2 roky a je mi to uplně jedno. Vztah bud funguje nebo ne a je jedno jestli je na to papír. Podle mě je větší rozhodnutí chlapa mít dítě než si někoho vzít. Jednou se určitě vezmem, ale není to vůbec důležité. Až bude čas, nálada, zbytečné peníze.
A chlap zdrhne klidně at je nebo není na to papír. A co si myslí okolí a to, že do mě klavírují rodiče je mi uplně jedno. je to můj život, žiju ho jen já a oni mi ani tu svatbu ani nezaplatí tak nemají právo mluvit do toho co kdy uděláme.

Naprosto souhlasím.

Samozřejmě chápu, že je pro někoho svatba důležitá, ale myslím, že se do toho nutit nedá. Bud ten člověk chce nebo ne. Čím víc budete na chlapa tlačit tím víc se tomu bude vzpírat. Ani vlastně nevím jestli bych takovou svatbu chtěla, když bych věděla, že jsem ho do toho musela dokopat. A řeči, že časem vztah ochladne a pak už není ta zamilovanost a ani chut si toho druhého vzit jsou hrozné. Tímto si ho přece nepodržím a nepojistím Já myslím, že vztah po 10 letech nesmí ochladnout, ale získat jen jiný rozměr než třeba na začátku.

Já myslím, že jde ted spíš jen o trpělivost.

V tom s Tebou souhlasím.

avata
Na jednu stranu píšeš, že bys svatbu chtěla, na druhou, že tě ponížil, když plánovanou svatbu odložil. Potom, že bys svatbu mohla naplánovat sama, když jsi na mateřské, ale že to tak nechceš (mezi námi, co jsem viděla u sebe a ve svém okolí, tak svatbu z 90-100% stejně organizuje ženská ). Ale kdyby sis chlapa, co máš doma nechtěla vzít, tak tohle téma nezakládáš, že jo?

Já bych ti poradila: pokud je to aspoň trošičku romantik, tak mu kup prstýnek, vem ho na večeři a požádej ho o ruku i ty A hned naplánujte datum a dohodněte hrubou představu svatby (pokud tě chce ukázat v šatech, tak lidi můžou přijít na obřad, ne? Nemusíte je hned zvát na oběd. Nebo se dá pronajmout sál, udělat svépomocí raut, což nevyjde extra draze atd.atd.)
Hlavně bych doporučovala jednat na rovinu a přímo. Co si budeme nalhávat - většina chlapů naše náznaky prostě nechápe (a my si můžeme myslet, že by to ochopil i de..l ).

Samozřejmě,protože jako každá žena mám i já svou hrdost.

Hele hlavně znáš vaši situaci ty sama. Ty jsi jeho partnerka ty jsi matka jeho dětí a to máte společné. Rozhodni se podle sebe a nedej příliš na diskuze od lidí, kteří do toho nevidí. Já osobně si jen myslim, že když spolu lidi žijí cca 5 let mělo by se dát najevo jak to bude. Budeme spolu? Chceš se mnou žít a mít mě a děti jako potvreznou rodinu ? Tvůj partner je dospělý, tak k tomu určitě nějak dospějete navíc ten krok k zásnubám se udělal, tak to třeba nebude tak horké. Hlavně nenutit jen nenápadně naháčkovat. Jak to ti neporadim teď mě jen napadá zapnout před ním nenápadně romantickou komedii o svatbě a říct mu a co kdyby jsme na to taky vlítli miláčku ( na to se ho zeptat během obřadu ne ve scénce se svatební nocí)