Holky, potřebuju poradit.Přítel ,se kterým mám dvě děti ( 3,5 roku a 1,5roku) mne požádal o ruku před 2 roky na Vánoce.Samozřejmě jsem souhlasila ,prstýnek nosím.Ale on o svatbě vůbec nemluví a když se o tom začnu bavit -je na to dost času.Je pravda ,že pracovně je hodně vytížen a já jako na MD bych mohla cosi zařizovat.Už jednou jsem svatbu zařizovala a nakonec jsem vše musela zrušit kvůli jeho právě zmíněné prac.vytíženosti.Nevím, jestli se na to celý mám vybodnout,nebo dělat scény.Sundat prstýnek a nechat to celý plavat?Cítím se tak trochu ponížená ,protože požádání o ruku je tak trochu už slib-alesponˇjá to tak vnímám.Už kvůli dětem bych chtěla abychom všichni měli společné jméno.Děti mají příjmení po mně.
A proč nemají příjmení po tátovi?To by mi přišlo logičtější.Mě manžel požádal o ruku a pomalu jsme začali plánovat datum.
Pracovní vytíženost...uznávám, ale určitě to není důvod pro zrušení svatby.
Z jeho strany to podle mě byl slib typu "aby se vlk nažral a koza zůstala celá.."
Ale třeba mu to jen nedochází, takže bych si s ním na rovinu promluvila, už jste rodina a máte děti, není to jen o vás dvou.
Tak proč to výslovně uvádíš?
Já myslím, že normální chlap je hrdý, že děti nosí jeho jméno.
Každopádně si s ním musíš na rovinu promluvit a zjistit, co za tím je.
Chlap může být hrdý,ale já chci mít stejné jméno jako moje děti.A hlavně psala jsem ,že když s ním o tom mluví,je na to dost času.Takže o tom mluvíme.Jinak díky za rady
avata
Doufám, že Tě nenaštvu, ale to s tím přijmením mi připadá taky divné.
A k tématu, tak mi připadá, že se mu do ženění jednoduše nechce.
avata
Já se tě rozhodně nechci nijak dotknout a chápu, že to máš těžké.Ale mě tak trochu připadá, že cítíš, že se mu do ženění nechce a jen doufáš, že Ti tady ostatní holky napíšou, že je to úplně normální a máš být v klidu...
Já znám spoustu nesezdaných vztahů a fungují báječně, jenže tam se OBA dohodli už na začátku, že jim to tak bude vyhovovat, což si myslím, že u vás tak úplně nebylo, protože jinak bys to asi neřešila.
Ale to je jen můj názor a můžu se mýlit.
K těm jménum, pokud někdy budu mít děti a chlapa si předtím nevezmu, tak určitě chci aby nosily moje jméno, proč jeho?když on nesebral odvahu se oženit??
Btw. myslím, že scény a další věci by nevedly ke svatbě, jen by ho to naopak mohlo odradit a řekl by si, tohle přeci nechci mít doma...neznám sice tvého přítele, ale volila bych spíš to, že bych to nechala být a začla si plánovat svuj život, on jak zjistí, že mu poteče do bot, tak přileze a ještě nakonec vše zařídí
pro začátek, začni dělat nějakej koníček, nebo cokoliv, aby se lekl, že je změna, vím, že jsi na MD, ale třeba jazyky se dají učit doma, cvičení, prostě neco co tě baví....aspon spozorní, přeci se ty nebudeš dožadovat??
já teda na tom příjmení dětí taky nevidím nic divného. Kamarádka má taky syna s jejím příjmením a její přítel dokonce uznal, že až se někdy vezmou vezme si její příjmení, aby to tak nekomplikoval, když už to nestihli před mimčem.
Jinak já bych asi trošku zatlačila, nechápu rušení svatby z důvodu pracovní vytíženosti... jednu volnou sobotu si snad udělá ne?
bejbééé
Pokud dcerku tvůj nový manžel adoptuje tak to nemusíš řešit.I kdyby jsi dceři tehdy dala své jméno, tak to neznamená, že se po svatbě bude automaticky jmenovat jako ty.Ale to není k tématu.
já jsem z toho jelen. doteď jsem měla za to, že když muž ženu požádá o ruku, tak by se měli ti dva snažit, aby svatba byla tak nějak "do roka a do dne", že to je první krok příprav na svatbu. a že je "tak strašně zaneprázdněn", že nemá čas se vzít, to je od něj tedy fakt dost trapná výmluva. souhlasím s holkama výše, podle mě si tě nechce vzít. nevím nic o tom, jak to bylo, ale možná jsi mu hodně naznačovala, tak tě tedy požádal o ruku, a tím to pro něj zhaslo.
a co se týče příjmení, tak taky nevidím nic divného na tom, aby měli děti příjmení po matce. proč by měly mít příjmení muže, který si jejich matku ani nechce vzít? může ji přece kdykoli opustit zcela beze slova, a co pak?
avata
Já bych z toho nedělala žádné závěry. Pokud Vám vztah funguje a milujete se, tak papír není důležitý. Já jsem s manželem žila 10let (měla jsem syna z 1 manželství) a druhého kluka jsme měli spolu. Já a 1 syn jsme měli stejné příjmení, manžel a druhý syn jiné. Manžel mě za těch 10let požádal o ruku asi 3krát- já kývla, ale nějak jsme to nedotáhli nikdy do konce (já to nepovažovala za důležité). V den našeho 10výročí vztahu jsme se neplánovaně vzali- nic se vlastně nezměnilo (jen mé příjmení- 1syn si nechal po tátovi). Pokud tě to mrzí, nebo štve, tak bych si s ním narovinu promluvila, jak to cítíš, ať se k tomu vyjádří. A to jáké příjmení mají tvoje děti je pouze Vaše věc.
Cituji Lusinda: Pokud dcerku tvůj nový manžel adoptuje tak to nemusíš řešit
Bohužel to není tak jednoduché. Musel by s tím souhlasit otec dítěte!
avata
Zkus na to jít jemně a s ženskými zbraněmi.Jděte někam na večeři a při vínku nadhoď, že se Tě kamarádky ptají, kdy si mají naplánovat volno na ten váš velký den.Jen tak a se smíchem, rozhodně na něj netlač a nemámi datum.
Možná bych mu i na férovku řekla, že jsem ráda, že máme pěknou rodinu a děti, že nám to klape a proto bych chtěla, abychom to spečetili.
rover
To samozřejmě vím, jen si myslím, že bejbééé to asi úplně nedošlo.
A ohledně příjmení, mně je to jedno, ale myslím, že pokud to avata výslovně zmiňuje, tak jí na tom asi něco vadí.Jinak by to neřešila.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.