Jistota solidně placené práce vs. cesta do USA

lululu1987
Třeba já jsem takhle odjela před rokem a půl a už teď můžu říct, že se to vyplatilo. Měla jsem oproti tobě situaci o něco jednodušší, že jsem zrovna neměla dlouhodobý vztah- jen začínající měsíční- zamilovanost, okouzlení, aaach (což už je dnes minulostí ), takže jsem moc neváhala.
Zastávám názor, že pokud máš tu možnost a takovéhle podmínky, tak je hřích toho nevyužít. Otrkáš se, zlepšíš si jazyk a tím si připravíš půdu pro rychlejší kariéru, až se vrátíš. Ono ti nic doma neuteče

Omlouvám se, do názvu se vloudila chybka a nevím, jak ji opravit, asi všichni pochopili, že ta volba je těžká to je tak, když Vám do kanclu nečekaně vstoupí šéfik...

lululu1987
po škole jsem si také pohrávala s myšlenkou někam odjet, protože už jsem za sebou nějaké pobyty v zahraničí měla a měla jsem představu, že vypadnu na dýl. VŠ jsem ukončila, chtěla si dát rok pauzy a pak pokračovat. Nastoupila jsem dočasně do práce a už po půl roce mi bylo jasné, že zpět do školy se teď nevrátím, i když toho jednou budu litovat, ale pořád jsem počítala s tím, že si školu dodělám dálkově. A těšila jsem se na vhodnou příležitost odjet do ciziny. A pak jsem potkala přítele. Najednou se mi do ciziny nechtělo, tak jsem si řekla, že to na chvilku odložím, počkám, jak se vztah bude vyvíjet a nějak to dopadne. Vztah se vyvíjel moc dobře a my postupně od obyčejného chození došli ke společnému bydlení, pak přišla stavba domku, já jen změnila práci na HPP a když jsem si pak jednoho dne uvědomila, že jsem chtěla pryč, došlo mi, že už po tom vlastně netoužím, protože přítel by se mnou odjet nemohl a já se k našemu vztahu stavím tak, že mi vynahrazuje vše, co si musím odříct. Prostě dávám přednost našemu vztahu před cizinou, protože vím, že kdybych odjela a stalo se cokoliv, nadosmrti bych si to yvčítala. Takže dnes pracuju, na cizinu si ani nevzpomenu, v práci jsem spokojená, i když je mi jasné, že aspoň s doděláním VŠ bych měla větší příjem, ale vzhledem k tomu, že přítel podniká a počítám s tím, že stejně jednou z práce odejdu a budeme podnikat spolu, že mu budu pomáhat, tak to ani moc nehrotím. A vím, že třeba jednou budu litovat a že bych si ráda dodělala aspoň tu VŠ, ale nějak jsem ve fázi, kdy je pro mě rodinný život důležitější a baví mě A co bych radila tobě? Zhodnoť si, jestli budeš schopná se odloučit od přítele a jak to vezme on. A v případě, že to neunese, jestli víc stojíš o zdokonalení jazyka nebo o vztah. Pokud by to přijmul, neváhej, a odjeď, protože jestliže tam máš tetu, budeš to mít svým způsobem jednodušší o nějaké ubytování. Ale pokud bys měla být v kolektivu, kde se mluví česky, bude ti to spíš přítěží. Každopádně pokud tě to fakt láká a víš, že bys litovala, žes neodjela, seber se a mazej tam

přesně tohle je ono

ono je to ještě složitější o to, že už si asi ani nemáme co říct, nevím, jestli znáš ten pocit, že na sebe koukáte, znáte se od hlavy k patě, ale nevíš, co mu už říct, aniž by tě předem než to vyslovíš, překvapila jeho odpověď, prostě stereotyp, který mi vzhledek k mému nízkému věku přijde strašný, ale když si na druhou stranu vezmu, kolik toho máme společného, nemyslím ani tak movité věci, jako zážitky, chvilky, které nám už nikdo nevezme ale ani nenahradí... nevím, vážně nevím, nemám ani žádnou kamarádku, se kterou se to hodí probrat, protože mě nikdo nezná lépe než mamka a ta říká jednoznačně: JEĎ! Protože byla u tety teď v tétě na 2 týdny na dovče a říkala, že SUPER!

to právě ne, oni tam "utekli" jěstě, když byli děti poměrně malé, takže mladší syn, kterému je teď 18 už ani pomalu nemluví česky a starší Evča, tak ta je naštěstí patriotka jako hrom, takže aspoň s mámou udržuje čestinu alespoň tak, že si posílají během dne české sms a volají si, ale doma prý z pohodlnosti mluví raději anglicky, to je co

lululu1987
tak ze současného vztahu ten pocit neznám, protože pro nás ani mytí nádobí není stereotypní, ale zažila jsem to ve vztahu jiném a z toho vím, o čem mluvíš, nudilo mě to, neměla jsem si o čem povídat a časem jsem si ani nedovedla představit, že bych s ním měla zůstat navěky. Skončilo to rozchodem. Takže pokud ti jde jen o zážitky, je to spíš o tom, že se bojíš být najednou sama a v tom případě fakt jeď, třeba až budete od sebe, tak si uvědomíte, že chcete být spolu a to je jedno plus a opakem je to, že si uvědomíte, že naopak můžete existovat i bez sebe a to je pro váš vztah taky jedině přínos. Takže jeď, přesně jak říká tvoje mamka

lucinkaf
díky moc za radu, každopádně by se to týkalo až začátku příštího roku, takže dám vědět, jak to dopadlo, třeba rovnou ze států..

lululu1987
do té doby se určitě může ještě cokoliv změnit, ale držím palečky, aby tvé rozhodnutí bylo to správné a těšíme se na pozdravy z Ameriky

tak to ti závidím a současně přeju, to je super najít někoho takového, přeju ať Vám to dlouho vydrží

lululu1987
děkuju moc Také si toho vážím po tom, co jsem prožila

lululu1987

a chceš tam na zkušenou nebo tam už chceš zůstat?

Ahojky tak to jsme na tom podobně ......taky mám tohle dilema .........s přítelem jsme spolu už pět let ale není to zdaleka takový jako první dva , tři koky.

díky tomu že s přítelem trávím veškerý volný čas (už je to asi jenom o zvyku) tak jsem přišla o skoro všechny známé a mé přátele (bavit se chodíme jen s jeho známími a jeho přáteli)

pokud máš tuhle možnost tak neváhej a jeď............taky se chystám do ciziny ...jen si musím dodělat školu a tradá pryč odsud

lucis
každý říká, že na zkušenou, ale realita je potom poněkud jiná, i teta říkala, že američani mají k evropským dívkám i ženám úplně jiný přístup, jsou pro ně asi něco jiného než mají doma, sama moje mamka je toho důkazem, byla tam na 2 týdny jak už jsem psala, vezmi si, že mamka má 42 let, je pravda, že vypadá mladší, blondýnka, 58 kilo, prostě pěkná ženská, a říkala, co se tam kolem ní děla, hlavně, když si šla dám pořádný double bigmac, že se kolem ní utvořil dav a všichni se ptali, co to proboha dělá, že ženská jako ona jí, a dokonce hamburgry, a to je normální ženská, nebojím se, že bych se špatně zapsala, spíš toho že nenajdu práci a nebo budu do nekonečna někde hlídat děti.

no já být Tebou to zkusím, vždycky se můžeš vrátit, to že jsou Amíci o dost jiní, to všichni víme, takže buď Ti tam bude moc fajn, nebo s nima nebudeš moct vydržet, asi tak

ale za zkoušku to určitě stojí, ve Tvým věku bych ještě dělala takovýhle hokusy pokusy, vždyť nemáš co ztratit, je spíš otázka, jestli teď je ta dobrá doba, ale to Ti asi poví teta, jaký jsou vyhlídky na práci